Co všechno obnáší vznik audioknihy?
Tereza Verecká: Práce vždycky začíná před vlastním natáčením, kdy musím připravit text a provést drobné dramaturgické změny, přičemž platí, že audioknihy se nekrátí. Důležitá je příprava audioscénáře, zejména co se týče výslovnosti. Po samotné práci ve studiu řeším se zvukaři střih, pak nastupují čističi, kteří nahrávku zbavují různých pazvuků, které se nám nepodaří vychytat při samotném natáčení, třeba když projíždí tramvaj a podobně. Pak následuje další fáze, fáze sestavování a vkládání hudebních předělů a podkresů, nakonec závěrečný mix a poslední kontrolní poslech. Na každé audioknize se podílí řada lidí.
Jak složitá je práce na této konkrétní audioknize a je pro vás výzvou specifické názvosloví a výslovnost?
Klára Suchá: Já se v tomto vždy spolehnu na paní režisérku, která mě upozorní, když se nějaký výraz nebo postava objeví po delší době.
TV: Komplikované je, že v případě Mistborn se pohybujeme ve fiktivním světě, čili je stěžejní to, jak s výslovností pracuje sám autor. O Sandersonovi víme, že při názvotvorbě vychází z francouzštiny, přičemž je to tak trochu americká francouzština, která má působit honosně. A také má naštěstí tento autor dost velkou fanouškovskou základnu, která otázku výslovnosti důkladně řeší. Pokud jde o konkrétní názvy, konzultuji je také s překladateli a lektory.
Vy samy jste už dříve patřily k této fanouškovské základně díla Brandona Sandersona?
KS: Přiznám se, že já ne, ale okamžitě mě dostal samozřejmě už při práci na prvním díle. Hlavní postava je obdařena superschopnostmi a odkrývá stále víc potenciálu, což mě samotnou inspiruje a prožívám s ní cestu, po které ji příběh vede. Samozřejmě bych taky chtěla mít superschopnosti, kdo by nechtěl.
Jaké superschopnosti byste nejvíc ocenily a co je vlastně superschopnost alomancie, o které se v knize hovoří?
KS: Já bych asi chtěla mít schopnost čerpat z kovů sílu. Zvláště ve dnech, kdy mi kvůli přebytku práce a povinností dochází…
TV: Alomancie je v Sandersonově fikčním světě magické získávání síly z různých kovů, jde vlastně o zvláštní systém působení kovů na člověka, který s jejich pomocí získává nadpřirozené schopnosti. Hlavní postava je nejen alomant, ale mistborn, který už dokáže pracovat ne s jediným, nýbrž se všemi kovy. Některý kov umožňuje zvýšení tělesné síly, jiný skákat prostorem (v mé představě přibližně jako Spiderman). Dalším kovem dokáže působit na emoce druhých lidí. Buď je klidnit nebo je vzněcovat. A taková superschopnost by se mi osobně líbila.
Tvorbou audioknih na emoce druhých ale notně působíte.
KS: To je pravda! Možná to vlastně už ovládáme a ani nás to nenapadlo!
Před jaké výzvy vás audiokniha Mistborn postavila a co vám dala?
TV: Určitou náročnost představují bojové scény, u kterých je nutné hlídat, aby bylo pro posluchače srozumitelné, co přesně se děje, a důležitá je dobrá znalost funkcí nejrůznějších kovů. Jde o dobře vymyšlený, neotřelý svět plný obohacující imaginace.
KS: Je pravda, že jsme si už při prvním čtení několikrát říkaly, že by to byla úžasná podívaná, ať už jako hraný nebo animovaný film.
Sálá z vás obou nadšení pro Sandersonovo literární dílo. Co byste vzkázaly lidem, kteří mají vůči žánru fantasy předsudky a upřednostňují příběhy „více postavené nohama na zemi“?
KS: Zrovna svět Mistbornu je postavený velmi dobře na logických základech, takže nohama na zemi opravdu stojí.
TV: Myslím, že nemá smysl obhajovat žánr fantasy, ale řemeslnou zručnost konkrétního díla. Kdybych měla srovnat nesrovnatelné, tak například v Márquezově románu Sto roků samoty magický realismus přesahuje obvyklou realitu, a přesto text drží dobře pohromadě a není rozvleklý.
Je pravda, že už při studiu na DAMU mě tahle práce lákala a mluvené slovo na audiokazetách mi od dětství pomáhalo usnout. Nejsem ale člověk, který od počátku ví, kam ho cesta zavede, takže to nebylo jednoznačné.
Tereza Verecká
Máte v plánu pracovat na dalších dílech Brandona Sandersona?
TV: Vždycky se soustředím na ty koně, jejichž otěže zrovna držím.
V prvním díle série Mistborn je použita velmi přiléhavá hudba, která se vyhýbá jak patosu, tak pitvornosti. Kdo je jejím autorem?
TV: Hudba je pro mě u audioknih vždycky velmi důležitá. Shodou okolností se stalo, že jsme získali k Mistborn hudbu od dvou skvělých autorů, a to od Vladivojny La Chia a Jana Horáčka, zkušeného skladatele hudby nejen k fantasy žánru. Rozhodla jsem se využít oba jejich přístupy a najít mezi nimi průsečíky. Vladivojna umí dobře vystihnout náladu a charakter hlavní hrdinky, ženské figury v mužském světě, a naléhavost děje, Honza Horáček zase skvěle hudebně ztvárňuje krajinomalbu fantasy světa.
Na jakých dalších audioknihách pracujete?
TV: Je před námi třetí díl Mistborn, jestli to se mnou Klára ještě vydrží (smích).
KS: Kdo jiný by ti tak hezky používal cín s olovem (smích)?
TV: Chystám se na audioknihu Princezna nevěsta od Williama Goldmana, také na další díl série knih ze světa Duny: Historie Duny: Bitva o Corrin od Briana Herberta a Kevina J. Andersona v interpretaci Jany Strykové a Marka Holého. Znovu mě také čeká spolupráce s Terezou Dočkalovou na další audioknížce o Toničce Bolavé od Terryho Pratchetta a pracovně se s Terrym Pratchettem setkám i na audioknize Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci.
KS: Mimo práci na audioknihách aktuálně hraju v divadle Ungelt v inscenaci Brácha a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.
Čím vám učarovaly audioknihy?
TV: Je pravda, že už při studiu na DAMU mě tahle práce lákala a mluvené slovo na audiokazetách mi od dětství pomáhalo usnout. Nejsem ale člověk, který od počátku ví, kam ho cesta zavede, takže to nebylo jednoznačné.
KS: Na rodičovské jsem se nechtěla vrátit k hraní v divadle a v tomto období jsem díky dětem propadla audioknihám. Byla jsem na konkurzu u režiséra Aleše Vrzáka, a to mi otevřelo cestu k práci v rozhlase a později i k audioknihám, s nimiž jsem objevila krásu práce s vlastním hlasem ve studiu v napojení na režiséra a příběh, což mě velmi naplňuje. Na režiséry a režisérky mám štěstí, každý z nich mě umělecky posouvá. Aktuálně vyšla audiokniha Povznesení od Martina MacInnese, na které jsem pracovala s režisérem Vítem Malotou, a také Atmosféra autorky Taylor Jenkins Reid, při níž mě režírovala Natálie Deáková. Díky těmto projektům jsem se dvakrát ocitla ve vesmíru, i když pokaždé v jiném typu příběhu.
Máte nějaký audioknižní sen?
KS: Ráda bych načetla jakoukoliv poezii, kterou si ráda čtu nahlas i doma, kdy se na ní procvičuju jak v interpretaci, tak v hledání významů. Kdybych měla jmenovat svou oblíbenou poezii, byly by to básně indicko-kanadské básnířky, ilustrátorky a fotografky Rupi Kaur.
TV: Já vlastně žiju svůj audioknižní sen. Při práci na každé audioknize je pro mě součástí úkolu zamilovat se do literární látky a vytvořit si k ní poctivý důvěrný vztah. Takže každá audiokniha je pro mě nakonec tak trochu snovou zakázkou.
