◄ Zpět k předchozímu dílu seriálu S+H: Hurvínek a Supraphonská léta sedmdesátá 2
Rozhlasové nahrávky Miloše Kirschnera 1
Vytvořit komplexní obraz rozhlasových děl S+H je úkol poněkud obtížný. Rozhlas oproti Supraphonu produkoval mnohem větší množství audia a magnetofonových pásů, na které se dříve převážně zaznamenávalo, byl nedostatek. Stávalo se tak, že byly stejné cívky použity vícekrát a původní nahrávky byly přemazány novými. Důležitou úlohu sehrála také cenzura, která rozhodovala o likvidaci spousty děl. Část z nich se dochovala jen díky vynalézavosti tvůrců, kteří nosiče ukryli nebo si opatřili kopii. Po revoluci zase pro změnu někteří pracovníci rozhlasu nechtěli, aby se jejich pořady zachovaly.
Dodnes není rozhlasový archiv kompletně digitalizován a zcela centralizován na jedno místo. Pásky se tak objevují při vyklízení skříní bývalých zaměstnanců, náhodně v regionálních studiích, či se občas vynoří díky posluchačům, kteří si pořady z vysílání kdysi natočili. Všechny tyto faktory nám neumožňují určit přesný počet dochovaných nahrávek a sestavit kompletní databázi všeho, co kdy bylo v rozhlase natočeno a odvysíláno. Mapování proto zaměříme na stěžejní Kirschnerovy v současnosti archivované pořady, z nichž je bohužel vydán zatím jen zlomek.
Začátky Miloše Kirschnera spadají do období 50. let. Jak jsme již psali ve 3. díle tohoto seriálu, Kirschner za Skupu anonymně alternoval a pod skrytou identitou natáčel i v rozhlase. Připomeňme tedy že pravděpodobně první dochovanou ovšem nevydanou nahrávkou s Milošem Kirschnerem je scénka Spejbla a Hurvínka o telefonu z roku 1955. Po smrti Josefa Skupy vznikl v roce 1959 pořad s názvem Na dobré chvilce se Spejblem a Hurvínkem. Moderátorem relace byl herec Otomar Korbelář a S+H mimo jiné jemu a dětem vtipně povyprávěli o tom, jak vzniká nová divadelní hra a informovali o chystané jevištní premiéře Cirkus v divadle.
Civilní hlas Miloše Kirschnera
Rozhlasový archiv vedle příběhů se Spejblem a Hurvínkem disponuje i mnoha nevydanými nahrávkami s civilním hlasem Miloše Kirschnera. Specifikem rozhlasových snímků je skutečnost, že se tvůrci dodnes přizpůsobují formátům daných pořadů, což pochopitelně platí i o Spejblovi a Hurvínkovi.
V 70. letech byl vysílán cyklus komponovaných pořadů Večerní návštěva. Jednalo se o pásmo vyprávění herců nebo sportovců prokládané hudbou a jedním z vypravěčů byl v roce 1970 i Miloš Kirschner. Vzpomínal na spolupráci s Josefem Skupou a na zájezdy divadla například do Anglie či Ameriky, což vzhledem k železné oponě muselo být pro většinu posluchačů obzvlášť zajímavé, vezmeme-li v úvahu, že historky nebyly nijak ideologicky zatížené. Vtipné momenty ze zahraničí vyprávěli i Spejbl s Hurvínkem a zazněly zde i další scénky, z nichž jmenujme dialog o sexuální výchově, v němž Hurvínek chce po taťuldovi vysvětlit, co je to lunární měsíc, a znovu natočený rozšířený dialog Tur domácí, který si mimo jiné střílí z Tuzexu a jehož kratší vinylová verze je součástí reedice titulu Hurvínkovy přírodozpytné výlety.
V roce 1970 vysílala stanice Vltava cyklus nazvaný Rozhlasové dokumenty, v němž například Jan Werich, Václav Vydra starší, ale i jeden z prvních projektantů pražského metra Vladimír List komentovali různé archivní nahrávky. 30. 8. a 13. 10. 1970 se tak na rozhlasových vlnách ozval i dvoudílný pořad s Milošem Kirschnerem. Ten v něm opět vzpomínal na spolupráci s Josefem Skupou, v pořadu zazněly nahrávky Josefa Skupy a také hlas Hurvínkovy dlouholeté vodičky Jiřiny Skupové. Když spolu porovnáme Večerní návštěvu a Rozhlasové dokumenty, ukáže se rozdílný přístup obou vzpomínkových pořadů: zatímco ve Večerní návštěvě Kirschner vypráví spatra, v Rozhlasových dokumentech čte z předem připraveného scénáře. V Návštěvě je tak Kirschnerův projev přirozený a živý, v Dokumentech rozvážný a klidný.
Téma zájezdů obsáhl i pořad z cyklu Dálky v našich očích s podtitulem S+H v kufru z roku 1981. Redaktorka a jedna ze zakladatelek rozhlasového skřítka Hajaji Milena Lukavská se vypravila přímo do Divadla Spejbla a Hurvínka a zaznamenala historky Miloše Kirschnera, který rozmlouval jednak za sebe, ale i za Spejbla a Hurvínka, dále vyprávění vodičů Luboše Homoly a Bohuslava Šulce a dramaturga divadla Jiřího Středy. Posluchači se tak mohli mimo jiné seznámit s příhodami z Tokia, do něhož se pro uzavření hranic mohl podívat jen málokdo. Snímek je cenný i z historického hlediska, neboť jeden z veselých příběhů pojednával o neznalosti hotelů: zatímco dnes víme, že čidlo na pokoji může přivolat hasiče, tehdy jsme o takových vymoženostech nemohli mít ani tušení a tak se stalo, že si Jiří Středa chtěl pověsit vyprané košile na „čojšlík“ u stropu a spustil alarm.
Bohuslav Šulc s Hurvínkem a Máničkou a Luboš Homola se Spejblem
Oddíl původního Kirschnerova hlasu ukončíme připomenutím nahrávky, která sice se Spejblem a Hurvínkem nesouvisí, přesto jde o důležitý doklad. V roce 1973 měl totiž Miloš Kirschner možnost si v rozhlase vyzkoušet nehurvínkovskou roli – v nedělní chodské pohádce Princezna Brikita v režii Karla Weinlicha ztvárnil krále a Helena Štáchová princeznu. Z dalších účinkujících jmenujme Eduarda Cupáka, Miroslava Moravce či Miroslava Masopusta.
Vysílání pro školy
Jak už z názvu pořadu vyplývá, Vysílání pro školy bylo určeno školám a jeho hlavní náplní bylo vzdělávat. Pro cyklus vznikaly různé pohádky, literární pásma, tematické řady a také ideologicky zaměřené relace. Pořad byl zpravidla vysílán na stanici Praha od 10 hodin, objevoval se ale i na stanici Vltava od 17. hodinky a po revoluci na Regině opět od 10:00.
V rozhlasovém archivu je dochováno dvanáct epizod se Spejblem a Hurvínkem pro 1. ročník ze 70. let a Radioservis všechny vydal na CD Hurvínkovy příhody 1 a 2. Archivované díly napsal František Nepil. Zajímavostí je, že ne všechny měly ryze edukativní podtext a pokud se přece jen v příhodách objevil, byl kladen důraz na hravou formu.
František Nepil
V lednu 1971 byly dokončeny tři z archivovaných nahrávek: Hurvínek a pošta vysvětlil pojem poslední pošta, Nemocný Hurvínek jedovatost rtuti a snímek Spejbl, Hurvínek a červená karkulka měl jediný cíl – pobavit posluchače popletenou pohádkou o holčičce s červeným čepečkem. V červnu natáčení pokračovalo a příběhy byly do programu zařazovány tematicky podle termínu vysílání: v září 1971 se z přijímačů ozvala Hurvínkova třída, která děti seznamovala o prvních dnech ve škole, v listopadu se ozval Spejbl a krmelec, pojednávající o výrobě krmelce a o odlétání ptáků do teplých krajin. V lednu 1972 se vysílal příběh Hurvínek krmí ptáčky, v němž se přezimující ptactvo slétlo na vyrobené krmítko. Dodejme, že posledně jmenované snímky byly později znovu natočeny na gramofonovou desku – Supraphonský Krmelec najdete na albu Hurvínkův bigbít a devět dalších scének a ptáčky v sestavě Legrácky a drobničky ze Spejblovy mošničky. Z původního scénáře byly pro vinyl vypuštěny některé pasáže, rozhlas tak nabízí rozšířenou verzi scének.
V dubnu se už pracuje venku, a tak v tomto měsíci roku 1972 zazněl příběh Spejbl a Hurvínek na zahradě referující o roubování stromků. V červenci téhož roku byl dokončen další zemědělský příspěvek Hurvínek pěstitel a v prosinci bylo možné slyšet Domeček na jedné nožce aneb Spejbl dělá krmítko. Opět dodejme že Krmítko později Supraphon s mírně prokráceným scénářem znovu natočil na gramofonovou desku a posléze reedoval na kompilaci Vánoce u Spejblů.
Z roku 1973 se zachovaly tři nahrávky. Dosud nevydaný snímek z pera Miloslava Dismana Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na školu pravděpodobně do série Vysílání pro školy nepatřil – popisek říká, že jde o scénku pro nejmenší, uvádíme ho zde z důvodu chronologie. Zajímavostí audia navíc je, že v něm vystupuje paní Kateřina s odlišnou barvou hlasu – fistulku pro Bábinku Helena Štáchová tedy zřejmě hledala.
Z Vysílání pro školy pochází Hurvínek chce hříbátko a Hurvínek dělá mávátka, která se vysílala před 1. májem a seznamovala děti se Svátkem práce. Dodejme, že Mávátka byla natočena v době probíhající normalizace, tudíž bylo těžké odmítnout účinkování v ideologickém snímku. Přestože je snímek poplatný době, nejedná se o prvoplánovou agitku: Hurvínek Máničce sice objasnil, proč se chodí do průvodu, snahu z tématu vybruslit se ctí však ukazuje velmi vtipný rozhovor, který se točí kolem Spejblova oblečení i překvapivá pointa. Posledním příběhem ze školní série je Spejbl na kluzišti z roku 1976.
Josef Spejbl hledá místo
Mávátka sice vznikla, bylo by ovšem nespravedlivé tvrdit, že se Hurvínek stal nástrojem propagandy. Miloš Kirschner měl sám trpké zkušenosti z komunistického vězení a pomohl mnoha lidem, kteří kvůli režimu měli zakázáno tvořit. V divadle se navíc hrála satirická představení pro dospělé plná jinotajů a náznaků do tzv. „soutěže o zlatou mříž“. Kirschner musel mnohokrát navštívit ÚV KSČ, aby soudruhy po švejkovském způsobu přesvědčoval, že to a to neříkal on, ale Spejbl s Hurvínkem. Satira se projevila i v rozhlasové komedii Pavla Gryma Josef Spejbl hledá místo, která byla uvedena u příležitosti 60. narozenin Miloše Kirschnera. Premiéru měla 14. 3. 1987 na rozhlasové stanici Praha.
Spejbl se pohádá se svým ředitelem (František Filipovský) a rozhodne se, že z divadla odejde. V ostatních divadlech však o jeho umění nestojí, a tak se vydá do víru velkoměsta. Na ulici od podivného prodavače losů (Jiří Císler) zjistí, že Agentura dobré zábavy hledá posilu a rozhodne se, že se na inzerát přihlásí. Cestou do ředitelny potká celou řadu zvláštních existencí: bláznivého cestujícího (Josef Dvořák), vrátného (Lubomír Lipský), který pro úplatek udělá cokoli, na chodbě agentury arogantní uklízečky (Jiřina Bohdalová a Stella Zázvorková) a před vstupem do ředitelny manipulátora (Václav Štekl). Rozhlasová hra upozorňovala na mnohdy nevalnou kvalitu tehdejších estrád a rovněž naznačila, že spousta umělců skončila coby topiči v kotelně. Výmluvná byla rovněž i závěrečná píseň Houpavá v podání Waldemara Matušky, který v době vzniku hry už byl za hranicemi a jeho tvorba se ocitla na indexu. V komedii sice píseň upravili – nezazněl přímo sólový Matuškův výstup, tak daleko si tvůrci zřejmě netroufli, ovšem Matuška byl slyšet spolu se Spejblem a Hurvínkem a náznak jistě také postačil, neboť Houpavá patřila ke známým Matuškovým songům. Škoda, že hra se reedice zatím nedočkala.
Druhou část rozhlasových nahrávek uvedeme 16. června. V tento den se roku 1930 uzavřela etapa Skupova amatérského působení v Loutkovém divadle Feriálních osad v Plzni a v srpnu už divadlo vystupovalo jako profesionální soubor. Za poskytnuté fotografie opět děkujeme Divadlu Spejbla a Hurvínka.
Seriál Spejbl a Hurvínek: Zvuková historie
- První republika a Protektorát
- Poválečné období Josefa Skupy
- Začátky druhého interpreta S+H Miloše Kirschnera
- Mániččiny proměny
- Hurvínek a Supraphonská léta sedmdesátá 1
- Hurvínek a Supraphonská léta sedmdesátá 2
- Rozhlasové nahrávky Miloše Kirschnera 1
- Rozhlasové nahrávky Miloše Kirschnera 2
- Supraphonské nahrávky 1980–1983
- Supraphonské nahrávky 1984–1991
- Hurvínkovy nahrávky mimo Supraphon 1
- Hurvínkovy nahrávky mimo Supraphon 2
- Hurvínek v českých dějinách
- Hurvínkovy supraphonské nahrávky do roku 2006
- Supraphonské nahrávky 2007–2017
- Hurvínek v němčině 1
- Hurvínek v němčině 2
- Hurvínek v němčině 3
- Hurvínek v němčině 4
- Závěrem
- Hurvínkovo audio mezi lety 2021 a 2022