Petr Čepek
Osmdesát pět let uplynulo do narození Petra Čepka, charismatického herce, který zanechal výraznou stopu v divadle, filmu i rozhlase. Patřil k předním členům legendárního Činoherního klubu, kde ztvárnil desítky rolí – nezapomenutelné jsou například filmy Petrolejové lampy, Svědek umírajícího času nebo Lekce Faust.
V rozhlase uplatnil svůj nezaměnitelný baryton schopný vystihnout grotesku i tragiku. Markéta Jahodová v roce 1992 natočila životopisnou hru o Juliovi Zeyerovi, který tráví čas v dobrovolné klauzuře ve Vodňanech. V Praze se právě chystá Zemská výstava a Zeyerovi přátelé i osudová žena z minulosti staví před básníka nové výzvy… Bohemista a spisovatel Petr Balajka přivádí ve své hře lakonicky nazvané Julius Zeyer na scénu množství dobře známých dobových osobností ztvárněných předními herci: Zeyera hraje Petr Čepek, Bořivoj Navrátil se představuje jako Josef Václav Sládek, Václav Postránecký jako doktor Thomayer, osudovou miss Kershow ztvárnila Milena Dvorská.
Polyxena Longenová byla vynikající herečka, která trpěla vleklými depresemi, které se v roce 1928 rozhodla řešit sebevraždou skokem z okna. Spisovatel a rozhlasový redaktor Jiří Kamen napsal v roce 1986 na podkladě autentických dokumentů hru Poslední dialog, jakýsi její imaginární rozhovor s bouřliváckým manželem Emilem Arturem Longenem. V režii hostujícího Dobroslava Zborníka v hlavních rolích excelují Čepek jako Longen a Jana Preissová jako Xena.
Velký herec se nevyhýbal ani menším rolím nebo titulům pro menší a mladší posluchače. Píše se rok 2032 a lidé se stěhují na Měsíc. Zde dojde k události, která odporuje fyzikálním zákonům. Vyšetřit se ji pokusí redaktor agentury Zprávy dne Petr Adlen… To je půdorys akční sci-fi pro mládež Ano, jsem robot, kterou v roce 1989 napsal Ondřej Neff. V režii Ivana Holečka se kromě Čepka představí Ladislav Mrkvička, Jiří Zahajský, Jiří Klem a další.
Ondřej Suchý
Osmdesáté narozeniny dnes slaví publicista, textař a popularizátor české kulturní historie Ondřej Suchý, který se proslavil zejména svou prací věnovanou Osvobozenému divadlu, Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi. Je autorem řady pořadů a knih o českých i světových komicích. V roce 2008 vyšla literární životopisná koláž Aluminiový klíček Felixe Holzmanna, která vznikla na půdorysu rozhovoru, který Suchý vedl s populárním komikem v roce 1995. Drobný rozhovor se zachoval i na archivním kompletu Šprechty v plném počtu jako jeho poslední track.
O rok později vydal knihu Dobrý a ještě lepší František Nepil věnovanou jedinému představiteli oficiální československé literatury, který se nebál kontaktu s disentem a zasedal v Českém PEN klubu. Z tohoto titulu autorky čte ukázky na autorských Nepilových nahrávkách Dobré a ještě lepší jitroaDobrou a ještě lepší cestu.
V únoru a v září roku 1998 vznikly v Šemanovicích na Kokořínsku ve zdejší poetické hospůdce Nostalgická myš nahrávky dvou pořadů Ondřeje Suchého a Miroslava Horníčka na půdorysu zábavných rozhovorů. Oba záznamy vyšly pod názvem Miroslav Horníček v Šemanovicích.
Zároveň s tím působí Ondřej Suchý jako textař, jeho texty můžeme slyšet v podání umělců všech žánrů od popu (Karel Černoch), country (KTO) přes šanson (Hana Hegerová) až po rock (nádherně přebásněný text Bulata Okudžavy Smutný příběh Váni od skupiny Vltava nebo Můj vlastní stín od Abraxasu). Jeden text – k písni Pere-li paní zpívané Jitkou Molavcovou – je k nalezení i na archivním titulu Semafor Komplet 70. a 80. léta.
