Díky nim se můžete seznámit s kompletním dílem příběhů Sherlocka Holmese, klasickou literaturou, ale v posledních letech také s hororovým, fantasy a detektivním žánrem či romantikou současných zahraničních i českých autorů. „Všechno začalo vydáním Černé krve,“ uvedl mimo jiné Kryštof Knop.
Vydavatelství Kanopa má na svém kontě více než stovku vydaných titulů, z nichž převážnou většinu jste vydali v posledních dvou letech. Co stojí za tímto rozkvětem?
Opravdu ve velkém jsme do toho vstoupili v roce 2023, kdy jsme vydali první zahraniční literaturu žijícího autora, což byla série Materia prima napsaná Adamem Przechrztou a začínala Adeptem. Četl ji Filip Jančík a šlo o fantasy záležitost, kterou jsem četl na dovolené u moře a řekl jsem si, že ji prostě musíme vydat, přestože se knižně moc neprodávala, a nakonec měla úspěch. Dlouho nám trvalo nasbírat zkušenosti a na podzim roku 2023 se nám podařilo stabilizovat tak, že nyní vydáváme tři až čtyři tituly měsíčně.
Co předcházelo dnešní podobě vydavatelství Kanopa?
Můj tatínek Václav Knop vydavatelství založil v roce 2012, kdy to všechno začalo vydáním Černé krve Alexe Koenigsmarka. Audiokniha vyšla samonákladem v počtu tisíce kusů na sedmi cédéčkách v době, kdy ještě nebylo zvykem stahovat si audioknihy elektronicky. Postupně s pomocí sponzorů vycházely další tituly, šlo většinou o věci, které táta napsal, které ho zajímaly nebo které napsal někdo z jeho přátel. Já sám jsem k tomu přišel tak trochu jako slepý k houslím, protože můj background je práce zvukového inženýra, a otec mě poprosil o pomoc v tvorbě audioknih v roli zvukaře.
Postupně přišla myšlenka věnovat se Sherlocku Holmesovi, přestože už tyto klasické příběhy byly zpracované mnohokrát zleva zprava. To se velmi ujalo a ukázalo se, že nahrávat mluvené slovo má svou perspektivu. Více jsem začal vstupovat do hry i díky tomu, že jsem zvukař a vedle toho mám i ekonomické vzdělání. Začali jsme dělat audioknížky na klíč, pořídili jsme studia a tím pádem se výrazně zvětšil objem námi vyrobených a prodaných audioknih. Ve chvíli, kdy odešel z trhu jeden z našich největších klientů, jsme se rozhodli, že se po produkci českých autorů a autorů mrtvých déle než sedmdesát let vrhneme i na významné žijící zahraniční autory a novodobou literaturu. Postupně mi otec předal otěže řízení vydavatelství, veškerý jeho chod spolu diskutujeme a je mým rádcem a hlavně mentorem. Zejména probíráme problematiku týkající se výběru interpretů a má na starosti všechno, k čemu má umělecky co říci.
Máte na mysli i jeho zmíněnou autorskou činnost? Před rokem jste natočili první díl série Odhalená tajemství dějin, vícehlasé dramatizace motivů reálných historických událostí, kterou Václav Knop napsal, ale i režíroval.
Otec má obrovské zkušenosti z rozhlasu a divadelní režie, takže bez jeho zkušeností by to samozřejmě nešlo. Z Odhalených tajemství dějin jsme zatím vydali první díl s názvem Vražda v Brandýse a vyčkáváme, abychom zjistili, jaký to bude mít ohlas, jinak už jsou připraveny i další díly.
Jakou roli hraje Václav Knop v nahrávkách příběhů Sherlocka Holmese, které interpretuje a které jsou stěžejním pilířem v produkci vydavatelství Kanopa?
Bylo to na popud otce, ale i mne to napadlo, nicméně on se do toho vrhl s nadšením. Dnes můžeme být právem pyšní na to, že jsme natočili všechny příběhy od Arthura Conana Doyla, jen ten poslední je natočený, ale bohužel není k dispozici posluchačům kvůli licenčním právům na překlad, o nichž jednáme. Otec je dokonce členem České společnosti Sherlocka Holmese a oddaný fanoušek.
V čem je ta kanopovská verze Sherlocka Holmese ta pravá ořechová?
Václavova interpretace je opravdu unikátní. Posluchači navíc oceňují, že jde o kompletní dílo načtené jedním hlasem, nekrácené a v jednotné kvalitě. Některé z dřívějších zpracování Sherlocka Holmese jsou obtížně dostupné nebo nejsou k dispozici vůbec. V tomto směru pokračujeme a rozjeli jsme sérii Fantastického Sherlocka Holmese, kterou navazujeme na Doylovu tvorbu. Jde o příběhy zahraničních autorů inspirovaných jeho duchem, kdy se mu snaží přiblížit stylem psaní. Ačkoliv některé z těchto fabulací jsou psané s opravdu hodně popuštěnou fantazií, jsou velmi povedené, protože jsme je opravdu pečlivě vybírali. Celkem je jich devět a úvodní povídka Marka A. Lathama se jmenuje Rudá věž (tuto nahrávku jsme recenzovali v článku Holmes a duchové, pozn. red.)
Arthur Conan Doyle psal pozoruhodné práce ještě dříve, než vznikla postava Sherlocka Holmese, soustředíte se i na toto jeho období?
Ano, ty patří do kompletního díla, říkalo se jim hororové příběhy, přičemž dnes žánr hororu vykazuje úplně jiné vlastnosti, takže dnes jsou to spíše mysteriózní krátké povídky. Máme ještě další nápady, jak Sherlocka Holmese rozvíjet a vzdávat mu hold, ale nechceme se tím zabývat za každou cenu.
Co se týče současného žánru hororu, nedávno jste vydali vynikající audioknihu Jiřího Klečky nazvanou Černý kos v interpretaci Kajetána Písařovice, což je na české i zahraniční poměry odvážně brutální literární počin. Jak probíhalo setkání s tímto autorem a natáčení?
Od podzimu minulého roku dáváme prostor i české současné literatuře, což je naše další filozofie, kdy se snažíme podporovat autory, kteří si zaslouží být vidět. Jedním z nich je Jiří Klečka, o kterém ještě hodně uslyšíme. Černý kos je fenomenální záležitost a audioknižní zpracování se opravdu povedlo, dokonce jsme jej opatřili originální hudbou, což běžně neděláme. S tímto autorem jsme se spojili přes sociální sítě, stejně tak jako s Antonínem Mazáčem, výborným detektivkářem, který nás panu Klečkovi doporučil a on nás sám kontaktoval. Kajetán Písařovic byl výborná volba a velmi rychle pochopil, co příběh potřebuje.
Od Antonína Mazáče jste vydali Kapku hněvu v podání Zdeňka Maryšky. V čem je výjimečná tato práce?
Tento spisovatel píše bleskurychlým stylem, kdy dokáže vytvořit z fleku úžasné příběhy. Jeho Kapka hněvu je česká noirovka, temná klasika svého žánru, v níž exceluje hlavní hrdina, který jde doslova přes mrtvoly. Vydali jsme mimo Kapku hněvu ještě jeho román Letargie (čte Martin Sobotka). To je první díl série s vyšetřovatelem Sašou Krausem, které se určitě budeme ještě věnovat.
Další představitelkou současné literární scény je Lenka Pastorčáková, jejíž román Žárlivka jste vydali v loňském roce. V této audioknize je zakomponována originální přímo pro ni napsaná píseň od autorů Markéty Irglové a Tomáše Kači.
Tahle písnička má velký význam v příběhu o obsesivní podobě žárlivosti a byla složena a nahrána na dálku, přičemž Markétu Irglovou kontaktovala přímo autorka. V audioknize si tuto pozornost píseň zasloužila, protože v tištěné verzi nemohla mít takový prostor a dopad.
Z významných zahraničních předloh se zabýváte dílem Donata Carrisiho, jehož Našeptávače načetl brilantně Jan Šťastný. Jak se vám daří navazovat spolupráci s předními českými interprety a interpretkami?
My oba s tátou pocházíme z oboru a díky tomu se s nejrůznějšími herci intenzivně setkáváme. Český rybníček naštěstí není tak velký a otec se s kolegy potkává i na divadelních scénách či při filmových natáčeních, kdy je může v tom směru oslovit, funguje tam vzájemná důvěra a respekt. Já jsem pracoval několik let v dabingu a tehdy nám za mikrofonem prošlo množství herců, takže máme představu o tom, kdo jak zní, jak je schopný či pro co by se hlasově hodil. Na našem audioknižním trhu je ale ještě spousta neobjevených nebo dostatečně nevyužitých hlasů, které stojí za zmínku.
Hlas Václava Knopa je v dobrém slova smyslu zbraní, kterou se nebojíte použít. Má interpretační angažmá jen v Kanopě?
Pokud bych užil toto přirovnání, tak my střílíme touto zbraní nejvíc, ale táta je samozřejmě k dispozici a vůbec si ho nevyhrazujeme jen sami pro sebe. Tato zbraň je dvousečná, protože také funguje trochu jako stigma, kdy si jiní vydavatelé myslí, že čte jen pro nás nebo jen své věci, ale to není pravda. Načítat knihy ho neskutečně baví, desítky let režíroval, a je tím pádem schopný pracovat naprosto autonomně, přitom je pokorný, a i přes svůj věk jede jako ďas. Co se týče jeho autorské činnosti, tak teď budeme jeho povídku vydávat jako naši Kanopku.
Tady narážíte na váš formát krátkých nahrávek zvaných Kanopky, v nichž uvádíte povídky českých autorů. Jak vás napadlo Kanopky nahrávat a nabízet k poslechu?
Hledali jsme způsob, jak zvýraznit povídkovou tvorbu speciálně českých autorů a upozornit na to, jak strhující příběhy dokážou na malém prostoru stvořit, ať už například Jiří Klečka, Antonín Mazáč či Lenka Pastorčáková. Jediné ohraničení je limit 25 normostran. Někteří vyšli ze své komfortní zóny a vyzkoušeli si něco mimo svůj žánr, například Lenka Pastorčáková napsala dystopickou science fiction Freyina volba. Kanopky fungují jako pozvánky k rozsáhlejšímu dílu jejich autora, ale i druhým směrem pro posluchače, který po poslechu audioknihy cítí hlad po něčem dalším, z čeho by poznal svého oblíbeného autora z jiné stránky. Cílem je představit unikátní exkluzivní příběh a udržet lidi u audiotvorby. – Jinak ale chystáme pro formát Kanopek spolupráci i s autory, kteří ještě nic nevydali, v rámci literární soutěže Česká lupa. Právě letos bude tématem Kostlivec ve skříni a neznámí autoři mohou zasílat své detektivní povídky, které bude hodnotit odborná porota.
Na co byste pozvali posluchače z chystaných audioknih?
Po prázdninách máme opravdu našláplý redakční plán. Budeme pokračovat v oblíbené sérii Iriny Shapiro, a to čtvrtý díl nazvaný Vražda v Maringotce. Od podzimu se chceme víc soustředit na romantiku a dávat prostor novým sériím, například vyjde první díl Ve spárech magie Mony Kasten, stejně jako dokončovat ty předchozí, tedy navazovat na Carrisiho Našeptávače, a to Mužem z labyrintu, s hlasem Jana Šťastného. Carrisiho další sérii zahájíme dílem Dům hlasů, kterou bude číst Kajetán Písařovic. Další v nabídce bude nový díl ze série s šéfinspektorem Robertem Kettem od Alexe Smithe, kterou čte Martin Stránský. V září chceme vydávat jeden trhák autorky Kaylie Smith společně s knižním vydáním, který se jmenuje Fantasma.
Máte v plánu věnovat pozornost i klasickým dílům české literatury, jako je Havlíčkovo Helimadoe či Čapkova Továrna na absolutno čtené Václavem Knopem?
Tyhle tituly jsme realizovali na přání táty. S klasickými staršími tituly je to složitější, mnohé z nich byly už několikrát zpracovány a je s nimi spojena obava, zda o ně bude zájem, ale samozřejmě se k takovým látkám chceme vracet.
