Chtěl jsem napsat nějaký příběh pro děti, které se rády trochu bojí. A protože jsem ho psal taky loni o prázdninách a kolem bylo těch dětí plno, tak jsem jim každý den četl nově napsanou příhodu. Kluci i holky říkali svorně, že jim skutečně trošku běžel mráz po zádech. Jen můj syn Otík povídal: „táto, tys říkal, že napíšeš strašidelný příběh, a ono to není vůbec strašidelný…“
