Režijně jste se podílela na právě dotočené audioknize Tisíc očí, ale v poslední době máte na kontě i žánrově lehčí žánry, jako například audioknižní sérii Aristokratka. Vítáte podobnou pestrost?
Byl to široký záběr, ale během let strávených v Českém rozhlase jsem točila všechno, co bylo potřeba – od poezie přes četby až po hry. Tady ve OneHotBook to před audioknihou Tisíc očí byl právě poslední díl ze série Aristokratka, který byl zpracován jako vícehlasý, na rozdíl od předchozích čtených jen Veronikou Khek Kubařovou. Evžen Boček tentokrát napsal tři a půl hodiny dlouhou audiokomedii. Ctitelé Aristokratky byli trochu rozmrzelí, že nahrávka byla krátká, protože v předchozích dílech mohli s jeho romány prožít i deset hodin. Myslím ale, že to dopadlo dobře. Všichni se potřebujeme občas pořádně zasmát.
Zmínila jste i žánr poezie, na čem jste se například podílela?
V Českém rozhlase byly celé řady poezie, dodneška se vysílá v nedělním schématu po poledni čtvrt hodinka poezie. Vždy šlo o díla předních literátů a básníků v dramaturgii vynikajících redaktorů, jako byl například Rudolf Matys. Velmi ráda jsem pracovala na pořadu hudby a poezie s názvem Souzvuk, který se také vysílá dodnes. Pro OneHotBook jsem ale například právě režírovala Uspávanky Jana Skácela, které recitují Taťjana Medvecká a Igor Bareš. Na nahrávce zazní improvizace výborné flétnistky Kateřiny Chudobové a trochu i její zpěv. Na natáčení čeká také scénář básnické sbírky Před usnutím od Františka Halase.
Jaký pro vás představuje rozdíl v přípravě režisérky v případě žánru komického, vážného či poezie?
Rozeznat žánr je pro režiséra primární. Ať už si chystá k realizaci poezii, grotesku nebo jde o předlohu hluboce vážnou. Podle toho probíhá příprava a návrhy obsazení. Někteří herci, jako je třeba pan Miroslav Donutil, mají širokou škálu výrazů, jiní jsou typově přesně vhodní pro tu kterou roli. Dobrá předloha a dobrá volba interpreta je základ úspěchu. Skvělé je potkat i dobrého muzikanta, který nahrávku opatří dobrou hudbu. Například k Shakespearově Bouři mi složil hudbu Vladimír Franc, k Roku na vsi bratří Mrštíků a Maryše to byl Jiří Pavlica.
Já jsem původně herečka, takže hercům rozumím a umím myslím poznat, jak se s nimi při práci domluvit. Ale jsem precizní, co se týče spisovné výslovnosti, srozumitelnosti a služby autorovi. (…) Režisér by měl být vždy krok před interpretem, aby ho podržel, když zakolísá, a dobrá režijní kniha je pro oba jako pevné zábradlí.
Markéta Jahodová, režisérka
Měla jste možnost ovlivnit výběr hudby k právě dokončené audioknize Tisíc očí Iva Fíly?
Hudbu složil Karel Heřman, který ve OneHotBook působí také jako zvukový mistr. Už když jsem tuto látku četla, tak jsem si představovala dodekafonickou hudbu, v níž by byla obsažena absolutní destrukce, jako je hudba vídeňské školy autora Arnolda Schoenberga. On sám byl také malířem a jeden z jeho obrazů velmi rezonuje s motivem Tisíce očí, jaký je na bookletu audioknihy. Temná energie hudby inspirované jeho dílem audioknize velmi prospěla.
Jak jste spokojená s výsledkem tak masivní nahrávky, jako je Tisíc očí a jak jste rozhodla o obsazení?
Jako režisérka, a to i v případě, kdy jsem dělala činohry, musím mít takzvaně pocit, že to tam mám, a v tu chvíli cítím, že to bude dobré. Připravovala jsem k této audioknize i scénář, a to pro sedm interpretů, přičemž s každým jsem natáčela zvlášť. Jde o četbu dělenou do hlasů, to znamená, že to není dramatizace a nejedná se o dialogizaci jako ve hře, ale určitou pasáž čte figura, které patří z jejího pohledu část románu. Jde o tři postavy, procházející celým příběhem.
Jednak je to Hilde, která je dítě zrozené pro Hitlera v nacistickém zařízení podobném Lebensbornu, která, jak řekne hned na začátku, hledá svého otce nacistu Hanse Reicharda, aby ho mohla zabít. Tato postava je psaná autorem v ich-formě a čte ji Taťjana Medvecká. Monologický je i part soudce Heyduka, jakési alter ego pana autora, v podání Igora Bareše. Heydukův i Hildin život zvláštně propojila třetí figura jménem Reichard, bývalý dozorce v Mauthausenu, brutální zločinec, který je také geniálním malířem. Reichardovy osudy během 2. světové války a po ní až do současnosti a jeho hledání očištění a odžívání trestu čte Miroslav Donutil.
Čtvrtou zásadní postavu, Hildinu matku, čte Ivana Uhlířová. Další zajímavá postava je chemik, který vymyslel cyklon B a věděl, k čemu se v plynových komorách používá, ale mlčel, jménem Henrik Kelsterbach – čte Pavel Batěk. Je to skvěle podaný charakter jediné záporné postavy románu, která má svědomí, ale bohužel jen do určité míry. Nejpodlejší postava Tisíce očí je kariérista, estébák a zloděj Kalina, kterého výborně interpretuje Luboš Veselý.
Jaký jste typ režisérky?
Já jsem původně herečka, takže hercům rozumím a umím myslím poznat, jak se s nimi při práci domluvit. Ale jsem precizní, co se týče spisovné výslovnosti, srozumitelnosti a služby autorovi. Nemám ráda samoúčelné postupy, kdy si režisér užívá na úkor autora.
Na čem se zrovna chystáte pracovat?
Jmenuje se to Poslední úkol Mabel Beaumontové a jde o příběh starší dámy, které zemře manžel a hledá přítelkyni. Autorkou je Laura Pearson, knihu načte Valérie Zawadská, a jde o žánrově středně vážnou literaturu. Pár frekvencí nám zbývá do dokončení audioknihy Hospoda Jamajka od Daphne du Maurier, kterou čte Denisa Barešová.
Dále se chystám na pokračování řady audioknih Josefa Škvoreckého. Zjara budeme točit jeho Povídky tenorsaxofonisty a na podzim Tankový prapor. Navážeme tím na Prima sezónu, Zbabělce a Konec nylonového věku interpretované Janem Medunou.
Jakákoliv příležitost, ať jde o groteskní žánr či vážný, jako třeba režie audioknih Kód růže nebo Alicina síť (napsala autorka Kate Quinn), mě činí šťastnou. Doufám, že poslech Skácelových Uspávanek a Halasových veršů přivede hlavně mladé lidi k poezii. Vzpomínám, jak jsem sama načetla právě Uspávanky pro svou vnučku.
Přípravě textů věnuji velkou pozornost. Režisér by měl být vždy krok před interpretem, aby ho podržel, když zakolísá, a dobrá režijní kniha je pro oba jako pevné zábradlí.
S Miroslavem Donutilem jsme se setkali na slavnostní dotočné audioknihy Tisíc očí, v níž ztvárnil ústřední postavu masového vraha. Román měl možnost sledovat od samého vzniku, kdy na něm její autor Ivan Fíla pracoval po dva a půl roku v ústraní v Bílé Vodě. Oba umělci se dobře znají již od natáčení slavného snímku Lea v roce 1996. Proč si myslel, že jejich spolupráce nebude mít dlouhého trvání? A jak přistupuje k natáčení audioknih?
Miroslav Donutil (Foto: Jaroslav Fikota, OneHotBook)
Jak dlouho probíhala práce na audioknize Tisíc očí?
V mém případě to byly čtyři frekvence, bylo to usnadněno tím, že na tu četbu nejsem sám, ale je rozložena mezi sedm herců.
Mohl byste přiblížit vaši úlohu?
Můj part spočívá v tom, že především čtu postavu Reicharda, což je ústřední figura tohoto skvělého Fílova románu, ale nejen to, protože se setkává s různými postavami, například s tou, která se s ním chce sejít za každou cenu, což nebudeme prozrazovat. Stejně tak čtu další postavy, například o setkání Reicharda s jehosouputníkem, důstojníkem StB, a další a další. Není to tedy četba jen té jedné figury, ale zároveň těch, se kterými jedná.
Měl jste možnost hovořit s autorem o tom, jak správně pochopit ten příběh?
Měl, a to ještě než kniha vznikla, protože se známe dlouhá léta. Když kniha vznikala a on se usadil v Bílé Vodě v Jeseníkách, kde na ní pracoval, tak mi průběžně posílal ukázky, takže jsem viděl od počátku, kudy se příběh ubírá a o čem a o kom je. Je to krásný průlet dějinami od třicátých let až do dneška. Věděl jsem tedy od samého počátku, že se na tom nějakým způsobem umělecky potkáme, ať už tady při natáčení audioknihy ve studiu anebo třeba při natáčení filmu, o kterém Ivan Fíla uvažuje.
Znamená to tedy, že byste figuroval v případném filmovém zpracování?
Napadlo to pana Fílu, když to začal psát: To musíš hrát, říkal. Ale jestli se to uskuteční, nelze říci, protože doba je složitá, byl by to finančně velmi náročný projekt a musela by to uchopit nějaká evropská produkce. Nyní jsme vděční za vznik této audioknihy.
Máte v plánu podílet se na nějaké další četbě?
Já bych ho klidně měl, ale v současnosti mi nikdo žádnou nenabídl. Je ale pravda, že jsem nedávno dočetl audioknihu o slavném soudci Ti, cože je čínský historický detektivní román, a pokud o ni bude zájem, je v plánu realizovat další díly.
Lze román Tisíc očí přirovnat k nějaké jiné literární práci nebo i audioknize, na které jste pracoval?
Já jsem příliš audioknih nenačetl, takže to nemám s čím srovnávat. Načetl jsem Švejka, Černé barony a několik dalších titulů, ale tohle se nedá srovnávat, protože je to naprosto výjimečný román. Panu Fílovi se podařilo napsat jej neskutečně dobře a mně se nedařilo se od něj odtrhnout. Jsem pevně přesvědčen, že se to stane i posluchačům.
Mimo audioknihy, které jste zmínil, jste ale natočil i díla klasické literatury, jako Nezvěstný Franze Kafky či povídky Oty Pavla.
Ota Pavel, to je můj sen, nejraději bych natočil kompletní jeho dílo, které by si to zasloužilo.
Co dalšího z literárních děl máte rád? A najdete si ve svém volném čase chvíli na poslech audioknih?
Čas na audioknihy bohužel nemám, na čtení si ho ale vždycky udělám. Miluju ten okamžik, vzít si do ruky knihu a číst, protože to probouzí představivost, člověk nasává obrazy obsažené v knize a sám pro sebe si je v hlavě vytváří. Nemám moc rád elektronickou četbu, zkusil jsem to, ale nebavilo mě to. Potřebuji obracet listy. A stejně tak to mám se scénáři, když mi někdo doručí filmový nebo televizní scénář, tak ho mám raději fyzicky v ruce, než ho číst v elektronické podobě poslané po e-mailu.
Herectví má tu výhodu, že mám možnost prozkoumat řadu různorodých postav. Spektrum, které profese herce nabízí, je opravdu široké. Když se ho zmocníte a dokážete se s těmi rolemi popasovat, tak je vyhráno.
Miroslav Donutil
Jak jste se seznámil s Ivanem Fílou?
Ivan Fíla mě svého času obsadil do filmu, který jmenoval Lea,a který sklidil velké úspěchy po celém světě. Točil jsem tam s německými herci, protože část Ivanova příběhu se odehrávala v Německu a také ve Spojených státech. Už tehdy jsem pochopil, že je to nejenom skvělý scenárista, ale i skvělý režisér. Zároveň ale i problematický člověk, s nímž není lehká spolupráce. Dokonce došlo ke konci natáčení k zajímavému momentu, kdy mezi námi došlo k vyjasnění situace pomocí několika hrubých slov. Myslel jsem si tehdy, že tím jsme s Ivanem skončili, a opak se ukázal pravdou. Od té doby mi nabízel třikrát skvěle napsaný scénář, ale ani jeden se neuskutečnil, mimo jiné proto, že Ivan není jednoduchá osobnost. Nicméně přál bych mu, aby se k filmové práci vrátil, protože je v tom vynikající. Měli jsme například točit film podle jeho další báječné knihy Muž, který stál v cestě, ale nakonec k tomu nedošlo a dnes jsou kolem toho filmu nějaké soudní spory. Ten film vznikl s jinou režií, s jiným obsazením, a takovou poněkud neslavnou dohrou.
V jakých rolích vás v současnosti mohou lidé vidět?
Pro TV Nova dotáčíme s Bolkem Polívkou a Čmaňou, tedy Pavlem Zedníčkem, osmidílný seriál, který se jmenuje Muži v letu. Pak mě čeká pokračování úspěšného seriálu Záhadné případy o věcech mezi nebem a zemí, kde hraje i můj syn Martin a jeho žena Sára Affašová, což mě, když mi to produkce oznámila, velmi potěšilo. Dokonce jsme s tímto seriálem nedávno zažili velký úspěch na festivalu v Londýně, kde jsem dostal cenu za herecký výkon, vyhráli jsme i cenu na festivalu v New Yorku. Seriál byl zařazen mezi deset nejlepších středoevropských seriálů v Zagrebu a nyní tak budeme pokračovat dalšími osmi díly. Pokračovat budeme také dalším úspěšným dílem producentské firmy Bionaut, se kterou velmi rád spolupracuji, a to je Moloch. Jde o třídílnou minisérii, kde hraju prezidenta republiky. Následovat bude dalších šest dílů, , které si Canal+ vyžádal.
Jak se vám hrála tato role fiktivního prezidenta, a co je vlastně tím prvkem espritu prezidentství?
To je stejná otázka, jako co ze mě udělá hloupého Honzu, prince nebo rybáře od Oty Pavla. Každou postavu musím jako herec prozkoumat, dát do ní kus sebe, přemýšlet o ní, sehrát se s ostatními herci, vědět, odkud kam se postava vyvíjí – v tom spočívá proces tvorby. Stejně tak je to v případě prezidenta, je třeba pochopit scénář a záměr scenáristy a do něj se trefit svým výrazem a svými zkušenostmi a představou. Buď se to podaří, nebo ne. Herectví má tu výhodu, že mám možnost prozkoumat řadu různorodých postav. Tím pádem jsem si už například všechna povolání, která jsem si kdy chtěl vyzkoušet, zahrál. Můžete být vrahem, jakým je Reichard v audioknize Tisíc očí, můžete hrát Truffaldina ve Sluhovi dvou pánů, tedy sympatickou komickou figuru. Spektrum, které profese herce nabízí, je opravdu široké. Když se ho zmocníte a dokážete se s těmi rolemi popasovat, tak je vyhráno.
