Zpět

Ve středu narozené nedělňátko

recenze, , 22.6.2017
Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech
Zdá se, že loňské cimrmanovské jubileum doznívá u audioknižních posluchačů teprve letos. Ostatně je to příznačné – až na výjimky vycházejí audioknihy u nás týdny, měsíce i roky po vydání svých literárních předloh. Zrovna u Divadla Járy Cimrmana to ale až tak nevadí – vždyť od prvního veřejného vystoupení uplyne padesát let až v tomto roce, a i kdyby ne, důvod k oslavě by se hravě našel kdykoliv jindy. Zatímco tedy Radioservis přišel s audioverzí knihy Půlstoletí s Cimrmanem, Supraphon v koprodukci s Vyšehradem v téže chvíli připravil zvukovou podobu Nedělňátka – biografické knihy rozhovoru s Miloněm Čepelkou.
Knižní Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech se sice s padesátiletým výročím DJC svezlo, primárně ale vzniklo k jiné příležitosti – osmdesátinám Miloně Čepelky. Ten je široké veřejnosti znám především jako zakládající člen Divadla, legendární Jasoň i Drsoň, možná jako tlumočník z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! („kolik třešní tolik višní“). Méně však už jako básník, textař, scenárista a rozhlasový redaktor. Kniha i audiokniha všechny tyto jeho aktivity čtenářům a posluchačům přibližuje a prozrazuje o Čepelkovi, a nejen o něm, mnohem více. 

Jak už bylo zmíněno, Nedělňátko je koncipováno jako rozhovor, při němž novinář a publicista Aleš Palán prostřednictvím dotazů posouvá Čepelkovo vzpomínání kýženým směrem. Patrně právě z důvodu všeobecně známého spojení Čepelka-Cimrman začíná společné povídání právě touto etapou a teprve posléze se vrací k Čepelkově dětství, aby pak dále pokračovalo chronologicky. Kniha doplněná dobovými fotografiemi je příjemným čtením pro všechny, kdo mají alespoň vůli zajímat se o život a dílo Miloně Čepelky. Co ale dobře funguje na papíře, nemusí na sto procent šlapat i ve zvuku.
 

Audiokniha formu rozhovoru zachovává v nezměněné podobě, což považuji za ne zcela šťastné. Zatímco totiž například nahrávky rozhovorů Jana Wericha s dcerou Janou nebo loni vydané povídání Josefa Škvoreckého s Lídou Baarovou vznikaly naživo, audioknižní Nedělňátko je rozhovorem čteným. Posluchač se tedy, alespoň z počátku, jen těžko zbavuje pocitu nepřirozenosti podporovaném strojenými úsměvy či váháním naoko. Rozhovor není zdaleka tak příjemně nevázaný jako se jeví ze stránek knihy. Teprve později se oba protagonisté uvolní a jejich povídání už není tak toporné. Těžko lze samozřejmě očekávat, že by Supraphon vydal původní nahrávky Aleše Palána, které pořizoval při svých rozhovorech s Miloněm Čepelkou – bůhví, zda vůbec nějaké takové vznikaly. Snad by ale bylo lépe pro audioknihu opustit formu rozhovoru a nechat Miloně Čepelku vyprávět samotného, podobně jako to zvládnul ve svých rozhlasových Osudech v roce 2009.

Jestliže ale formou zvuková nahrávka pokulhává, obsahem vše dohání. Není snad etapy Čepelkova života, která by zůstala opomenuta. A není snad tématu, kterému by se Čepelka vyhýbal, či o něm nemluvil otevřeně. Posluchačům tak poprvé bez mlžení přibližuje situaci v Divadle Járy Cimrmana, kdy z něj odešel Jiří Šebánek, bez zbytečných skrupulí mluví o osobnostních rysech Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, nebojí se hovořit o hrách Divadla, které považuje za nepovedené. Miloň Čepelka je, alespoň takový pocit z poslechu Nedělňátka mám, dokonale upřímný, čímž je výpovědní hodnota celého rozhovor s ním povýšena na maximum.

Pokud tedy audioknize dokážete odpustit velmi nejistý rozběh a příliš okatou „hru na ptaní“, dostane se vám komplexní pohled na člověka, který i když se narodil ve středu, žije celý svůj život jako šťastné nedělňátko.