Nevinný
Nevinný nás vrací do období studené války, do rozděleného Berlína poloviny padesátých let, kdy CIA ve se spolupráci s britskou MI6 pracovala na prokopání tunelu do východní části Berlína, kde se měli agenti napíchnout na sovětské armádní telefonní linky. Leonard, jeden z hlavních techniků, kteří se na projektu podílejí, však zároveň zažívá značně tragický románek s o šest let starší rozvedenou Němkou Marií a osobní drama se má co nevidět protnout s velkými dějinami.
Režie stejnojmenné dramatizace Jana Koláře se v roce 2003 ujal Ladislav Smoček, přičemž do hlavních rolí obsadil Ivana Trojana a Zuzanu Stivínovou. V pěti dílech o celkové stopáži 126 minut můžeme dále slyšet třeba Jiřího Lábuse, Ladislava Mrkvičku, Františka Němce, Vladislava Beneše nebo Arnošta Goldflama. Poslech je to vpravdě napínavý, ale na poměry dnešních audio seriálů snad možná poněkud těžkopádný (například, když při každém vystřídání jednoho z mála dějišť zazní hlas vypravěče, aby nás o změně informoval). Přes brilantní herecké výkony může posluchač aktuálních projektů podobného typu nabýt dojmu, že jde o nahrávku velice starou – starší, než ve skutečnosti je. Radioservis tento pětidílný seriál v roce 2013 vydal jako samostatnou audioknihu, která však už není v prodeji.
Pokání
Zatímco Nevinný byl prvním autorovým příběhem, který se dostal k uším českých posluchačů, první kompletní nekrácenou četbou se pak stalo jeho Pokání. Česká audiokniha v interpretaci Taťjany Medvecké vyšla v roce 2021 přesně dvacet let po prvním knižním vydání románu a čtrnáct let po slavné filmové adaptaci.
V příběhu sledujeme osudy několika postav, z nichž asi největším hybatelem je třináctiletá Briony. Dívka je poháněna tvůrčím nasazením mladé dramatičky, ale i úpornou snahou dění kolem sebe interpretovat. Její mladistvě nevyzrálé vnímání světa v kombinaci s těžko potlačitelnou potřebou jednat spouští řetězec událostí nevyhnutelně vedoucí k tragédii.
V režii Marka Štiftera a podání Taťjany Medvecké jde o strhující vyprávění, které jde ve způsobu interpretace až na dřeň. Výkon Medvecké je zde srovnatelný například s její interpretací svého času zvukem vydaného výboru z deníků Virginie Woolfové. Sedmnáctihodinovou audioknihu natočilo a vydal Témbr a po tomto počinu už se stal Ian McEwan u nás prakticky audioknižní stálicí. Nakladatelství začalo reflektovat jeho nejaktuálnější tvorbu a zároveň tu a tam sáhne po lety prověřených kusech, aby je zpřístupnilo posluchačům.
Na chesilské pláži
Ještě téhož roku jako Pokání vyšly krátce po sobě další dvě McEwanovy audioknihy. První z nich s názvem Na Chesilské pláži v překladu Ladislava Šenkyříka přináší příběh svatební noci z jižní Anglie na počátku 60. let. Dva mladí novomanželé, oba bez zkušeností, směřují k tomu, co považují za naplnění manželství. Jde o kratší vyprávění, které je opět hlubinnou sondou do psychologie postav, kdy je zcela evidentní, že v jejich myšlenkách se toho odehrává mnohonásobně víc, než kolik jsou s to si vzájemně říct nebo udělat. Krom odrazu dobové anglické kultury, vývoje společnosti, politických i sociálně kritických myšlenek je to především román o neporozumění a o tom, že mladý člověk má tendenci leccos, s čím se setkává poprvé, považovat za zcela fatální. Příliš brzy vyvozuje závěry, a jelikož se cítí pod tlakem, má nevyhnutelně potřebu konat.
Stejně jako v případě Pokání by se i zde nabízela možnost vícehlasé četby, jelikož vypravěč se zaměřuje na obě stěžejní postavy střídavě. Nicméně Témbr opět přistoupil k četbě jednohlasé, což mu vypravěčská er-forma plnohodnotně umožnila. Režisér Petr Gojda si pro interpretaci vybral zkušeného herce Petra Lněničku. Ten téměř pětihodinové vyprávění příjemně dynamizuje a jeho projev v kombinaci se subjektivním mládím hlasu dokáže posluchače upoutat a především udržet si ho až do konce. Navíc se tvůrcům podařilo zvukem docílit pocitu velice komorní a intimní atmosféry, čehož si tato pětihodinová audiokniha vskutku žádá.
Stroje jako já
Hned v závěsu za touto krátkou četbou vydal Témbr jednu rozsáhnou. Tentokrát už nikoli z „archivu“ autora ale naopak přichází s audioknižním vydáním tou dobou nejnovějšího McEwanova románu Stroje jako já, a to opět v překladu Ladislava Šenkyříka. Jakkoli je téma knihy aktuální, autor zasadil svůj příběh do alternativní minulosti. Stejně jako tou dobou Kazuo Ishiguro (Klára a slunce), se v ní věnuje problematice umělé inteligence a humanoidních robotů, což pro většinu posluchačů i čtenářů může působit jako citelný krok stranou. Velký zřetel je zde však opět brán na vzájemné vztahy muže a ženy, jejich intriky a mocenské hry.
V příběhu Stroje jako já Velká Británie prohrála válku o Falklandy a geniální matematik Alan Turing, který stál za vynálezem Enigmy, se nyní v osmdesátých letech věnuje vývoji umělé inteligence. Kniha však z hlediska čtenáře i posluchače výrazně doplácí na McEwanovu snahu věnovat se otázkám politické situace, a možná si leckdo pomyslí, že by románu bývalo slušelo výrazné krácení.
Na jedné straně můžeme říct, že snaha o to, udělat audioknihu co nejpřístupnější tu rozhodně byla: Do role režiséra se opět vrací Marek Štifter a úlohu interpreta, seč může, plní Hynek Čermák. Nicméně zatím jsme byli svědky toho, že Čermák je brilantní a až neuvěřitelně účinný na krátkém rozsahu. V konfrontaci s tímto románem byl však často vystaven skutečnosti, že „není co hrát“, a tak se jistou úmornost prózy nepodařilo úplně odbourat. Avšak, přestože z hlediska výsledného zážitku jde jistě o nejslabší McEwanovi českou audioknihu, celková péči jí věnovaná, od režie přes interpretaci až po práci s hudbou byla nadstandardní, to se týmu upřít nedá.
Hodiny
Tak jako tak po audioknižním vydání románu Stroje jako já bylo dlouho ticho, až o dva roky později Témbr přichází s audioknihou Hodiny. Ian McEwan totiž mezitím v roce 2022 vydal další knihu, Ladislav Šenkyřík ji navzdory značnému rozsahu stihl obratem přeložit, takže režisér Marek Štifter měl co režírovat.
V tomto příběhu se autor částečně vrací do období, do nějž zasadil již dříve zmiňovaného Nevinného. Svět se ještě vzpamatovává z důsledků druhé světové války, železná opona se spustila a my sledujeme jedenáctiletého Rolanda Bainese tou dobou v internátní škole, kde navazuje zvláštní vztah s tamní učitelku klavíru. Příběh ovšem zabírá poměrně značný kus evropských dějin, Roland stárne, žení se, manželka ho opouští, následuje katastrofa v Černobylu, padá Berlínská zeď, přichází klimatické změny i pandemie. A s tím se mění i Roland a pokouší se najít pro sebe východiska.
Téměř čtyřiadvacetihodinové četby románu se zhostil Gustav Hašek, kterého jsme mohli slyšet například v audioknize Stín větru Carlose Ruize Zafóna, takže víme, že na dlouhé plochy je zvyklý. Přesto by posluchače, zvláště na takovém rozsahu vyprávění, mohlo zmáhat někdy až příliš rozvážné frázování, byť často podtrhující vážnost líčené situace.
Betonová zahrada
Prozatím nejnovějším počinem Témbru na poli díla Iana McEwana je proslulá Betonová zahrada, vydaná audioknižně v roce 2024, čili šestačtyřicet let od jejího prvního publikování v Británii. Jde tedy o nejstarší v Česku audioknižně vydanou mcewanovskou látku, přitom možná jaksi nejintimnější a nejprovokativnější. Příběh čtyř nedospělých sourozenců, kteří do značné míry tají smrt matky, aby mohli zůstat spolu a nebyli nuceni odejít do různých výchovných zařízení, je od začátku velmi silný, lyrický i nesmlouvavě otevřený – především co se týče otázek dospívání.
V režii Jana Hergeta se necelých pěti hodin četby ujal Vasil Fridrich. Přestože jde o herce, kterého můžeme znát i z četby mnoha komerčních thrillerů, a který je známý tím, že takový rozsah zvládne bez problémů načíst za dvě odpoledne, v případě Betonové zahrady podal výkon, který by si zasloužil být reflektován v rámci klání Audioknihy roku přinejmenším v rámci ceny pro nejlepšího interpreta, ne-li rovnou ceny za jednohlasou četbu. Tato audiokniha se totiž po všech stranách povedla a stala se tak nahrávkou, k níž se díky velmi citlivému přístupu v rámci interpretace, režie ale i neobyčejné hudby Jonáše Rosůlka budeme s odstupem let opakovaně vracet.
Díla Iana McEwana ukázala, že mají na české audioknižní scéně své místo a krom čtenářské obliby si získala i oblibu posluchačů. Především pak díky péči, kterou jim herci, režiséři i skladatelé věnovali. Podařilo se tak, především z jeho starších děl jako Betonová zaharada nebo Pokání stvořit audioknižní klenoty.
