Z audioknižního hlediska je zajímavé především to, že se postava komisaře Maigreta po letech vrátila do světa mluveného slova nikoli v rámci rozhlasové tvorby, ale prostřednictvím kompaktní edice: coby série režírovaných audioknih určených k prodeji, audioknih sjednocených vydavatelstvím, interpretem, režisérem, formátem, nosičem i designem. Celá tato nová maigretovská odysea se začala už v prosinci roku 2016 ve vydavatelství OneHotBook, stále trvá a my si můžeme jen přát, aby trvala co nejdéle.
Maigretovy případy mělo po léta mnoho posluchačů spjaté s řadou čtrnácti dramatizací Československého rozhlasu s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, byť nešlo o jediného interpreta, který se tohoto úkolu zhostil (vzpomeňme například Miroslava Moravce). Aktuální interpret maigretovských případů Jan Vlasák se k tomu vyjádřil takto: „Tohle já si snad radši ani nepřipouštím, protože bych se zbláznil. Je potřeba to brát tak, že čas s sebou přinesl zajímavou příležitost. Samozřejmě to člověku nějak vězí v podvědomí, ale je dobré na to při samotné práci raději nemyslet.“
Ujmout se role slavného literárního detektiva (nebo vyprávění o něm) je záležitost vyloženě nelehká a ošemetná. Čtenáři mají často svého oblíbeného kriminalistu na pomyslném piedestalu, je tedy nesnadné naplnit jejich představu o charakteru, který si leckdy bezmála zbožštili. Navíc když už jednou přijmou interpreta, který jim v rámci narace těchto příběhů vyhovuje, každého dalšího s ním přirozeně srovnávají. Právě v této nelehké situaci se ocitl i zkušený divadelní a filmový herec Jan Vlasák, který onen pomyslný štafetový kolík před téměř čtyřmi lety převzal. „Na Janu Vlasákovi tedy nebylo nahradit Rudolfa Hrušínského; neměl k tomu ani prostor. Jeho úkolem bylo pojmout Simenonův román tak, aby byl pro posluchače srozumitelný a atraktivní.“ (Jakub Horák pro naposlech.cz)
Nabručený Maigret udělal z George Simenona, autora více než 200 románů a 150 povídek, jednoho z nejznámějších frankofonních spisovatelů vůbec (byť jeho první knihou, ani zdaleka nebyl kriminální případ, ale spíš humoristický románek). Slavný vyšetřovatel se objevuje v Simenonově detektivce poprvé současně s tím, kdy se autor prvně rozhodl publikovat pod svým pravým jménem, a to v roce 1930 – tu poslední pak vydal o dvaatřicet let později. Během těch tří dekád se už ale jeho romány dočkaly překladů do mnoha (nejen) evropských jazyků a vzniklo nemálo filmových adaptací, ve 21. století také velmi výrazné seriálové adaptace s Rowanem Atkinsonem v hlavní roli.
Maigret se stal legendou a každá nová adaptace nebo zpracování (i to audioknižní) znamená nelehkou výzvu. Což je i jedním z důvodů, proč se OneHotBook rozhodlo pro jednohlasou četbu a oslovilo právě Jana Vlasáka. „Jde o jiný zážitek ze setkání s důvěrně známou postavou. To vše by bylo velmi troufalé bez narátora, který svým charismatem vtiskne hlavnímu hrdinovi a celému vyprávění odlišnou, dosud neslyšenou podobu a přitáhne k poslechu stejně intenzivně jako původní nahrávky.“ (Martin Pilař, ředitel OHB) Nemalým lákadlem je navíc fakt, že do aktuální maigretovské řady byly od začátku řazeny tituly, které do té doby nebyly zvukově zpracovány.
První případ, který Jan Vlasák ve studiu OneHotBook natočil, nesl název Maigret a jeho mrtvý (pro upřesnění je třeba dodat, že nejde o první napsanou maigretovku, ale i na tu mělo časem dojít). Vyšetřovatele zastihneme únorového dopoledne, když ho z rutinních záležitostí vytrhne telefonát. Jakýsi vyděšený muž Maigreta žádá o pomoc – je totiž pronásledován a pevně přesvědčen, že mu jde o život. Snaží se své nepřátele setřást, přebíhá tedy z jednoho pařížského lokálu do druhého a průběžně komisaře informuje o své poloze a situaci. Cosi v jeho hlase přiměje komisaře brát situaci vážně, ovšem vraždě už zabránit nestačí. Jan Vlasák čte tento příběh (stejně jako všechny následující) příjemně svižným tempem (ve většině případů se tak vejdou do pěti hodin poslechu). „Byla to pro mě úžasná, vzrušující zkušenost, protože celý příběh je tak napínavý, že jsem se do něj naplno ponořil, i když jsem si ho na začátku četl jen pro sebe.“ (Jan Vlasák)
Výhodou jednohlasé četby obecně je, že komplexně zprostředkovává charakter původního autorského díla. Což v tomto případě znamená, že se posluchač může poprvé v nezkrácené podobě seznámit s tím, jak do posledního písmena George Simenon tento román napsal. Vychutnat si místy civilní, místy poetickou krásu Simenonova jazyka, nebo: „(…) schopnost brilantní črty prostředí, kdy i pouhými několika úspornými slovy dokáže bohatě vykreslit panující atmosféru místa.“ (Tomáš Macháček pro naposlech.cz) Především pak úzkých pařížských uliček i známých bulvárů. Tím spíš, že Simenon měl Paříž velmi dobře „zvládnutou“ – sám se do hlavního města odstěhoval nedlouho po svých osmnáctých narozeninách. „Posluchač, zvyklý jen na dramatizace, se až teď dostává k tomu, aby si užil celé autorovo vyprávění, z něhož na něj promlouvá nejen hlavní linie vyšetřování zločinu, detektivní postupy, kterým z moderních komunikačních technologií vévodí stolní telefon, ale rovněž na něj dýchne bravurně a jen tak mimochodem popsané prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají.“ (Martin Pilař, ředitel vydavatelství)
Další audiokniha v interpretaci Jana Vlasáka vyšla v květnu roku 2017. Od té doby už si vydavatelství drží v tomto směru zavedené tempo a vydává nového Maigreta ve dvou termínech: v listopadu (případně prosinci) a v květnu (eventuálně v červnu). Na audioknihu Maigret: Je tu Felice a další se zaměříme v následujících dílech článku.
