Tehdejší prudérní společnosti byl však trnem v oku. Vše vyvrcholilo v roce 1895, kdy byl spisovatel odsouzen za přečin proti mravopočestnosti (tedy za homosexualitu) na dva roky vězení a nucené práce. Trest si nejprve odpykával ve Wandsworthu a následně v Readingu. Po propuštění žil ve Francii pod jménem Sebastian Melmonth a napsal zde své poslední dílo Balada o žaláři v Readingu. I když zemřel zlomený a zničený odsudkem zdánlivě mravopočestné anglické společnosti, které se ve svých dílech tolik vysmíval, zůstává jeho dílo i po 125 letech stále oblíbeným. To svědčí o autorových kvalitách a dalo by se říct, že tak nakonec porazil společnost, která ho odsoudila.
Divadelní hry
Pro hry Oscara Wilda je specifické, že nestojí na akci nebo situacích, ale na slově. V důsledku toho jsou jeho konverzační komedie plné břitkého slovního humoru, vtipných narážek a kritiky společnosti. Není divu, že po jeho hrách nejednou sáhli audiální tvůrci.
Ideální manžel
Jednou z často uváděných her je Ideální manžel z roku 1895. Tato komedie plná intrik a korupce s kritickým humorem nahlíží na situaci ve vyšších londýnských kruzích. Audioknižně byla vydána dvakrát a v obou případech jde o archivní nahrávky Českého rozhlasu, které do digitální distribuce uvolnil Radioservis.
První verze vyšla v roce 2020, přičemž nahrávka jako taková pochází z roku 1991 a vychází z překladu J. Z. Nováka. V režii Josefa Červinky účinkovali například Jaromír Hanzlík, Daniela Kolářová nebo Pavel Soukup. Druhé zpracování vyšlo v roce 2024, nicméně nahrávka vznikla už v roce 1962. Režisérka Olga Zezulová tehdy pracovala s překladem Franka Tetauera a s herci jako byl Josef Karlík, Rudolf Krátký, Dagmar Pistorová nebo Vlasta Fialová. Bohužel nahrávka je velice poplatná době svého vzniku a působí zastarale až nudně. Je s podivem, že tato skvělá konverzační komedie se dosud nedočkala modernějšího zvukového hávu.
Jak je důležité míti Filipa
V komedii Jak je důležité míti Filipa, taktéž z roku 1895, rozehrává autor zábavnou hru plnou záměn identit, nešetří v ní slovním humorem ani kritikou společenských poměrů. I v tomto případě si můžete vychutnat dvě verze.
První byla vydána v roce 2020 Radioservisem, nicméně se opět jedná o archivní nahrávku, tentokrát z roku 1980. Tvůrci v čele s režisérem Miroslavem Jarešem využili překlad J. Z. Nováka a v půldruhé hodiny trvající inscenaci uslyšíte například Jaroslava Kepku, Bořivoje Navrátila nebo Gabrielu Vránovou.
Druhá verze vyšla v roce 2024 pod hlavičkou Audioteky a připravili ji tvůrci z AudioStory. Vůbec poprvé se jedná o nahrávku, která pracuje s moderními postupy a bezezbytku naplňuje heslo „konverzační komedie“. Režisér Daniel Tůma pracoval se skvělým překladem J. Z. Nováka a do hlavních rolí obsadil Pavla Neškudlu, Viktora Dvořáka, Kláru Suchou a Šárku Vaculíkovou, tedy mladší hlasy, které lépe odpovídají ději.
Další hry
Roku 1882 uvedl Wilde na divadelních prknech hru Vějíře lady Windermerové. Audioknižně ji u nás v roce 2022 vydala Audioteka. Tvůrci z AudioStory pracovali s hravým překladem Milana Lukeše, který byl pro potřeby audia lehce upraven (do replik byly například zakomponovány scénické poznámky). Režisér Daniel Tůma obsadil širokou plejádu zkušených i méně zkušených herců. Bohužel ve srovnání s výše zmíněnou hrou Jak je důležité míti Filipa se tato zvuková verze ještě utápí v již překonaných postupech audiodramatického vyprávění.
Díky úspěchu Vějíře lady Windermerové dostal Wilde v roce 1883 objednávku ředitele londýnského divadla Haymarket na další hru, která nese název Bezvýznamná žena. O více jak sto let později (1998) ji pro své posluchače připravil Český rozhlas. Tvůrci opět vycházeli z překladu J. Z. Nováka. V režii Markéty Jahodové hráli Viktor Preiss, Svatopluk Beneš, Petr Kostka a další. Nahrávku vydal JAZZ Music ve spolupráci s Radioservisem v roce 2016.
V souvislosti s divadelními hrami je ještě třeba zmínit hru Lordi, kterou v roce 2020 vydal Supraphon. Tento titul je velice specifický, protože se jedná o hru, která vznikla na základě korespondence mezi spisovatelem Oscarem Wildem a novinářem, kritikem a jedním z jeho milenců Robbiem Rossem. Oba muži si po Wildově propuštění z vězení vyměnili řadu dopisů, v nichž podrobně rozpracovali schéma nové divadelní hry i s některými dialogy. Dopisy dával několik let dohromady Pasqualle Renia.Práci na kompilaci po jeho smrti dokončil Ivan Remiaš, který text následně přeložil do slovenštiny. Ve slovenštině hru několik let hraje produkční společnost Sergeart a byl to právě Supraphon, který se u příležitosti 15. výročí od premiéry rozhodl vydat zvukový záznam tohoto představení s Filipem Rajmontem, Martinem Hofmannem a Peterem Sergem Butkem. Není to ale nic víc než zvukový záznam divadelní hry.
Beletrie
Oscar Wilde je také autorem celé řady prozaických textů. Jednak jde o eseje na různá témata, která v češtině audioknižně dosud nevyšla (respektive byla vysílána jen rozhlasem), a pak o beletrii, do níž patří jeden román, čtyři povídky a dvě sbírky pohádek. Zároveň je mu také připisováno autorství pornografické novely.
Cantervillské strašidlo
Audioknižně velice oblíbeným Wildovým textem je jeho povídka Cantervillské strašidlo z roku 1887 o duchovi, do jehož poklidného strašení jako velká voda vstoupí noví američtí majitelé zámku, kteří pro strašidelné vrtochy nemají pochopení. K dispozici jsou hned dvě audiodramatizace. Ta starší pochází z archivu Českého rozhlasu. Nahrávka vznikla v roce 1969 a v roce 2014 ji vydal Radioservis. Jedná se o crazy muzikál, který na Wildův námět napsali Jiří Roll a Jaroslav Pour. Základem pro tuto rozhlasovou hru se stala mimořádně úspěšná divadelní inscenace, kterou s herci Národního divadla a Městských divadel pražských (například Stanislav Neumann, Dana Medřická, Josef Zima a další) nastudoval režisér Jiří Roll.
V roce 2020 vydal Supraphon ambiciózní dramatizaci Strašidla cantervillského, pod níž jsou jako autoři podepsaní Jonáš Pilka a Jan Jiráň. Druhý jmenovaný měl na starosti i režii. Tvůrci dali dramatizaci moderní interpretační háv, přičemž se však věrně drželi předlohy. V titulu, který skončil na druhém místě v anketě Audiokniha roku 2020 v kategorii dramatizace, uslyšíte například Petra Čtvrtníčka, Jaroslavu Kretschmerovou, Terezu Císařovou nebo Jiřího Lábuse v roli ducha sira Simona.
Obraz Doriana Graye
Jednoznačně nejznámějším Wildovým dílem je jeho jediný román Obraz Doriana Graye z roku 1891, ve kterém autor varuje před sebestředností, kultem krásy a vlivem poklonkování na charakter člověka. Román byl mnohokrát vydán i v českém překladu a aktuálně si můžete poslechnout hned tři audioknižní provedení. V roce 2014 už poněkolikáté vydal Radioservis necelé čtyři hodiny dlouhou rozhlasovou dramatizaci z roku 1980. Autorka Barbora Fajtlová vycházela z překladu J. Z. Nováka. Na nahrávce uslyšíte herecké legendy jako Miroslav Masopust, Jiří Adamíra nebo František Němec.
V roce 2021 přišlo Tympanum v rámci edice Legendy s nezkrácenou verzí tohoto románu, taktéž v překladu J. Z. Nováka. Režisérka Alexandra Bauerová načtení příběhu svěřila Ivanu Luptákovi, jehož hlasová proměna z mladého naivního mladíka ve zkratkovitě jednající „kreaturu“ na počátku šílenství je vskutku pozoruhodná.
Letos v červenci se Alexandra Bauerová k Obrazu Doriana Graye vrátila. Tentokrát ho režírovala pro nakladatelství 1400 patřící pod Knihy Dobrovský a jako narátor se zde představil Jaroslav Plesl. Je zvláštní, že se nakladatel rozhodl znovu vydat dílo, které audioknižně vyšlo před čtyřmi roky. Tvůrci v tomto případě pracovali s poněkud zastaralým překladem J. V. Pimassla, což v některých případech kvůli zvláštně stavěným větám znesnadňuje poslech. Košatost překladu také zřejmě způsobila, že je tato verze o více jak hodinu delší než ta s Ivanem Luptákem.
Další prózy
V audioknižní distribuci můžeme ještě najít titul Lady Fuckingham, jež vydalo Tympanum v edici Legendy v roce 2022. Novela patří mezi klasická díla erotické literatury a její autorství bývá připisováno Oscaru Wildovi. Text je koncipován jako důvěrná zpověď mladé patricijské dámy. Peprné vyprávění plné sexuálního napětí čte Vilma Sodomová.
Pohádky
Specifické pohádky s přesahem, které svou atmosférou připomínají pohádky Hanse Christiana Andersena nebo pohádky bratří Grimmů, mají mezi Wildovými prózami zcela unikátní místo. Autor v nich na pozadí pohádkového příběhu svébytným způsobem kritizuje společnost a lidské charakterové nedostatky. Samotné příběhy jsou napsány velice poetickým jazykem a jsou vhodné spíš pro starší děti a dospělé, nicméně i menší děti si z kouzelných příběhů leccos odnesou. A poslouchat Wildovy pohádky v kvalitní herecké interpretaci je opravdu poslechový zážitek nehledě na dobu vzniku.
Wilde své pohádky uspořádal do dvou souborů. První, Šťastný princ a jiné pohádky, vyšel už v roce 1888 a jedná se o jedno z prvních autorových literárních děl. Celkem se v tomto souboru nachází pět pohádek: titulní Šťastný princ a dále pak Slavík a růže, Sobecký obr, Oddaný přítel a Jedinečná raketa. Druhý soubor Dům granátových jablek z roku 1891 a obsahuje čtyři pohádky: Mladý král, Infantčiny narozeniny, Rybář a jeho duše a Hvězdné dítě.
Šťastný princ a jiné pohádky
Je nutné předeslat, že audiotvůrci spíše pracují s pohádkami vydanými v prvním souboru. Ty buď vydávají kompletně, nebo jako výběr jedné či více pohádek, anebo jako dramatizaci. V roce 2013 vydal Radioservis původně rozhlasovou hru Slavík a růže natočenou v roce 1978. V režii Jana Bergera se představila tehdejší narátorská špička jako byl Miroslav Masopust, Eduard Cupák nebo Viktor Preiss. Autorka rozhlasové dramatizace Drahomíra Měsková do příběhu přidala vypravěče – tím se stal košatý dub v podání Rudolfa Hrušínského – a celý příběh vystavěla na pozadí studentovy vzpomínky. Malebnost slavičího hlasu je v tomto případě znásobena houslovým hudebním doprovodem.
Pro výběr se rozhodlo také vydavatelství Supraphon, které v roce 2014 vydalo kompilaci tří pohádek Oscara Wilda a tří pohádek od Alexandra Sergejeviče Puškina v souboru nazvaném prostě Pohádky. Šťastný princ a Oddaný přítel byly natočeny v roce 1974 a Slavík a růže pochází dokonce až z roku 1960. Všechny tři načetl Karel Höger. Pohádky jsou mírně upravené, respektive zkrácené. U pohádky Šťastný princ například zcela chybí závěr s andělem a bohem, který příběhu na jednu stranu dává pohádkovější ráz, ale zároveň má mnohem silnější vyznění.
V roce 2015 znovu vydalo AudioStory v koprodukci s nakladatelstvím Vyšehrad svého Šťastného prince a jiné pohádky. Nahrávky pocházejí z roku 1991, přičemž text byl pro audioknihu zkrácen a lehce upraven režisérkou Helenou Vaňurovou. Zkrácení spočívalo zejména v tom, že z audioknižního souboru byla zcela vyjmuta pohádka Jedinečná raketa. Titul skvěle načetl Vlastimil Brodský, který se svým pohádkovým projevem snažil pohádky více zpřístupnit menším dětem.
V roce 2024 Radioservis opětovně digitálně uvolnil dvě verze četby pohádky Šťastný princ. První je z roku 1956 a načetl ji Karel Höger. Druhá vznikla o dvanáct let později a jejím interpretem je Vladimír Šmeral. Obě verze měl režijně na starosti Josef Svátek. Zajímavostí je, že tato verze načtená Karlem Högerem není stejná, jako vydal Supraphon. Höger je tedy jediným interpretem, který dvakrát načetl stejnou pohádku.
Ve stejném roce Radioservis vydal Šťastného prince také v podobě dramatizace. Nahrávka pochází z roku 1984 a autorsky je pod zhruba čtyřicetiminutovou rozhlasovou hrou podepsán František Pavlíček. V režii Karla Weinlicha účinkuje Pavel Soukup jako Šťastný princ, Miroslava Hozová jako Vlaštovka a další interpreti.
Donedávna byla v prodeji také audiokniha Šťastný princ a jiné pohádky z vydavatelství Tympanum, kterou v roce 2007 načetl Jiří Ornest v režii Dimitrije Dudíka. Jednalo se o jedinou verzi, ve které bylo všech pět pohádek, tedy včetně neustále opomíjené Jedinečné rakety, a zároveň šlo také o jedinou novější audioknižní nahrávku těchto pohádek, všechny výše jmenované tituly pocházejí z archivu.
Dům granátových jablek
Až do letošního roku stál zcela mimo pozornost audioknižních vydavatelů Wildův druhý pohádkový soubor – Dům granátových jablek. Tyto pohádky jsou silně inspirované východní kulturou a filozofií a i ony dávají prostor k zamyšlení. U příležitosti 125 let od úmrtí Oscara Wilda všechny čtyři pohádky vůbec poprvé natočilo vydavatelství Supraphon. Autorův vytříbený jazyk a nesmírně působivou obraznost umocňuje kongeniální překlad Wildova dvorního překladatele Jiřího Zdeňka Nováka. Dům granátových jablek je z formálního hlediska mnohem vyspělejší než známější Šťastný princ. V režii Ivety Novotné se interpretace tohoto mnohovrstevnatého textu ujal Michal Bumbálek.
Z široké nabídky audioknižních zpracování děl Oscara Wilda si vybere opravdu každý. Záleží jen na vás, na co právě máte chuť. A pokud jste si tohoto autora oblíbili, tak vězte, že mnoho jeho děl ještě audioknižně zpracováno nebylo.
Poznámka: Autorka je stálou spolupracovnicí redakce naposlech.cz a zároveň působí i jako externí režisérka Supraphonu.
