Danny Smiřický v akci
Jak už si snadno spočítáme, Josef Škvorecký se narodil v září roku 1924, čili do časů první republiky a už během studií na náchodském reálném gymnáziu ho plně pohltila jeho celoživotní láska – swing. Po jednom semestru na lékařské fakultě pak přestoupil na studium filozofie, která se stejně jako jazz v jeho díle odráží měrou více než značnou. Zvláště, pokud budeme hovořit o dílech, které spojuje výrazná postava jeho alterega jménem Danny Smiřický.
V sérii s tímto protagonistou se ostatně odráží jak Škvoreckého dočasná kariéra učitele či vojenská služba u tankistů, tak kontemplace nad svobodou a nesvobodou v režimu někdejšího Českoslovenkska, kam se Škvorecký na podzim roku 1969 během série zaoceánských přednášek rozhodl již nevrátit a usadil se v Torontu.
Chronologicky prvním dobrodružstvím Smiřického a zároveň vůbec nejnovějším audioknižním počinem na poli Škvoreckého díla je Prima sezóna, ostatně symbolicky vydaná právě 27. září, tedy přesně v den výročí autorova narození. A že je v tomto příběhu Danny teprve v septimě, jde především o dobrodružství milostné, nebo při nejmenším romantické. Nutno říct, že Prima sezóna už jednou natočena byla, a to, když ji v roce 1998 v režii Ilji Kučery ml. načetl Martin Zahálka. Stalo se tak ale pouze pro účely sdružení Mluvící kniha. Naproti tomu nahrávku z produkce vydavatelství OneHotBook loni režírovala Markéta Jahodová, která jak si později ukážeme, už dříve nabyla bohatých zkušeností se Škvoreckého vypravěčským stylem. Téměř devítihodinové interpretace se tentokrát zhostil Jan Meduna a nutno říct, že lepší volbu by si šlo jen obtížně představit. Meduna totiž dokázal do vyprávění hlavního hrdiny vtisknout tu pravou míru nadšení, nezkušenosti, překvapení, nedočkavosti i pocitu marnosti a zostuzení, když mu to s matikou ani s dívkami zdaleka nešlo tak dobře jako se slohy a tenorsaxofonem. A že jde o vyprávění hořkosladké, promítá se jak do atmosféry příběhu, tak do atmosféry audioknihy stín někdejšího protektorátu, cenzura i balancování na hraně, za níž se nachází už jen životní tragédie. Krátce a jednoduše, tento režijní a interpretační výkon si rozhodně zaslouží plnou pozornost a potěší každého, komu jsou Dannyho příběhy sympatické.
Z dalších Smiřického dobrodružství, která bylo po jistou dobu možno slyšet, bychom určitě měli vzpomenout osmidílnou četbu na pokračování z románu Zbabělci natočenou v roce 2009 v interpretaci Lukáše Hlavici a režii Aleše Vrzáka. I v tomto případě lze upozornit, že se s ani jedním ze zmíněných jmen nesetkáme naposledy. Už rok předtím totiž společně pro Český rozhlas oba tvůrci natočili desetidílnou četbu prózy Konec nylonového věku. Volně navazující Tankový prapor v roce 2011 pak jako nezkrácenou četbu v interpretaci Lukáše Vaculíka vydaly Levné knihy, nicméně přinejmenším Lukáš Hlavica se k četbě Škvoreckého románů vloni vrátil.
V rámci oslav výročí autorova narození Hlavica načetl celých třicet dílů četby na pokračování z románu Mirákl. Tuto politickou detektivku, která se díky postavě Smiřického ani tentokrát nevzdává milostných pletek, hrátek i komiky, režíroval tentokrát Vlado Rusko a Český rozhlas Vltava uveřejnil první díl četby (stejně jako OneHotBook svou Prima sezónu) sedmadvacátého září.
Na detektivní strunu (nejen) s poručíkem Borůvkou
Vedle jazzu se v literárním prostoru často projevovala ještě jedna Škvoreckého láska, a to ta k žánrové, přesněji řečeno detektivní literatuře. Odrazem toho jsou případy poručíka Borůvky, kterého stvořil jako protipól k drsně znějícím jménům detektivů populární americké hard boiled school. Tři knihy nesoucí poručíkovo jméno u nás však byly shodou okolností natočeny v přesně opačném pořadí, než jak za sebou následují v sérii.
První tak zaznamenáváme Návrat poručíka Borůvky v podání Zdeňka Loníčka, nahraný v roce 2002, byť pouze pro účely Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla E. Macana (KTN), následně Konec poručíka Borůvky z roku 2017 načetl Michal Roneš taktéž pro KTN a teprve Smutek poručíka Borůvky se loni dočkal kompletního audioknižního vydání v režii Vratislava Hubičky, a to díky vydavatelství Tympanum. To do úlohy interpreta obsadilo Martina Preisse, který pro tohoto vydavatele už pravidelně načítá edici detektivních románů.
Martin Preiss měl navíc tou dobou na kontě už jeden z případů detektivní kanceláře Ostrozrak, jež Škvorecký psal se svým autorským kolegou Janem Zábranou, a kterým se v našem přehledu věnujeme následně. Jde tak o nadmíru příjemný poslech a milovníci mluveného slova si tak příběhy postaršího melancholického detektiva užijí v plné parádě. Ostatně do teď mohli posluchači znát nanejvýš dvě dramatizace detektivních povídek zařazených do této knihy – a to Nadpřirozené schopnosti poručíka Borůvky a Tenorsaxofon sólo, které pro rozhlas mezi lety 2011 a 2012 režíroval Tomáš Jirman. Naopak až po vydání kompletní audioknihy z produkce Tympanum vypustil rozhlas do éteru dramatizaci Víta Vencla na motivy povídky Vědecká metoda, kde poručíka Borůvku ztvárnil Ivan Trojan. Ani jedna z těchto nahrávek ale zatím nebyla vydána.
Pokud jde o případy, které nijak nesouvisí s poručíkem Borůvkou, stojí rozhodně za zmínku dvanáctidílná četba na pokračování z roku 2004. Tehdy Škvoreckého román Lvíče, který mnozí znají z televizní adaptace Flirt se slečnou stříbrnou, nastudoval Jan Vlasák v režii Markéty Jahodové (ta už tou dobou měla na kontě například pět dílů četby Škvoreckého prózy Bassaxofon z roku 1997 v podání Miroslava Středy).
Třikrát s Janem Zábranou
S Janem Zábranou, který měl taktéž nezanedbatelnou slabost pro krimi literaturu, napsal Josef Škvorecký triptych románů, které se soustředí na osoby kolem detektivní kanceláře Ostrozrak. I zde je třeba říct, že se příběhy dočkaly úspěšné televizní adaptace, tentokrát seriálové z roku 2000. Původně dvanáctidílnou četbu na pokračování s názvem Vražda pro štěstí v interpretaci Martina Preisse a režii Aleše Vrzáka natočil Český rozhlas v roce 2020 a vydal Radioservis v říjnu 2022.
Po vraždě šéfredaktora literárního časopisu, která doktora Pivoňku zavede mezi prvorepublikovou pražskou smetánku i hospodské povaleče a zlodějíčky následuje Vražda se zárukou. Tu v roce 2021 pro rozhlas v režii Tomáše Soldána načetl Michal Bumbálek a rok na to vydal Radioservis. Zde už se nad Evropou stahují válečná mračna, zatímco v pražské vile je nalezen zastřelený pár: Major Československé armády a dcera ministerského rady.
Trilogii zakončuje Vražda v zastoupení, za níž stojí tentokrát opět Lukáš Hlavica, ovšem nikoli jen na pozici interpretační, ale i režijní. Nahrávka vznikla v roce 2023 a Radioservis ji vydal ještě v listopadu téhož roku. Tato závěrečná část se odehrává v roce 1941, kdy doktor Pivoňka pátrá nejprve po odcizené ampulce cyankáli a následně po vrahovi, který ji použil k uskutečnění svého záměru. Je záhadou, proč každý z dílů trilogie v průběhu čtyř let načetl jiný herec, zvláště uvážíme-li, že případy jsou vždy vyprávěny z pohledu doktora Pivoňky. Pojetí i kvalita interpretace, potažmo už režie, se tak značně proměňuje a ze srovnání na první poslech vycházejí nejlépe díly první a poslední, přičemž Vražda pro štěstí nejspíš zůstane nepřekonána.
Škvoreckého kratší prózy
Dílo Josefa Škvoreckého, to nejsou jenom společenské romány nebo detektivní příběhy. Tvoří ho velké množství kratších prozaických útvarů, od samostatných povídek po novely. V drtivé většině je ale pojí skvěle vyvážená nadsázka, potažmo vypravěčská lehkost, a pohnuté osudy těch, s nimiž se dějiny nemazlily.
Například Petr Adler už v roce 1997 natočil dvě povídky s Lukášem Hlavicou (Píseň zapomenutých let a Dokud nás smrt nerozloučí), dvě s Michalem Pavlatou (Malá pražská matahára a Dialogus de veritate) a dvě s Otakarem Brouskem ml. (Krpatovo blues a Jak je lízli).
Krom toho, že tyto patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co si lze od Škvoreckého poslechnout a vybroušeným způsobem v sobě kloubí onu hořkosladkou hravost s tíží dějin, dokládají, jak úzce jsou u nás někteří interpreti po už téměř tři dekády spjati se Škvoreckého dílem. K tomu přidejme třeba povídky Sam píše recenzi (2009) a Špinavý, krutý svět (2014), obojí v režii Aleše Vrzáka a interpretaci Lukáše Hlavici.
Tatáž dvojice se ostatně zasloužila o zvukovou nahrávku nejspíš nejznámější Škvoreckého krátké prózy, kterou je Legenda Emöke. Téměř tříhodinovou nahrávku z roku 2007 vydal Radioservis v roce 2012 a jde bezesporu o jeden z klenotů mezi záznamy mluveného slova. V příběhu se pražský redaktor na bezútěšné rekreaci koncem padesátých let seznámí s mladou Maďarkou Emöke z Košic. Ta prožila neradostný život s hrubým manželem, kterého zastřelili při pokusu o překročení hranic. Zatímco Emöke hledá útěchu u Boha, hrdina ji přesvědčuje o smyslu života v reálném světě a navíc od ní odvrací lascivní výpady ze strany svého spolubydlícího, učitele.
Rozhovory s hvězdami filmu
Mezi dnes dostupnými záznamy mluveného slova můžeme v souvislosti s dílem Josefa Škvoreckého najít také dva dokumenty. Jedním z nich je sestřih záznamu rozhovoru z roku 1974, kdy autor přiletěl z Kanady na Maltu do domu Adiny Mandlové. Rozhovor měl původně sloužit jako pracovní podklad pro knihu – ta později opravdu vznikla –, mimo to ale ony autentické zvukové záznamy v roce 2018 vydal Supraphon pod názvem Adina Mandlová vzpomíná.
Druhý dokument pak nese název Případ Lída Baarová. Ta patřila do generace herců, kteří se museli vyrovnat s okupací a později i s komunistickým převratem, Baarová však navíc s pomyslnou nálepkou „milenka ministra propagandy Goebbelse“. Původní nahrávky rozhovorů Škvoreckého s herečkou pocházejí z roku 1982, z osmnácti hodin jich výběrová nahrávka vydaná v roce 2016 přináší tři. I tentokrát na jejich základě vznikly knižní memoáry, rok po jejich natočení vyšly pod názvem Útěky – Lída Baarová. Český rozhlas Olomouc natočil v roce 2011 podle této knihy pětidílnou četbu na pokračování v interpretaci Zdenky Procházkové-Hartmann. Její režisér Michal Bureš pak o rok později inscenoval text Útěků také na jevišti Slezského divadla v Opavě.
Dílo Josefa Škvoreckého obsahuje ještě desítky dalších titulů, ovšem na mnohé z nich nebyly nikdy zvukem vysílány natož vydány, a tak si je dnes nemůžeme poslechnout, přestože by si to zasloužily. Ale vzhledem k tomu, o jak vděčný jde materiál jednak ke zvukovému vydání, jednak poslechu, doufejme, že audioknih tohoto autora bude jedině přibývat.
