Velkou událostí je čerstvý Poslední kmotr od Maria Puza v podání Oldřicha Kaisera. Pro ty, kteří rádi v příběhu nějaký ten čas setrvají, je tohle skvělá volba, protože vystačí na sedmadvacet hodin. Ty ale na druhé straně v uhrančivé kombinaci Puzova vyprávění a Kaiserovy interpretace uplynou jako nic. Navíc jde o návrat do oblíbeného, drsného, a přitom silně charismatického literárního světa, k němuž nelze přistupovat lhostejně.
Podobný návrat pak nabízí taky nejnovější krimi román Michaela Connellyho Město kostí. Představuje už osmý příběh s protagonistou Harrym Boschem a jelikož celou sérii načítá Martin Preiss, jde o velice komfortní zážitek.
Milovníky krimi potěší i pokračování série Vraždy v Yorkshiru od spisovatele J. R. Ellise. Jde tentokrát o pátý díl s názvem Zločin bez motivu. Série si našla své fanoušky zvláště tím, že při poslechu zažívají jakýsi konejšivý klid, podobně jako při poslechu děl Agathy Christie, o níž ještě bude řeč. Navíc tuto sérii načítá Filip Jančík, který je stejně jako Martin Preiss zárukou příjemného pocitu, že o vás bude dobře postaráno.
Nakonec radost udělala i čerstvá kniha Křeslo vykoupení M. W. Cravena, v níž se po delší odmlce opět vrací oblíbený vyšetřovatel Washington Poe. V tomto případě jde ale o něco drastičtější, či drásavější zážitek, přinejmenším v porovnání s Vraždami v Yorkshiru. I tak ale u nás začala tato audiokniha v podání Martina Zahálky hrát prakticky okamžitě po vydání.
Období Vánoc, zvlášť pokud člověk skončí právě s hrnkem čaje a balíčkem kapesníků u sebe na gauči, skýtá celkem dostatečný čas k tomu, aby si jeden doposlechl i celou napínavou i vesmírně humornou románovou řadu Kristýny Sněgoňové a Františka Kotlety Legie. Není to dlouho, co totiž vyšel s hlasem úžasného Martina Stránského závěrečný díl s názvem, nesoucím jméno celé série. V něm se ukazuje, že legendy jsou někdy možná důležitější než skuteční hrdinové. A že zkrátka leckdy pomůže už jenom to, když člověk může věřit v existenci něčeho dobrého. To ostatně zní jako Vánoční téma, no ne?
Pokud už máte ale doposloucháno, stojí za to zkusit novou, o něco syrovější postapokalyptickou sérii Atomové šelmy v podání Matouše Rumla, který jako by mladému vypravěči příběhu mluvil z duše.
Pokud jde ale o vyloženě zimní, ne-li dokonce vánoční audioknižní náměty, určitě stojí za zmínku Zimoděj Terryho Pratchetta v podání Terezy Dočkalové. A pokud jste zastánci osvědčených titulů a časem prověřených nahrávek, určitě se můžete jako já vrátit k audioknihám, které mají tu sílu dělat opakovaně a bez omrzení radost prakticky každé Vánoce. Určitě k nim patří Vánoce Hercula Poirota z pera Agathy Christie v podání Lukáše Hlavici.
Stojí za to ale zkusit i tematicky uspořádané povídky Mrazivé vraždy – zvláště pokud nemáte jasno, jestli raději Poirota, Marplovou nebo Quina. Už několik let po sobě se také vracím k Dýchací metodě Stephena Kinga, která v interpretaci Petra Pelzera patří mezi mysteriózní klenoty českého mluveného slova (ta už bohužel není v běžné distribuci dostupná, pozn. red.).
Milovníci povídek, nějakého toho strašidelna i nesmlouvavého humoru by neměli vynechat patnáct audiopovídek z cyklu Krev, monstra a cukroví, který svým dravě entusiastickým způsobem načet Jakub Saic. Ke zklidnění pak může posloužit něžné kouzlo Vánoc v knize Vánoce v Praze Jaroslava Rudiše, a to v jedinečně upřímné interpretaci samotného autora. A pokud jde o mladší posluchače, kteří s námi v domácnosti leckdy žijí také, ti si rozhodně rádi (znovu) poslechnou Fiškuse a vánočního skřítka od Svena Nordqvista. U nás už v podání Vladimíra Javorského hrál minimálně pětkrát.
