Útěky a hledání se
Mankellův start do života nebyl zrovna lehký. Ještě mu nebyl ani rok, když rodinu opustila matka, takže na výchovu jeho i starší sestry zůstal otec, soudce místní oblasti, sám. I přes to později Mankell popisoval roky strávené v bytě nad soudním dvorem jako jedny z nejšťastnějších. Třebaže v té době hodně četl, jeho další kroky nemířily směrem k formálnímu vzdělání. V šestnácti utekl ze školy, z domova i ze země a vydal se do Paříže, odkud si to namířil přímo na palubu obchodní lodi, kde strávil dva roky. Po návratu na suchou zem se stal kulisákem, vedle toho ale začal psát. Když se v Paříži v roce 1968 účastnil studentských stávek, bylo to poprvé, kdy projevil své levicové názory, které měly od té doby silně formovat jeho další osudy. Zkraje sedmdesátých let se načas vrátil do Švédska, kde začal vydělávat slušné peníze. Ty obratem použil na cestu do Afriky, která se mu stala nejen druhým domovem, ale částečně i inspiračním zdrojem. V Mosambiku dokonce vedl místní divadlo.
Literární protestsong
Henning Mankell z hloubi duše nesnášel rasismus, kolonialismus a veškeré formy utlačování a násilí. Bohaté magnáty i nejrůznější sekty a církve považoval za zkažené. Obzvláště stav švédské společnosti počátku devadesátých let pro něj představoval deziluzi. Rozčarovaný z toho, že jeho vlast není zdaleka tak svobodomyslná a otevřená, jakou si ji ze šedesátých let pamatoval, jej přivedlo k psaní detektivek. Vystupoval proti apartheidu nebo Izraeli, který kritizoval za útlak Palestinců z pásma Gazy. Třebaže tvrdil, že není protižidovský a nepodporuje islamisty z hnutí Hamás, nálepky krajně levicového autora s kontroverzními postoji se už nezbavil. Sám se považoval za bojovníka za životy obyčejných lidí, kterým se děje příkoří, ze svého jmění nemalými částkami podporoval různé levicově zaměřené organizace. Kdyby byl písničkářem, nejspíše by skládal protestní skladby. Jako spisovateli mu ale nezbylo nic jiného, než v duchu švédské tradice Maj Sjöwallové a Pera Wahlöö zakomponovat kritiku společenských poměrů a reflexi Skandinávie v postsovětské éře do série detektivních románů s Kurtem Wallanderem.
Kurt Wallander
A tak roku 1991 spatřil světlo světa kriminální komisař Kurt Wallander. Osamělý rozvedený bručoun, s kterým není lehké žít ani pracovat, posedlý svou prací tak, že zapomíná na své zdraví. Taková charakteristika nezní jako prototyp typického literárního hrdiny. Ale přesto u čtenářů skvěle zafungoval. Jeho pesimistické životní postoje a krachující osobní život zapadaly do poněkud depresivně vyznívajících příběhů, které si nebraly servítky. Hned v tom prvním, nazvaném Vrazi bez tváře, tak čelí policie nejen pachateli, ale i protiuprchlické náladě místních, kteří ze zločinu viní migranty ze Somálska. Vydávání wallanderovek jako audioknih se ujali ve OneHotBook v roce 2014 a svěřili je režiséru Michalu Burešovi a herci Jiřímu Vyorálkovi. Tato dvojice pak spolupracovala na všech dalších titulech s drobnou výjimkou, o níž bude řeč později.
Následující Psi z Rigy z roku 1992 zvedli otázku narůstající xenofobie vůči migrantům z Pobaltských zemí, kteří do Švédska houfně mířili po pádu Sovětského svazu v roce 1991. Teprve třetí román Bílá lvice, vydaný o rok později, ale zarezonoval na mezinárodní úrovni a vynesl Mankella na výsluní. Zmizení realitní makléřky, členky metodistické církve, postrádá jakýkoliv motiv. Kurt Wallander už od počátku tuší, že je žena po smrti, ale neví, jak a kde začít hledat pachatele. Brzy ale nabere případ větší obrátky, a to když začne vyplouvat na povrch tajný plán na politické změny v Jižní Africe, která se snaží zbavit okovů apartheidu. Rok 1994 přinesl nový příběh, Usměvavý muž, v němž Wallander stojí na rozcestí, zda neodejít od policie poté, co ve službě zabil člověka. Je rozhodnutý pověsit řemeslo na hřebík, takže odmítne žádost svého dávného přítele, jehož otec zemřel za podezřelých okolností. Jenže vzápětí je i on nalezen mrtev, což vyburcuje Wallandera k návratu.
Oproti předchozím čtyřem nahrávkám, které u OneHotBook vyšly v průběhu dvou let 2014-15, přišlo v roce 2016 pouze audiální zpracování románu Ve slepé uličce. Ten se odehrává pro severské příběhy netypicky v horkém létě. Wallanderovy vyhlídky na klidnou dovolenou v něm berou za své, když se v řepkovém poli přímo před jeho očima upálí mladá dívka. Aby toho nebylo málo, brzy na to ystadskou policii začne trápit sériový vrah, který zabíjí s neobvyklou bestialitou. Pátá žena se dočkala zvukové podoby v roce 2017 a Jiří Vyorálek v ní opět jako Kurt Wallander vyšetřuje násilnou smrt starého muže, jehož tělo kdosi nabodl na kůly, vyrobené z ostrých bambusových tyčí. Následující rok přišel na řadu sedmý díl O krok pozadu, který začíná opět bizarně. Skupina mladých se rozhodla oslavit slunovrat v dobových kostýmeh a maskách z 18. století, trojici ale od té doby nikdo neviděl. Pátrání po pohřešovaných bere vážně snad jen Wallanderův kolega Svedberg, který je ale jednoho dne nalezen ve svém bytě mrtvý. Jeho smrt, v kombinaci s nedávným úmrtím Wallanderova otce, ale není tím jediným, co komisaře zasáhlo. Uprostřed náročného pracovního tempa totiž začne vypovídat i jeho zdraví…
Osmým příběhem Firewall měla původně řada románů i skončit. Wallander se v něm musí seznámit se zázraky moderní techniky, které zrovna dvakrát nefandí, protože pachatel začal útočit v kyberprostoru. Sám by ovšem více než ochranu proti malwaru potřeboval štít proti syndromu vyhoření. Audiokniha vyšla v roce 2019, na další nahrávku si ale museli posluchači počkat téměř dva roky. Tehdy teprve vyšla dlouho očekávaná sbírka povídek Pyramida, kterou autor, dodržující tempo vydávání jedné knihy ze série ročně, poslal do světa roku 1999. Krátké příběhy možná nebyly tak propracované, jako delší romány, zato kromě rychlejšího spádu nabídly i unikátní pohled na komisařovy začátky u policie a jeho soukromý život před rokem 1991, protože Pyramida chronologií děje úvodní román Vrazi bez tváře předcházela.
Dvojnásobný konec
Do Wallandera propsal Mankell něco ze sebe sama. Jeho dědeček byl hudebním skladatelem a Wallander miluje operu. Oba neměli štěstí v manželských svazcích, Mankell zplodil se třemi ženami čtyři syny a štěstí našel až po boku čtvrté manželky Evy, dcery slavného režiséra Ingmara Bergmana, s níž se oženil koncem devadesátých let. V té chvíli už ale takřka skoncoval s Wallanderem, jako by mu snad právě on mohl přinést smůlu. V roce 2002 napsal román Než přijde mráz, jehož hrdinkou byla Wallanderova dcera Linda. Ze zamýšleného pokračování ale definitivně sešlo poté, co Mankella zdrtila smrt Lindiny herecké představitelky ze seriálové adaptace jeho románů.
Po prequelu Pyramida se tak nového příběhu s oblíbeným komisařem dočkali nejdříve v roce 2004 holandští fanoušci, jimž Mankell během speciální promo akce věnoval novelu Ruka. Do dalších jazyků byla přeložena až mnohem později, posluchačům ji OneHotBook přineslo v roce 2022, kdy vznikla nahrávka Ruka / Wallanderův svět. Kromě výše uvedeného příběhu zaujímá zbytek stopáže autorův doslov, komentář k celé wallanderovské sérii. Mankell se v něm stal průvodcem životem svého komisaře, shrnuje nejen vývoj celé série, ale fanouškům dovoluje nahlédnout pod pokličku, když prozrazuje motivace a inspirační zdroje k jednotlivým knihám. Tato „encyklopedická“ část audioknihy také představuje jedinou výjimku, protože ji nenačetl Jiří Vyorálek. Toho po skončení novely Ruka vystřídal za mikrofonem Jiří Hromada, který se ovšem vyprávění autorových vzpomínek ujal se ctí.
Henning Mankell se poté věnoval psaní jiných příběhů, kromě detektivek zaujal thrillerem Číňan, psal ale i společenské romány (Italské boty, Švédské holínky) a příběhy pro děti. V roce 2009 se naposledy vrátil do světa Kurta Wallandera příběhem Neklidný muž, v němž se stárnoucí komisař vypořádává nejen s nástrahami zločinu, ale i se soupeřem, který je silnější, než on, totiž s nastupující chorobou. V originále vyšel příběh roku 2013, dva roky poté zemřel i sám Mankell. Audioknihou Neklidný muž se v prosinci 2023 uzavřela i česká audioknižní wallanderovská série. Bude zajímavé sledovat, jestli se OneHotBook rozhodne natočit i některý z dalších autorových příběhů.
Henningu Mankellovi se podařilo zapsat se do srdcí nejen čtenářů, ale i fanoušků televizních detektivek. Série knih s komisařem Wallanderem byla několikrát zpracována, dokonce vznikly i dvě samostatné série Mladý Wallander, které na Netflixu vzbudily smíšené ohlasy. Kritici napínavým, sociálně laděným příběhům vyčítali například zasazení do současnosti, namísto do 80. let, kam by chronologicky patřily. Jiří Vyorálek se ve svém projevu přiblížil představě o téměř vyhořelém, ale přesto vytrvalém a urputném komisaři tak blízko, že lepšího představitele by si tuzemští posluchači audioknih sotva mohli přát.