Nejde o striktně objektivní anketu, jakou je Audiokniha roku, přestože její porota se s naší redakcí ve jménech několika členů kryje. Podmínky Audioknihy roku jsou přeci jen jiné a práce její poroty má svá závazná a striktní pravidla. Přesto – nebo možná právě proto – jsme zvědavi, jak si v profesionální soutěži naše tipy povedou.
Letos jsme vybírali z titulů, které vyšly od začátku roku do zhruba poloviny prosince, zbývající prosincové tituly už budeme zahrnovat do ankety následujícího roku.
Vícekrát se objevili hned dva zástupci původně britské prózy nedávné minulosti – Trainspotting a Betonová zahrada. Obě shledává pozoruhodnými většina redakce a u obou se shoduje, že jde o mimořádné texty v mimořádné interpretaci doplněné vynikající technickou kvalitou.
Trainspotting
Irvine Welsh napsal svou sžíravou, a přitom vtipnou výpověď o beznadějném světě drogově závislých v roce 1993 a o tři roky později se z jeho textu stal zásluhou režiséra Dannyho Boyla kultovní film. Jako audioknihu ji letos vydal OneHotBook a načetl ji Kryštof Bartoš, herec jen o rok starší než předloha. „Je ve svém výkonu až děsivý. Napodobuje vše uvnitř i venku celé éry mladých lidí, kteří své mládí s nadšením odevzdali heroinu. Slyšíme díky němu televizní vysílání, skučení závislosti, přehršel přízvuků a deformovaných výslovností a samozřejmě Iggyho Popa,“ říká o jeho výkonu redaktorka Iva Růžičková a své dojmy shrnuje do lakonického „To chceš.“
Betonová zahrada
Dnes už klasický krátký román Iana McEwana má s předchozím titulem společnou skvělou filmovou verzi, ale také to, že množství detailů nebo myšlenek se do ní (přirozeně) nepropsalo. Zde se redakce shoduje na tom, že se jedná o naprosto mimořádný výkon Vasila Fridricha, který dokáže McEwanův mnohovrstevnatý text podat s neobyčejným odstupem. Jak poukazuje naše recenze, Fridrich i ty nejbizarnější detaily pronáší jaksi mimochodem, díky čemu se pak vynořují detaily s potenciálem posluchači způsobit mrazení v zádech a připravit mu silné okamžiky existenciální úzkosti i odtažitého odporu.
Noční dům
„Martin Preiss má sice laťku položenou hodně vysoko, ale jeho výkon v téhle audioknize je mimořádný i na jeho poměry,“ obhajuje šéfredaktor Tomáš Macháček svou volbu audioknihy Noční dům norského spisovatele Jo Nesbøa. „Způsob, jakým rozlišuje optiku adolescentního a dospělého vypravěče, jak mění tempo, jemné nuance – to vše spolu se zvukovým designem, který potvrzuje, že málo oblíbené využívání ruchů a hudebních podkresů vůbec nemusí být na škodu, činí z Nočního domu opravdu mimořádný titul,“ dodává k výtečnému titulu vydavatelství Voxi.
Červotoč
„Osobně preferuji takovou audioknihu, u které tak či onak kvalitní text dobře pasuje do úst alespoň lehce nadprůměrnému interpretovi. Takových bylo letos celkem dost a do vydání románu Červotoč debutující sedmatřicetileté španělské intelektuálky Layly Martínez ve vydavatelství Témbr bych asi dlouho váhal. Martínez to svým postmoderním feministickým hororem naštěstí rozsekla za mě,“ usmívá se Marek Tarnovský. „Obě interpretky by podle mě měly být jistými nominantkami na ženský výkon roku, a to jak Ivana Uhlířová jako mladší vypravěčka, tak především famózní Helena Čermáková, která se jeví jako sebejistá stařena, která však dávno rezignovala na hledání jakéhokoli smyslu jak ve sdělovaných událostech, tak ve svých rituálech.“
Tři Sekery
U hororového žánru zůstává i spisovatel a dlouholetý spolupracovník naší redakce Lukáš Vavrečka, který vybral rozsáhlý román Tři Sekery pozoruhodné autorky Kateřiny Surmanové. „Jiřímu Vyorálkovi se podařilo docílit snad ještě intimnějšího projevu než v případě interpretace jejího předchozího románu Zvedá se vítr, za kterou ho porota Audioknihy roku odměnila cenou pro nejlepšího interpreta roku 2023. Díky tomu působí autorčino vyprávění až uhrančivým dojmem.“ Audioknihu z produkce vydavatelství Témbr vybral pro výjimečný výkon interpreta i přes své výhrady nedostatkům v oblasti střihu a dramaturgie.
Tonda, Slávka a kouzelné světlo
Pohádkový příběh Tonda, Slávka a kouzelné světlo napsala spisovatelka Jana Šrámková na námět známého výtvarníka a animátora Filipa Pošivače původně jako scénář k jeho celovečernímu animovanému filmu. Absence výtvarné složky pak bývá u zvukového zpracování podobné látky ošidná, zde se ji však podařilo nahradit promyšlenou koncepcí v pečlivé režii Pavla Gojdy a také výkony obou interpretů – Ivany Uhlířové a Jana Ciny. „Cinův projev je naprosto precizní a sebejistý,“ všímá si Ivana Novotná, „a skvěle balancuje mezi naivitou dětského hrdiny a rozumností dospělého vypravěče.“ Vynikající audiokniha je skvělou vizitkou vydavatelství Tympanum.
Několik tipů ze širšího výběru
„Výběr jen dvou či tří titulů nemůže postihnout, v jak výtečné kondici se český audioknižní trh nachází, pokud jde o kvalitu,“ myslí si Marek a hned vypočítává dalších několik titulů, které by neměly uniknout pozornosti posluchačů: kolektivní antologii Od Ortelu k Doupěti z povídek Franze Kafky, geniální román Umberta Eca Pražský hřbitov ve fantastické interpretaci Igora Bareše s přispěním Davida Švehlíka nebo novelu Nives, co to povídáš italského prozaika Sachi Naspiniho, která je díky předloze nejvtipnější a díky Martině Hudečkové, Jaromíru Medunovi a Zuzaně Slavíkové zřejmě nejlépe zahranou audioknihou roku 2024.
Vzápětí padají další názvy, které doplňují ostatní: Tomáš přidává detektivní thriller Sedm metrů čtverečních, kterým po několika letech konečně pokračuje série o oddělení Q kodaňské kriminálky Jussiho Adlera-Olsena, opět v mimořádném načtení Igora Bareše, Iva zase upírský román Já, legenda Richarda Mathesona, který se v podání herce Jana Dolanského mění ve „zvukový obraz zoufalství, hledání, chvílí nadchnutí se a prázdnoty“.
„Já bych rozhodně přidal ještě Škvoreckého Prima sezónu od OneHotBook, “ završuje výčet Lukáš. „Jan Meduna dokázal vyprávění o milostných eskapádách Danyho Smiřického vtisknout tu pravou míru nadšení, nezkušenosti, překvapení, nedočkavosti, ale i pocitu marnosti a zostuzení, navíc se do atmosféry promítá i stín někdejšího protektorátu, cenzura i autorské balancování na hraně. Jde nejen o skvělou a oblíbenou předlohu, ale především o režijní a interpretační výkon, který si zaslouží plnou pozornost.“
Zvláštní cena na závěr
„A když už jsme zmínili Igora Bareše, měl by rozhodně ještě zaznít název Střepiny v trávě. Bareš je – s jedinou výjimkou – hlasem všech dosud vydaných zvukových verzí próz Vladimíra Körnera a právě na těchto skvělých, ale těžkých textech se ukazuje, proč právem patří mezi naše nejvyhledávanější interprety,“ dodává Marek, s čímž rozhodně souhlasí i Iva: „Umělec oddaný druhému umělci – Bareš Körnerovi se záměrem interpretovat celé jeho dílo. Ve Střepinách v trávě je slyšet, jak moc je Bareš zamilován do literární látky a s jakou pokorou ctí každé její slovo. Nepotřebuje být příliš expresivní, spíše vede po příběhu jako po pěšině, ale když už je, jde z jeho hlasu strach.“ Redakce navíc nejen pro tento titul ocenila nezávislé nakladatelství Tebenas za to, že se neváhá většinou svých titulů vydávat cestou, která se vůbec nejeví jako snadná.
Posledních několik let máme při bilancování na závěr roku obvykle pocit, že příštích dvanáct měsíců může těch uplynulých co do kvality i kvantity vydávaných audioknih maximálně dorovnat. Následující rok nás vždy usvědčuje z omylu – i proto nezbývá, než doposlechnout si letošní tituly a začít se ve volných chvílích mezi vánočním rozjímáním a silvestrovským veselím těšit na ty příští.
