„A teď se vrátíme k našemu magorovi,“ zahlásí Zadražil do ticha v pauze mezi natáčením a na chvíli vypadne z role federální agentky Carmen Sanchezové. Jsme zhruba ve dvou třetinách nahrávání audioknihy Umělec. Zadražil si zápletku o inteligentním „Líbánkovém zabijákovi“ viditelně užívá, i když ho zrovna text zavedl do temných úvah nad tím, zda vyšetřovatelé neskončí jako hrdinky filmu Thelma a Louise, tedy v situaci, z níž už není cesty zpět.

Stačí drobné přeřeknutí a scéna se vrací o pár vteřin zpět. Za mixážním pultem sedí sehraný tým. Režisérka Helena Rytířová a mistr zvuku Zdeněk Rytíř mladší naslouchají s absolutním soustředěním. Nejde jen o to, aby vrahův návod na „dokonalou vraždu maskovanou jako nehoda“ zněl v Zadražilově podání mrazivě přesvědčivě. Hlídá se každý logický důraz, správná ortoepie i výslovnost cizích jmen. Jinak ale ve studiu panuje domácká atmosféra bezpečného útočiště, kde mají všichni zúčastnění na práci klid. Možná i proto studio, které v 80. letech založili manželé Rytířovi, dodnes vyhledávají ti nejlepší interpreti.

Vražda u citronového dortu

Helena Rytířová, uznávaná autorka několika kuchařek, v něm stále udržuje tradici, která začala v době, kdy se zde natáčela hudba a později dabing. Kromě audioknih se tu tak pečou i vybrané kousky z umění kulinářského, dnes tak přítomným dělá potěšení kromě napínavého příběhu i režisérčin legendární citronový dort.

Umělec ale není jediným úkolem tohoto týdne. Souběžně s ním tu vzniká i mysteriózní příběh Jany Jašové Zapalte hranici, který pro posluchače načítají Helena Dvořáková a Klára Oltová. Těšit se ale můžeme i na vícehlasou audioknihu Černobílý svět Kathryn Stockettové v podání Taťjany Medvecké, Lucie Juřičkové a Adély Kubačákové. K nedožitým 75. narozeninám tu také vzniká životopis někdejší hvězdy domácí popové a rockové hudební scény Jiřího Schelingera, který čtou Jaromír a Jan Medunovi. 

Když se spolu s Janem Zadražilem na konci natáčecí frekvence loučíme s týmem řevnického studia, mikrofony jsou už dávno vypnuté a z dezertu zůstaly jen drobky. Jan Zadražil svým výkonem dokázal, že i v té nejvlídnější atmosféře může vzniknout čistokrevný děs. Umělec je k posluchačům dispozici od května – a věřte, že z něj bude mrazit i přes stoupající venkovní teploty.

Momentky ze studia během natáčení audioknižního thrilleru Umělec

Rozsáhlá portrétní monografie profesora historie Michala Stehlíka nesoucí název Zápotocký: Příliš mnoho životů začíná výčtem všech možných životních a politických rolí, které byly Zápotockému v průběhu let přisouzeny, a podle nich je také strukturována. Nejde tedy o chronologický, lineární životopis, ale o hluboký ponor do jednotlivých témat, která jsou jen někdy vymezena konkrétním obdobím. Takto pojatý portrét umožňuje ve velké míře využít uceleného vyprávění, což je mimo jiné důležité i pro zvukové zpracování: Zatímco u běžných historiografických titulů bývá audiokniha oproti tištěné verzi často vnímána jen jako chudší příbuzný, zde má poslech prakticky plnohodnotnou poznávací i zážitkovou hodnotu.

Podobná struktura samozřejmě není žádná novinka, dá se říci, že jejím autorem byl římský historik Suetonius, který takto tematicky pojal své čtivé Životopisy dvanácti císařů už na začátku 2. století. S obdobným členěním ale třeba například v roce 2002 napsal svůj zajímavý portrét Winstona Churchilla také historik John Lukacs – na rozdíl od jeho (i v češtině dostupné) knihy Churchill: vizionář, státník, historik nepožaduje Stehlíkův text po čtenáři jiné znalosti než obvyklý všeobecný přehled. Pokud bychom měli přisoudit Stehlíkovu textu nějaký atribut, v první řadě by to bylo adjektivum „dokonalý“ ve smyslu úplný, celistvý a komplexní.

A namístě by byla i další přídavná jména, jako například čtivý, srozumitelný, ale též stylisticky vybroušený a podrobný. A kdo zná podcast Přepište dějiny, jehož je Stehlík jedním ze dvou protagonistů, nebude se divit ani tomu, že text funguje do značné míry jakožto demytizační. Zápotocký zde nevystupuje ani jako sympatický tatík dělnické třídy, jak ho vykreslovala komunistická propaganda i Zápotockého vlastní sebestylizace, ani jako prvoplánová zrůda a mašinka na podpisy trestů smrti, jak by ho nejspíš rád viděl jistý segment české společnosti.

Stehlík se potěšitelně vyhýbá jakémukoli psychologizování, domýšlení si motivů a dokonce i interpretacím – předkládá fakta, aniž by je hodnotil, a soudy a domněnky nechává na čtenáři. Zápotockého osobnost i tak vystupuje z knihy barvitě a mnohovrstevnatě, jako muž patrně jednoho nezměnitelného přesvědčení, ale mnoha životů a mnoha situací, u kterých si čtenář či posluchač sám musí odpovědět na otázku, co hrálo roli – zda charakter, fanatismus, strach nebo jejich kombinace.

Na tomto titulu je až ukázkově patrné, komu je určena jeho papírová a komu zvuková verze: ta první pro hlubší studium, ta druhá pro poučený poslech bez nutnosti zapamatovat si přesná data či jiné podrobnosti. Víc než třináct hodin poslechu zprostředkovává v režii Ondřeje Černého herec Petr Štěpán, zkušený interpret, který svůj um a talent prakticky rovnoměrně rozdělil mezi beletrii a tituly publicistické, psychologické a seberozvojové. Jeho znělý hlas zprostředkovává Zápotockého příběh s jistou dávkou nadhledu, velmi odstíněně a zábavně, takže z historiografické studie činí nadmíru příjemný poslech, který by nenudil ani v případě, kdyby předloha nebyla sama o sobě skvěle napsaná.

Někdy se zkrátka text a hlas tzv. potkají – a pak vznikne něco nadmíru kvalitního. Jako například zde.

V Ódě na život hraje hlavní roli sama Gisèle a nikoliv znásilnění páchaná na jejím bezvládném, zdrogovaném těle. Spolu s ní nechápeme, jak je možné, že její starostlivý partner, který se rád směje a tančí, několikrát týdně pečlivě režíroval sexuální scény s cizinci a svou ženou v somnambulním stavu. Pravou tvář svého manžela, v současnosti na dvacet let vězení odsouzeného Dominiquea Pelicota, spatřila v roce 2020 po společně strávených padesáti letech. Rozsah rafinované podlosti a surovosti, kterou skrýval za maskou milujícího muže, nelze ani racionálně uchopit.

Prostřednictvím audioknihy nahlížíme do nitra ženy, která po celý život pečovala o druhé, s ranami osudu byla dopředu smířená a životem nesla odkaz, který jí zanechala matka: úsměv. Okoušíme její zmatek, kdy vnímá svého manžela jako dvě rozdílné osoby, sledujeme rozpad dříve vřelých vztahů s dětmi, protože sexuální násilí se chová jako žíravina a rozkládá všechno, na co byl člověk zvyklý se spolehnout.

Četbu režijně skvěle uchopila Veronika González. Herečka Dana Černá pod jejím vedením interpretuje tuto obsahově nelehkou audioknihu s podivným, bytostným klidem. Tím jako by herecky splynula se samotnou Gisèle, kterou veřejnost kritizovala za to, že nepláče a chová se příliš klidně. Tón hlasu Dany Černé jako by naznačoval stopy disociace, stavu, který chrání člověka procházejícího traumatem před přetížením. Její zoufalství je jemné, tiché, a přesto obsahuje odhodlání k životu. Tyto prosvítající záblesky odvahy nechává Dana Černá zaznít především v pasážích o soudním procesu, kdy Gisèle čelila absurdním obviněním.

Vydání audioknihy Óda na život – Hanba musí změnit strany je součástí kampaně Nebuď zticha, odhoď stud.   Stojí za ní samo nakladatelství Jan Melvil Publishing ve spolupráci s organizací Moderní sebeobrana a dalšími neziskovými organizacemi, které se dlouhodobě věnují pomoci obětem sexualizovaného násilí.

Když byla osmašedesátiletá Gisèle Pelicot předvolána na policii, netušila, že její dosavadní život právě končí. Manžela, s nímž strávila padesát let, přistihla ostraha supermarketu při natáčení záběrů pod sukněmi žen. Následné vyšetřování odhalilo zdrcující skutečnost – Dominique Pelicot své ženě devět let tajně podával omamné látky, v bezvědomí ji znásilňoval a do jejich domova zval desítky cizích mužů, aby ji zneužívali také. Vše si pečlivě dokumentoval.

O čtyři roky později stanul s dalšími padesáti muži před soudem. A Gisèle učinila krok, který změnil její osud, francouzskou legislativu i pohled světové veřejnosti na sexuální násilí.

„To oni musí zahanbeně sklonit hlavu, ne já,“ prohlásila a otevřela soudní jednání veřejnosti.

Gisèle Pelicot se stala hlasem i tváří milionů obětí sexuálního zneužívání a domácího násilí. Její slova obletěla svět. Její odvaha inspirovala.

Nyní vypráví svůj příběh vlastními slovy.

Vrací se k dětství, kariéře, mateřství i manželství. Přináší silné poselství o zotavení. Připomíná, že oběti nemají žádný důvod k hanbě. Že i po nepředstavitelné zradě lze jít dál – a znovu nalézt radost ze života i lásku.

Óda na život není příběhem oběti.
Je memoárem ženy, která se odmítla vzdát.

Text: Jan Melvil Publishing

Audiokniha Kniha Sheenova je však pozoruhodná i pro ty, kdo nejsou jeho dlouholetými fanoušky nebo nesouzní s jeho aureolou bodrého chlápka, kterého všichni obdivují za to, že nikoho nerespektuje. Na mysli máme například pasáž o jeho dětství, kdy se jako dítě účastnil po dlouhé nekonečné měsíce natáčení snímku Apocalypse Now, v němž kapitána Willarda na šílené misi do nitra lidství na pozadí války ve Vietnamu hrál Charlieho otec Martin Sheen. 

Právě Martin Sheen své děti učil, aby se nikdy nenechaly zlomit, pokud v tom, o co usilují, neuspějí hned napoprvé. Krátce po dosažení dvaceti let věku se musel mladý herec snažit vyrovnat naopak s tím, že mu to napoprvé vyšlo. Text tedy navíc slouží jako dokument o tom, jakým rozkladným způsobem může narušit lidskou integritu jev zvaný popularita a totální úspěch. Tak trochu faustovský příběh o splnění všech přání přináší posluchačům pochopitelně hlas Gustava Bubníka, který je českému publiku důvěrně známý jako tradiční dabér Charlieho Sheena.

Evidentně se tak výsledek audioknihy ocitl v těch nejlepších rukou znalce Sheenova temperamentu a suchého humoru, v němž prosvítá i tragédie závislostního problému osobnosti chycené do pasti zábavního průmyslu. V tom smyslu jde o tragédii biblických rozměrů, pouť za svým skutečným já a současně monstrózní negativní reklamu na užívání drog. Konkrétně kokainu věnuje autor a protagonista značnou část úvah, v jednu chvíli dokonce úvah poetických.

Český překlad však neumožnil magickou souzvučnost slov lžíce – měsíc (spoon – moon), když uživatel drogy hledí za úplňkové noci na své nádobíčko jako hypnotizovaný odleskem jednoho v druhém. Rovněž český překlad idiomu na druhé straně menu, zmíněný v popisu jedné opravdu zábavné párty, nevyjadřuje anglický podtext sexuálních aktivit mezi dvěma muži. V jiných ohledech je překlad Daniely Reischlové přirozený a neuhlazený, takže v četbě interpret užil s gustem sheenovského pojetí pařmena několik dobře mířených vulgarismů. 

Gustav Bubník v režii Miloše Vrány v Knize Sheenově skvěle splynul se svým vypravěčem. Do vyprávění občas vstupují hudební předěly koncipované tak, jako bychom se ocitli na stand up vystoupení, mnohdy s podtrhujícím virblem či celým bubnovým sólem.

Kompletní skoro patnáctihodinová nahrávka je přes náročné téma a ne každému vonící smysl pro humor plná naděje. Přece jenom totiž tomu většinu života podroušenému sígrovi s nevinnou tváří a pošramoceným trestním rejstříkem nedokážeme upřít své sympatie.

Robert Bloch se už předtím zabýval tématem sériových vražd, a to v díle S úctou váš Jack Rozparovač. Jeho román Psycho záhy zazářil ve své filmové podobě díky Alfredu Hitchcockovi. Pokud chcete věnovat pozornost této literární látce, můžete si ji vychutnat v audioknižní verzi s hlasem Kajetána Písařovice v režii Michala Bureše z roku 2019, o níž si můžete přečíst více v naší recenzi.

Audiokniha Deviant se však vyhýbá veškeré umělecké licenci a striktně se drží faktů. Prožijete vše týkající se Eda Geina od kořenů příběhu, tedy od jeho fanaticky nábožensky založené matky Augusty Geinové, která ráda říkávala: „Jedině matka tě může milovat.“ Podrobně rozepsané detaily stárnoucího podivína, který často sousedům hlídával děti, ústí k hrůznému objevu a nastalému mediálnímu šílenství. Autor knihy Harold Shechter se specializuje na true crime, publikoval mimo jiné také knihy o sériovém vrahovi Albertu Fishovi. Ve své práci se snaží vyvarovat bulvárnímu vyznění. Tomu odpovídá i interpretační pojetí Miroslava Černého, jehož sytě hluboký hlas je pro toto téma perfektní volbou.

Miroslav Černý hovoří s klidnou, rozvážnou mluvou, aby každý detail měl čas zapadnout do celkové skládačky. Každá kapitola je uvedena citací, ať už ze záznamů policejních vyšetřovatelů, z proslulého Psycha, z anonymních textů Deníku nekrofila či dětských říkanek, které si děti v době odhalení Geinových zločinů prozpěvovaly. Kapitoly jsou pak uzavřeny táhlými tíživými tóny hudebních předělů. Jako lehce matoucí může působit návyk Miroslava Černého jako by ukončovat větu uprostřed souvětí, což je jediná drobná vada četby.

I po prostudování celé audioknihy zůstává kromě odporné pachuti na patře ještě spousta otázek. Zároveň se nemůžeme ubránit lehkému srovnání s nedávným seriálem Netflixu Monstrum: Příběh Eda Geina, který na rozdíl od Shechtera kromě faktů pracoval s mnohými fabulacemi, které následně jen dále podněcují rozporuplnou senzacechtivost okolo celého žánru true crime. Například svou matku Ed Gein nejspíše z hrobu nevykopal a podle svých slov s těly vykopaných jí podobných žen nesouložil, což měl sám doložit slovy: „Mrtvoly se ke kopulaci nehodí, protože silně páchnou a je to nehygienické.“

Co se skrývá za přežívajícím mýtem „hodného tatíčka pracujících“ a jaký je skutečný odkaz a dílo člověka spjatého s emancipací dělnictva, založením KSČ, její bolševizací na konci 20. let, převzetím moci a následnou diktaturou? Zápotocký: Příliš mnoho životů od historika Michala Stehlíka je komplexní portrét osobnosti plné rozporů.

„Neměl jsem bejt ani předseda vlády, ani prezident. Měl jsem zůstat v odborech.“ – Antonín Zápotocký

Text: Jota

Odhalte skutečný příběh jednoho z nejoblíbenějších českých bavičů všech dob!

Text: VOXI

Autobiografická próza začíná naprosto klasicky slovy Narodil jsem se… a postupně se rozvíjí ve fresku historek narkomana v době, kdy se expanzi obchodu s narkotiky začalo rovnat šílenství protidrogového tažení. Zvláště bizarně působí například vyprávění o tajných spolupracovnících policie, závislých stejnou měrou jako ti, na něž donášeli. Burroughs se dotýká velmi specifických zvyklostí narkomana a zabývá se jeho každodenním bojem o přežití, veškerými způsoby, jakými lze oblafnout lékaře a lékárníka a také, jak získávat denně nutný přísun peněz.

Zvukovým průvodcem posluchače explicitní zkušeností narkomana se v audioknize Feťák stal Jan Kolařík, režijní dohled měl Jan Pochvalovský. Kolařík čte o tématu toxického milostného vztahu s návykovou látkou tónem působícím jistotou znalce, lakonicky, bez příkras. Nejde tolik o generační zpověď jako u jiných děl věnujících se tématu drog, jako je například Welshův Trainspotting, takže by se zde nehodil projev fetem vyšinutého floutka. Kolařík přistoupil k textu s pochopením Burroughsova záměru, a to více zádumčivého, který zobrazuje jak praxi, tak teorii vnímání drog, a rovněž kritice společnosti. Burroughs jako by sám sebe sledoval zvenku a naplňoval tezi, že drogově závislý předčasně stárne a zatímco se sice pro společnost proměňuje v nepoužitelnou trosku, na jiné úrovni se ale překvapivě stává téměř zenovým mistrem. Proto je Kolaříkova interpretace podivuhodně klidná, takřka nezúčastněná, a k excitaci se vychyluje jen v případě dialogů, například s archetypem dealera starouše Ickea, jemuž propůjčením skřípavého hlasu jistě zajistil u mnoha posluchačů nesmrtelnost. Stejně jako podpořil nesmrtelnost Burroughsovy teorie červa, metafory závislosti. Díky tomu si audioknižní pouť za posledním šlehnutím můžete náležitě vychutnat.

Hvězda komediálních hitů Žhavé výstřely nebo Dva a půl chlapa konečně vypráví svůj příběh – a nebere si žádné servítky.

„Mé příběhy až příliš dlouho vyprávěli svýma očima a slovy jiní. Myslím, že budete souhlasit, že nadešel čas si tyhle historky konečně poslechnout od samotného protagonisty.“

Je dost dobře možné, že ze všech záporáků a černých ovcí, které Hollywood za celou svou historii zažil, je Charlie Sheen snad ten nejhorší. Teď už však osm let abstinuje a vůbec poprvé se rozhodl celý svůj příběh vyprávět vlastními slovy – autorem této knihy je totiž on sám. 

Píše o všem, od svého dětství, které strávil s otcem Martinem Sheenem na nejrůznějších natáčeních, přes dospívání, během něhož s bratry Pennovými doma natáčeli vlastní filmy, první slávu, která přišla s rolemi ve filmech Četa, Wall Street a Volný den Ferrise Buellera, průlomovou roli v seriálu Všichni starostovi muži, až po značně kontroverzní období, kdy se při natáčení seriálu Dva a půl chlapa snažil vypořádat s chaosem v podobě rozvodů a drog. Podle všech myslitelných měřítek už Charlie Sheen dávno neměl být naživu, aby mohl tyto příběhy vyprávět.

Kniha Sheenova jsou upřímné (a velmi zábavné) paměti pojednávající o chybách, které lidé v životě dělají, a o démonech, kterých se jen tak nezbaví. Je to upřímný portrét komplikovaného, kontroverzního a jedinečného Charlieho Sheena.

Text: Audioteka