Dana Medřická
Sto pět let dnes uplyne od narození mimořádně oblíbené herečky Dany Medřické.
Výrazná osobnost českého divadla, filmu i televizní produkce se zapsala i do dějin mluveného slova řadou rozhlasových rolí. Menší, ale výraznou postavu matky ztvárnila v supraphonské nahrávce Čapkovy Bílé nemoci v roce 1980, v roce 1969 ji režisér Jiří Roll obsadil do hlavní ženské role v crazy-muzikálu Strašidlo cantervillské, který s Jaroslavem Pourem napsal podle románu Oscara Wilda.
V roce 1982 vznikl ve studiích Supraphonu zvukový záznam ikonické inscenace Národního divadla Kočičí hra. Erži v této tragikomedii maďarského dramatika Istvána Örkényho v režii hostujícího maďarského režiséra Gábora Székelyho byla patrně nejproslulejší rolí Dany Medřické.
Něžným a laskavým způsobem interpretovala verše Jaroslava Seiferta ze sbírky Maminka v supraphonské nahrávce z roku 1957. Původně dlouhohrající deska je opatřena originální hudbou Petra Ebena a vedle Medřické účinkují Jiřina Petrovická a Václav Voska.
Jiří Krampol
Osmdesáté sedmé narozeniny slaví Jiří Krampol, divadelní a filmový herec, jeden ze sparingpartnerů Miloslava Šimka v divadle Semafor na konci 80. let, muž s charakteristickým hlasem, který v dabingu propůjčoval zejména J.-P. Belmondovi.
Právě jeho paměti s názvem Belmondo: Mých tisíc životů načetl v roce 2017 v produkci nakladatelství Práh. Slavný herec v nich vypráví o svém dětství, boji za svůj sen stát se hercem, svých proslulých kaskadérských kouscích či o svých životních partnerkách.
Krampol byl i zdatným recitátorem, který dokázal procítěně, a přesto civilně a bez patosu přednést klasickou báseň, ale i s širokým rejstříkem poloh ztvárnit básně nevážné. O tom svědčí záznam představení Párkař, které mělo premiéru v divadle Ateliér v roce 1973. Krampol spolu s Jiřím Bednářem a hudební skupinou Český skiffle Jiřího Traxlera vytvořili pásmo z parodických nápodob slavných českých básníků od Karla Ignáce Tháma až po Vladimíra Holana z pera génia experimentální poezie Josefa Hiršala, který však nesměl být uváděn jako autor. Jedná se o jedno z nejzdařilejších a nejzábavnějších provedení poezie vůbec a je velká škoda, že se nahrávka zatím nedostala do běžné distribuce.
Na semaforskou éru Jiřího Krampola upomíná třeba archivní tituly Supraphonu Nejlepší scénky přinášející výběr odpovídající svému názvu nebo Povídky Miloslava Šimka a Jiřího Krampola v intepretaci dnešního oslavence a Uršuly Klukové.
Společně s moderátorem Michalem Herzánem vzpomínal na své veselé zážitky ze života, z filmových a divadelních rolí a z televizních natáčení v představení …co jsem ještě nikdy neřekl, jehož záznam přináší stejnojmenný titul nahraný v roce 2006 v Jilemnici.























