Tento fenomén se týká i letošních čtyř audioknižních vydání Orwellova románu 1984.
Do všeobecného povědomí se zařadilo hned několik autorů, kteří ve své knize přinejmenším částečně přibližují fiktivní jazyk a jeho gramatiku. Z těch nejznámějších můžeme vzpomenout například J. R. R. Tolkiena, který se zabýval jazyky veskrze velmi starými. Na opačné straně pak stojí třeba Anthony Burgess a jeho Mechanický pomeranč (který by mimochodem coby nekrácená četba byl rozhodně zajímavou audioknižní výzvou) nebo právě George Orwell. Ten ve svém díle 1984 přináší jazyk úplně nový, či lépe řečeno nově vznikající; jazyk, který se má plně uplatnit teprve kolem roku 2050.
Pokud jde o Orwellovy jazykové prostředky, je čtenáři i posluchači zřejmé, že autor nepoužívá expresivní výrazy. Libuje si v přesném popisu věcí a osob, čímž svým způsobem – ať už záměrně či ne – odkazuje na jazyk a styl Franze Kafky. Nakonec hlavní hrdina románu Winston Smith se ocitá v soukolí systému a jeho pozice je neustále definována binární relací moci a bezmoci. Dokonce bychom s úspěchem mohli tvrdit, že „proces“ s Winstonem se začíná už v samém počátku knihy.
Jistá jazyková exaktnost vyplývá i z toho, že o něm vypráví vědoucí vypravěč, čili vypravěč obeznámený s tímto literárním světem, angsocem i pravidly nově vznikajícího jazyka, který čeští čtenáři po léta znali jako „newspeak“. Výrazivo tohoto jazyka díky tomu působí mnohem intenzivněji a zanechává ve čtenáři i posluchači prakticky ikonický dojem.
Posluchač však nyní stojí před nelehkou volbou, jelikož se mu aktuálně nabízí audioknižní vydání díla v překladech Evy Šimečkové, Juraje Vojtka a Petry Martínkové. Vydavatelství AudioStory a Tympanum sáhla po překladu Evy Šimečkové, stejně jako to udělaly Levné knihy v roce 2007 nebo Josef Hlavnička při tvorbě scénáře rozhlasové hry z roku 1991 – jelikož do roku 2014 šlo o jediný český překlad. Překlad Šimečkové místy tvoří nebo přinejmenším nachází české ekvivalenty neologismů orwellovského světa: Thought Police je Ideopolicie, vaporized je vaporizovat, telescreen je obrazovka, Minitrue je pramini a tak dále. Většinou však zachovává originální znění: newspeak, doublethink…
Slovenský překlad Juraje Vojtka, který použilo vydavatelství Publixing, pracuje s názvoslovím velice podobně. Setkáme se výrazy jako Ideopolícia, evaporovať, obrazovka, Minipravda a podobně. S tím rozdílem, že u většiny z těchto do slovenštiny převedených výrazů je uváděno originální znění. Takže můžeme slyšet například výčet ministerstev takto: „Minitrue – Minipravda, Minipax – Minimier, Miniluv – Miniláska a Miniplenty – Minihojnosť.“ V tomto směru je slovenský překlad blíže originálu. Nejenže uvádí originální znění, ale přinejmenším názvy ministerstev staví na principu Mini a „příponě“.
Stejným způsobem pracuje s tvorbou názvosloví pro jednotlivá ministerstva i vydání od OneHotBook v novém českém překladu Petry Martínkové. Místo Pramini, Mírmini, Lamini a Hojmini Martínková užívá Miniprav, Minipok, Minilas a Minihoj. Dále pak tvoří nové ekvivalenty již dříve přeloženým výrazům jako Psychopol (dříve Ideopolicie) nebo telestěna (dříve obrazovka).
Martínková je bezpochyby zkušená překladatelka, na kontě má třeba Tuláka po hvězdách Jacka Londona nebo Milence lady Chatterleyové Davida Herberta Lawrence, a v případě Orwellova 1984 se zhostila nelehkého úkolu zhotovit nový moderní překlad. Svého času například Antonín Přidal převedl knihu Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád do češtiny tak, aby záludnosti anglického jazyka, gramatiky a anekdoty s tím související nemusely být vysvětlovány v závorkách a poznámkách pod čarou, jak tomu bylo u předchozího překladu Eisnerova. Podobně Petra Martínková kompletně převedla do češtiny newspeak, čímž se z něj stal neolekt. Vyprávění tak již neobsahuje někdejší mezistupeň originálu a samotný dodatek v závěru audioknihy nevysvětluje vznikající jazyk na bázi anglické gramatiky, jako tomu bylo dříve: „Jeden příklad za všechny: slovo goodthink znamenalo velmi zhruba řečeno „správné myšlení“ (…). Ohýbalo se následovně: minulý čas a příčestí trpné goodthinked; příčestní přítomné činné goodthinking; přídavné jméno goodthinkful; příslovce goodthinkwise; činitelské podstatné jméno goodthinker.“ (přel. Eva Šimečková).
Českému posluchači tedy není bezděčně předkládán fakt, že má co dočinění s překladem, nemusí uvažovat nad tím, jak se asi cítil anglický uživatel newspeaku, a má možnost na vlastní kůži zakoušet neolekt: „Typická věta z hlavního titulku Timesů: ,Archipsychikům nevkrevjde angsoc.‘ (přel. Petra Martínková). Jde o přístup, který pochopitelně některým posluchačům nemusí vyhovovat. Nejen proto, že slavné „Oldthinkers unbellyfeel Angsoc“ v něm nenajdou, ale z toho důvodu, že jsou zkrátka zvyklí na předchozí překlad.
Chtělo by se říct, že současná mládež, která se s románem setkává poprvé, to s novým překladem bude mít jednodušší a prožitek pro ně bude intenzivnější. Na druhé straně právě tato mládež by se – pravděpodobně snáz než kterákoli předchozí generace – srovnala s tím, že nahlíží do morfologie anglického (nikoli českého) jazyka a jeho neo-podoby.
Tak jako tak, navrácením autorových poznámek pod čarou zpět pod čáru a převedením newspeaku na neolekt došlo k elegantnímu zjednodušení, jež demonstruje následující srovnávací ukázka. Který překlad budou posluchači považovat za věrnější autorově stylu, to je pak otázka jiná a lze věřit, že do značné míry bude záviset subjektivně na vkusu toho kterého posluchače:
Dramaticky se pak liší překlady Šimečkové a Martínkové v Dodatku. To nás ovšem nemusí trápit, pokud si plánujeme poslechnout 1984 v převažující interpretaci Jaromíra Meduny. Onen lingvistický dodatek, který vysvětluje účel, vývoj a tvorbu newspeaku je totiž ve vydání od AudioStory zredukován z více než půl hodiny na pouhé dvě minuty. Omezuje se tedy víceméně na konstatování, že rozšíření newspeaku nebylo ještě v roce 1984 tak markantní a plné nahrazení řeči newspeakem se očekává s rokem 2050. Ti, kteří si před lety pořídili vydání v interpretaci Pavla Novotného nemusí Dodatek hledat vůbec, audiokniha od Levných knih jej totiž neobsahuje. A dramatizace vydaná Radioservisem pochopitelně také ne.
Otázce interpretace, režie a hudby se budeme podrobně věnovat až v následujících dílech článku.
