Pokud se totiž nebudeme bavit o zpětně audioknižně vydané nahrávce původně určené pro rozhlasové vysílání, jsou debutová díla českých spisovatelů určená k poslechu z nosiče (nebo prostřednictvím digitálního downloadu) otázkou teprve posledních několika let. A výjimku svého času netvořil ani Jaroslav Rudiš. Nejenže si na první zvukové zpracování některé své knihy musel počkat celých pět let od vydání svého knižního debutu Nebe pod Berlínem, ale navíc se jeho první audioknihou stala nahrávka jeho jiné, pozdější prózy.
První krůčky ve zvuku
Nicméně – podobně jako v případě třeba Petra Stančíka – mnohem dříve než s vydavateli audioknih probíhala Rudišova spolupráce s rozhlasem, kde bylo možné slyšet jeho texty nebo rozhlasové inscenace jeho her. Když se stal spisovatelem na volné noze, tedy v roce 2006, už byl držitelem ceny Jiřího Ortena, právě vycházel jeho druhý román Grandhotel, za nějž měl rok nato získat ocenění Magnesia Litera v kategorii cena čtenářů, a na světě už byla i kompletní komiksová trilogie Alois Nebel (Bílý potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory).
V té době to byl právě Český rozhlas, kdo natočil hru Léto v Laponsku, kterou Rudiš napsal ve dvojici s Petrem Pýchou. Tuto roadstory o cestě na sever jsme mohli slyšet v rozhlasové úpravě Kateřiny Rathouské a Petra Mančala, který se zároveň ujal režie. V hlavních rolích excelovali Martin Myšička a Jana Stryková, což se projevilo i na následných nominacích na ceny v rámci klání Prix Bohemia Radio 2008 v kategorii Rozhlasová hra pro dospělého posluchače. Společně pak Pýcha a Rudiš napsali i černou komedii Strange Love o posledním fanouškovi Depeche Mode v Československu. Tu pro rozhlas režíroval Aleš Vrzák v obsazení Igor Bareš, Vilma Cibulková, Ladislav Potměšil a další.
Zároveň s tím se také dostává ke slovu již zmíněná komiksová trilogie Alois Nebel, kterou Rudiš vydal spolu s kreslířem Jaromírem Švejdíkem, známým jako Jaromír 99. Příběh o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech, měl být později v létě 2011 zfilmován s Miroslavem Krobotem v hlavní roli a o rok později měl získat Evropskou filmovou cenu jako nejlepší animovaný film. V roce 2008 ale v režii Miroslava Zelinského vychází Alos Nebel coby komiks v rozhlasové podobě. V obsazení Norberta Lichého a Vladimíra Poláka jej nastudoval Český rozhlas Ostrava a premiéry se příběh dočkal téhož roku.
Vraťme se ale ještě o rok zpátky, do října 2007, kdy nedlouho po knižním vydání prózy Potichu vychází tatáž i audioknižně, opatřena hudbou Richarda Krajča a Borise Carloffa. Pro vydavatelství Tympanum četbu, která momentálně nen v prodeji kvůli vypršení autorských práv, režíroval již osvědčený Petr Mančal a interpretace příběhu o hudbě a tichu se ujal sám Richard Krajčo. O tom, v jaké fázi vývoje českého audioknižního trhu nahrávka vznikla, si můžeme udělat obrázek z toho, že vydání se uskutečnilo v rámci projektu Visegrad BookMarks s přispěním Mezinárodního visegrádského fondu a ve spolupráci s nakladatelstvím Labyrint. Jinak řečeno, vydat zvukem v podstatě obratem takto aktuální dílo soudobého českého autora nebylo bez podpory jen tak. Tím spíš nepřekvapí, že na další Rudišovu nahrávku si posluchači museli počkat celé tři roky. Řeč je o audioknižním vydání jeho knižní prvotiny Nebe pod Berlínem z roku 2002. Nekrácená čtyři a půl hodiny dlouhá četba totiž přišla na svět až v roce 2010, kdy ji vydal Labyrint v koprodukci s vydavatelstvím Tympanum.
V mírně autofikčním vyprávění o třicátníkovi, který kvůli očím nemohl dělat strojvedoucího (tento příběh známe i z knihy Návod k použití železnice) a který uprchl z Prahy do Berlína, založil kapelu U-Bahn a začal chodit s dívkou jménem Katrin, najdeme množství postav i postaviček, které nás okouzlí svým příběhem či alespoň vzpomínkou nebo postřehem na účet metra, punk-rockové hudby, svého času rozděleného Berlína či trabantů. I pro tuto nahrávku je hudba velice příznačná – nahrála ji totiž právě kapela U-Bahn ve složení Pancho Dirk (baskytara), Atom (bicí), Jaroslav Rudiš (zpěv), Jana Korčová (vokál) a Petr Kružík (kytara). Ti, kteří příběh četli nebo slyšeli, vědí, že jde z části o významné aktéry vyprávění. Když nakladatelství Labyrint knihu po dvaadvaceti letech vydalo v nové grafické úpravě, pustilo do světa znovu i původní nahrávku, tentokrát v distribuci Supraphonu. A je třeba říct, že celkově nahrávka nijak nezestárla a ono svižné pábitelské vyprávění v režii Petra Mančala a interpretaci samotného Jaroslava Rudiše působí zcela aktuálně.
Rudiš oceňovaný
V září 2011 stanice Vltava vysílala původní rozhlasovou hru autorské dvojce Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha s názvem Lidojedi. Jde o hororovou komedii v režii Aleše Vrzáka a silném hereckém obsazení, v němž figurují Oldřich Kaiser, Tatiana Vilhelmová, Václav Neužil, Lukáš Hlavica nebo Jaroslav Plesl. Hororovou komedii o cateringové agentuře Mlsný Jack, extravagantním boháčovi, který by si přál ugrilovat člověčinu, a venkovském knězi se skomírající farností, vydal následně Radioservis jako samostatnou audioknihu.
V roce 2013 se prozaického díla Jaroslava Rudiše poprvé ujalo tou dobou nové a velmi progresivní vydavatelství OneHotBook. To připravilo vícehlasou četbu z díla Národní třída v interpretaci Hynka Čermáka a Kristýny Frejové. Během necelých tří hodin četby drsného i melancholického vyprávění tak řečeného Vandama, rváče ze sídliště, podal Hynek Čermák v režii Michala Bureše takový herecký výkon, že si za něj později odnesl ocenění Nejlepší interpret v rámci udílení prvního ročníku cen Audiokniha roku. A nejspíš proto také není náhodou, že si Vandama zahrál i ve stejnojmenné filmové adaptaci režiséra Štěpána Altrichtera z roku 2019. Každopádně počínaje Národní třídou už všechny česky vydané audioknihy Jaroslava Rudiše vycházejí pod značkou OneHotBook a v téže režii.
Tou následující je bezmála čtyřhodinová nahrávka Český ráj z roku 2018.Specificky frázované a strukturované vyprávění o partě chlapů, kteří se pravidelně scházejí ve staré sauně za městem, aby se cítili v bezpečí a dělili se o své názory i tragikomické vzpomínky, svým nezaměnitelným způsobem načetl Petr Čtvrtníček. Do roka pak spolu s ostatními tvůrci nahrávky převzal titul pro Nejlepší jednohlasou četbu v rámci ankety Audiokniha roku 2020.
Obdobnou cenu více než trojnásobně dlouhého románu Winterbergova poslední cesta pak v roce 2021 převzal spolu s týmem OneHotBook interpret nahrávky Pavel Batěk. Zde nastala nezvyklá situace, kdy český herec četl prózu českého autora v překladu z němčiny. Každopádně Michaela Škultéty dosud překládá Rudiše tak, že ani on sám nemá sebemenší obtíže své texty v jejím překladu načítat pro účely profesionálních nahrávek, o čemž bude ještě řeč. Román o putování Evropou po stopách osudové lásky, a to podle bedekru z roku 1913, vzbudil v Německu velký́ ohlas, vynesl autorovi mimo jiné nominaci na prestižní cenu Lipského knižního veletrhu a dočkal se i divadelní adaptace. V únoru 2023 tuto železniční roadstory vysílal Český rozhlas ve třídílné dramaturgické úpravě, režii Aleše Vrzáka a vícehlasém hereckém podání Oldřicha Kaisera, Petra Čtvrtníčka a dalších. Tou dobou už byla ale v prodeji devětatřicetiminutová nahrávka samostatného přídavku k Winterbergově příběhu s názvem Trieste Centrale. Vyprávění o terstském pobytu Winterberga a jeho manželky pro OneHotBook opět načetl Pavel Batěk.
Sluší se říct, že Rudišovy nejkratší prózy vycházely v posledních letech zvukem i v nakladatelství Témbr, které mimo jiné natáčí audioknižní vydání povídkových antologií vydavatelství Listen. Právě tímto způsobem se Rudišovy texty objevily v interpretacích různých herců v souborech Má mě ráda, nemá mě ráda, Soukromá tajemství a Útěky někam jinam. Obdobnou sbírku připravila i Audiotéka v roce 2020 pod názvem Povídky současných českých autorů.
Pokud jde ale o delší prózy, významný může být rok 2023, kdy si čeští posluchači mohli, sedmnáct let od knižního vydání, poprvé poslechnout Grandhotel, a to v rámci čtrnáctidílné rozhlasové četby na pokračování v interpretaci Petra Stacha. Příběh třicetiletého outsiderského samotáře Fleischmana, který pracuje v Grandhotelu na Ještědu a který rozumí mrakům, tlakovým výším i směrům větru, režíroval pro stanici Vltava Dimitrij Dudík.
Rudiš jako interpret aktuálních (ne)vlastních textů
Vlastní autorské interpretace stále relativně čerstvých próz Návod k použití železnice z roku 2023 a o rok novější Vánoce v Praze jsou pak příkladem toho, kdy se Rudiš po třinácti letech vrátil k načítání vlastních textů, respektive, jak už bylo naznačeno, jejich českých překladů od Michaely Škultéty. Obě vyšly ve vydavatelství OneHotBook, obě v režii Michala Bureše. Zatímco téměř sedmihodinový Návod k použití železnice přináší posluchačům osobité myšlenky a vzpomínky týkající se mládí, kolejové dopravy, a především lidí kolem ní, Vánoce v Praze jsou hodinovou, svérázně magicky laděnou jednohubkou.
Autorská interpretace dodává Rudišovým textům intenzivně autentický, nezaměnitelný ráz a dokáže na posluchače přenést ono zvláštní zasněné nadšení pro cestu železnicemi po Evropě i dál, nebo jenom úzkými uličkami Prahy a po kolejích tramvají. Režijní zkušenosti Michala Bureše a jeho pevné vedení Rudišově interpretaci svědčí. O to přirozenější a suverénnější (v pozitivním slova smyslu) je pak jeho současná interpretace. Vzhledem k tomu, že i v médiích anoncovaná další Rudišova díla by měla být svého druhu autofikčně laděnými bedekry, lze očekávat, že i jejich překlady bude pro české posluchače mluveného slova načítat sám. Sice dosud žádná z jeho interpretací nevynesla jemu ani vydavateli audioknižní cenu, Návod na použití železnice tomu však nebyl daleko a posluchačské přijetí těchto nahrávek je nesporně pozitivní – na čemž ostatně záleží nejvíc.
