◄ Předchozí díl seriálu Karel Čapek: Rozhlas a audioknihy
Devatero pohádek – četby
Karel Čapek nezapomínal ve své tvorbě ani na děti. Především jim byla určena kniha Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek. Na zvukových nosičích vyšla v mnoha verzích, povětšinou však šlo pouze o vybrané příběhy. Kompletní knihu se v průběhu let podařilo natočit vydavatelství AudioStory, kde pohádky vycházely postupně ve třech výběrech, pokaždé s jiným interpretem. Vlastimila Brodského z úvodního dílu tak na mladších záznamech doplňují Arnošt Goldflam s Miloněm Čepelkou. K posluchačům se sice původně dostávaly jednotlivě, nyní je ale celá desítka textů k dispozici i v kompletu Devatero pohádek – souborné vydání.
Trojici pohádek svého času natočil také Supraphon, a to s Jiřím Krampolem. Na trh se dostal pod názvem Devatero pohádek / 1, který naznačuje nenaplněný záměr vydat i pokračování. Další výběr z Čapkových pohádek vyšel v roce 2013 i na 2CD u Popronu. Vypravěčem Devatera pohádek se v tomto případě stal Josef Somr.
Rozhlas i někteří soukromí vydavatelé se čas od času rozhodli vybrat některou z pohádek a natočit ji jednotlivě, případně jako součást různých kompilací s pohádkami dalších autorů. Josef Somr takto načetl koncem 90. let Psí pohádku pro edici Království pohádek. Několik Čapkových dětských příběhů, ovšem v poněkud rozpačité interpretaci, vyšlo i na CD Pohádky (a posléze různých výběrech) od České multimediální v roce 2009.
Pohádka psí byla v roce 2011 vydána i v podání Zity Morávkové s netradičně řešeným obalem, sloužícím jako omalovánka. Stejně tak měla údajně v 60. letech spatřit světlo světa Pohádka psí s Karlem Högerem. Ta se ale bohužel v rozhlasovém vysílání již dlouho neobjevila. O několik let mladší zpracování s hlasem Jaroslava Vojty se naproti tomu dokonce před časem dočkalo obnovené premiéry. Totéž platí i pro nejstarší verzi z poloviny 50. let s Otomarem Korbelářem. Nahrávka Pohádky psí z roku 1989 v podání Borise Rösnera se krátce po vzniku dočkala vydání na magnetofonové kazetě nazvané Případ s Hejkalem, kde jí společnost dělaly kromě titulního i Případ s havlovickým vodníkem – oba příběhy jsou vytaženy z Velké pohádky doktorské a oba vypráví František Filipovský. A oba také vyšly jako součást kompletní Velké pohádky doktorské v digitální distribuci Radioservisu. Tamtéž je k dispozici i rozhlasový záznam z roku 1979, kdy tuto pohádku načetl Rudolf Hrušínský.
Vodnickou pohádku, kterou načetl v roce 1956 Antonín Zíb, si bohužel nekoupíte, ale mohli jste ji před několika lety slyšet v repríze na rozhlasových vlnách. Nahrávky Velké pohádky vodnické a policejní s hlasem Františka Filipovského z roku 1977 a 1954 se vydání zatím rovněž nedočkaly.
O to zajímavější je, že tento příběh byl natočen již v roce 1946, kdy byl pod názvem Velká pohádka doktorská – Případ s rusalkami k dostání na gramodesce Ultraphonu v podání Marie Burešové. Záznam se překvapivě zachoval a byl Supraphonem zařazen na digitálním výběru Pohádky 1929–1946 (Zaprášené vzpomínky).
Méně známou Pohádku ptačí načetla v roce 1967 Čapkova manželka Olga Scheinpflugová a o více než 20 let později ji pro rozhlasové vysílání převyprávěl i herec Petr Svoboda. Ani jedna z nich však není komerčně dostupná. To je i případ Loupežnické pohádky z roku 1967, kterou načetl Eduard Kohout.
Větší štěstí provází Pošťáckou pohádku, kterou dětem v roce 1954 vyprávěl herec Václav Voska – ke stažení je opět díky Radioservisu. Na kazetě vyšla svého času ještě četba tohoto pohádkového vyprávění z roku 1985, a to v interpretaci Evy Svobodové. Stalo se tak spolu s Tuláckou pohádkou. V roce 1997 pak byl tento příběh načten do třetice, a to v interpretaci Petra Štěpánka pro edici Království pohádek.
Devatero pohádek – dramatizace
Kromě četeb existují Čapkovy pohádky i v dramatizované podobě. Některé vyšly u Radioservisu, jiné u Supraphonu, další na své uvedení na trh stále čekají. Mezi ty dostupné patří především O princezně solimánské s Bohumilem Bezouškou či Jiřinou Jiráskovou (natočeno v roce 1958) a Pohádka loupežnická natočená roku 1963 s Františkem Filipovským, Felixem le Breux a dalšími tehdy známými herci. Za zmínku stojí i o dva roky mladší záznam Velké policejní pohádky, přejmenovaný na O té sani z Vojtěšské ulice (1983). Pod režijní taktovkou Karla Weinlicha v ní účinkovali Alois Švehlík, Miroslava Hozová nebo Michal Pešek.
Zakoupit si lze také Pohádku loupežnickou z roku 1990 mimo jiné s Josefem Bekem a Janem Vlasákem. Rozhlas má natočenu i Pohádku tuláckou – v roce 1983 v ní režii Jana Bergera hráli Luděk Munzar, Iva Janžurová a další. Na motivy Pošťácké pohádky pak vznikla roku 1968 v plzeňských studiích dětská opera, do dnešních dnů se však nejspíše nedochovala. Stejný námět se ale dočkal i klasické dramatizované podoby díky režiséru Jiřímu Horčičkovi, a to dokonce hned dvakrát: nejprve v polovině minulého století se Stanislavem Neumannem či Ljubou Skořepovou, později na sklonku 80. let s Jiřím Sovákem, Eduardem Cupákem nebo Jiřím Adamírou. Obě jsou dostupné v digitální podobě. Vedle nich je ke koupi i Psí pohádka z roku 1985, kterou provázejí hlasy Eduarda Cupáka, Věry Kubánkové či Jany Andresíkové, či pohádka O princezně solimánské z roku 1988 s Václavem Postráneckým, Rudolfem Hrušínským nebo Jitkou Molavcovou.
Mezi dramatizace, u nichž zájemce o koupi nepochodí, se řadí téměř detektivní Velká kočičí pohádka z roku 1981. Posluchačům se v ní představili Vlastimil Brodský, Josef Vinklář a další. Jiná nahrávka stejné pohádky vznikla už roku 1967, na herecké výkony Františka Filipovského či Vladimíra Ráže, pokud se zachovaly, ale také sedá na policích archivu prach. Totéž se dá říct i o Doktorské pohádce z roku 1991, v níž si zahrál vedle Pavla Soukupa i Ladislav Trojan či Jan Vlasák. Žádné zprávy o tom, zda se dodnes dochovala, nemáme ani o pohádce Byl jednou jeden listonoš z roku 1946 Antonínem Zíbem a dalšími po válce známými herci. Na motivy které z Čapkových pohádek vznikla, jistě uhodnete sami.
Ostatní pohádky
Kromě Devatera pohádek psal Čapek i dětem určené příběhy o soužití lidských tvorů se psy a kočkami, které postupem času vyšly v různých knihách. Pod názvem Měl jsem psa a kočku některé z nich natočil rozhlas v roce 1978 s Václavem Voskou, ke koupi jsou díky vydání u Radioservisu. Soukromí vydavatelé ale nechtěli zůstat pozadu. Audiokniha Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku v podání Marka Ebena vyšla u Supraphonu na podzim roku 2015. Dášeňka čili život štěněte vyšla v roce 2009 v podání Miroslava Kudely na CD u České multimediální společnosti. O rok později vyšla v téže úpravě i kniha Měl jsem psa a kočku.
Dášeňka čili život štěněte existuje v možná nejznámější zvukové verzi s nezaměnitelným hlasem Karla Högera tak, jak jej zachytil rozhlasový mikrofon v polovině 60. let. Tutéž látku načetl tento přední český herec i pro Supraphon, který později Dášeňku vydal na LP. Stejnou předlohu si vybraly i Levné knihy, které v roce 2012 v režii Jitky Škápíkové uvedly na trh nově natočenou verzi s hlasem Josefa Somra. Dášeňčina dobrodružství vyšla i v roce 1998 v edici Království pohádek, tentokrát v podání Petra Štěpánka. Již v roce 1983 ale v rozhlase načetl vybrané části této knihy Vlastimil Brodský. Dášeňka čili život štěněte vyšla i pod hlavičkou Fragmentu, který pro svou nahrávku zvolil hlas herce Václava Vydry. V edici Album pohádek – Supraphon dětem vyšla Pohádka pro Dášeňku s hlasem Jiřiny Šejbalové zároveň s Psí pohádkou v podání Julie Charvátové.
Mimo Dášeňky či Pudlenky psal Čapek i o dalších čtvernožcích. Audiokniha Psí příběhy, vydaná v roce 2013 Popronem, obsahuje kromě textů jiných autorů i tři Čapkovy – Proč jsem si pořídil psa, Iris a Ben, Bijou, Blackie a Bibi. Vypráví je Ladislav Frej. Obdobný výběr vyšel i u AudioStory, a to už roku 1992. Dostupný je díky reedicím pod názvem Psí kazeta (cédéčko). Vlastimil Brodský tu vypráví Čapkovy příběhy Minda čili o chovu psů a Pes a kočka.
