1) Audioknihy šetří náš čas (jelikož se při nich můžeme oddávat nejrůznějším činnostem)
Není nutno se v jedné chvíli věnovat jen jediné aktivitě.
2) Audioknihy šetří naše oči (a tudíž chrání naše zdraví)
To, že při špatném světle se kazí zrak, je vtloukáno do hlavy už dětem na základní škole. Zrak se ničí nejen častým zaostřováním, ale stejně jako vše ostatní chátrá s věkem. Šetřit oči je vždy na místě, zvlášť pokud je to takto jednoduché.
3) Audioknihy vylepšují naše vnímání, soustředění a pozornost
Trénování pozornosti není med. Udržet pozornost v některých situacích může být nadlidský úkol. Pokud vyprávění člověka baví, vydrží déle soustředěný. Vnímání se dá zřejmě vylepšovat taky. I při hodinách cvičení instruktorka občas houkne na své svěřence, aby dávali pozor a nepřepínali z programu cvičení na program dumání, co musí nakoupit na večeři.
4) Audioknihy můžeme sdílet (můžeme je poslouchat s někým jiným zároveň)
Pro některé čtenáře je důležité mít soukromí během čtení. Obal knihy okolí vidí a čtenář rozvažuje jakou knihu si vzít na cestu. Toho jsou posluchači audioknih ušetřeni. Nikdo nepozná, co mají ve sluchátkách, nikdo neslyší to co posluchač sám, nikdo neví co si posluchač z audioformátu odnese. Nicméně pokud se chce posluchač pochlubit kamarádům tím co čte, stačí zapnout magnetofon či jiné podobné zařízení a nemusí jim začít předčítat.
Sdílení je možno vnímat i v ohledu půjčování. Půjčení audioknihy není tak intimní jako výpůjčka jiné knihy. Nikdo nevidí poznámky, jaké si posluchač ke knize udělal a nikdo nepozná, co člověk jedl, když knihu „četl“, jelikož mu potraviny nemůžou spadnout třeba na stranu 48. „Ve vlastnictví knihy je zkrátka skryta historie jejích předchozích čtení“
5) Audioknihy se nám vejdou do kapsy (ve formátu MP3 na našem přehrávači)
Snad největší výhodou audioknih a elektronických knih je jejich váha, takřka nulová. V knihách je velké množství moudra co dokáže unést hlava, ale záda při cestě z knihovny mohou skuhrat.
6) Audioknihy nás vracejí do dětských let (kdy nám předčítali naši rodiče nebo kdy jsme si pouštěli gramofonové desky)
Zavzpomínat si na dětství je melancholické. Děti narozené v posledních deseti až patnácti letech na své dětství jako dobu předčítání nevzpomínají. Průzkumy dokazují, že rodiče na to nemají čas a vymlouvání se je zaběhlým stereotypem. Přitom je předčítání pro děti velice přínosné. A co je dobré pro děti, je dobré i pro nás.
7) Audioknihy mohou poslouchat všichni (i nevidomí a negramotní)
Trend audioknih vzešel ze zvukových nahrávek pro nevidomé. Lidé s problémy se zrakem, nebo úplně nevidomí nemají tolik možností si knihu přečíst, audiokniha je jedna z mála možností, jak se k literatuře dostat. Další skupinou lidí, kteří tištěnou knihu číst nemohou jsou negramotní. Mluvené slovo jim cizí není, tomu rozumí perfektně.
8) Audioknihy můžeme poslouchat všude (v metru, v posteli, v autě, na zahradě, ve vlaku, v kuchyni či na toaletě…)
Asi by se hodilo dodat, že je můžeme poslouchat pohodlně všude, protože číst se na těchto místech dá taky, jen to přináší ždibec komplikací. Takže už víme, kdo audioknihy poslouchá, proč je poslouchá, jaké nahrávky si pouští do ucha, ale kde a kdy ještě objasněno nebylo. Téměř protikladem toho kde čtenáři čtou knihy, jsou místa, kde posluchači „čtou“ ušima. Podobně tomu je i s časem kdy čteme- 46% čtenářů o víkendu, 40% v pracovní dny, 27% během noci, 24% o dovolené. Knížky čteme v 69% doma v klidu, 50% v posteli, 27% na dovolené, 17% v dopravních prostředcích, 12% v práci/škole, 9% u jídla.120 Naproti tomu audioknihy nejčastěji posloucháme v autě, na cestách v jiných dopravních prostředcích, během domácích prací, méně pak doma v posteli natož v úplném klidu. Pro knížky platí, čím jsou lidé mladší, tím spíše čtou v MHD, starší zase na dovolené. Čím větší čtenář, tím větší ochota číst všude.
9) Audioknihy nám mohou přinést umělecký zážitek (či osvícení potmě)
Papírovou knihu může buď člověk hltat, nebo si ji vychutnávat. Cizí interpretace textu posluchače napíná, protože „nemůže přeskočit“ ani stránku. Na druhou stranu být závislý na tempu vypravěče může být nepříjemné. Existují různé druhy čtení, které audiokniha vylučuje, nebo alespoň omezuje. Pochopitelně vynechání různých pasáží je možné „přetočit“, ale posluchač se může v textu ztratit. Podobné nepříjemnosti mají i elektronické knihy, které jsou často jen tokem textu. Je takřka nemožné si v textu dělat poznámky, nebo zakládat stránky, které si chce čtenář později znovu prohlédnout.
Průměrný člověk zcela určitě nemá umělecký přednes jako interpreti audioknih. Hlavně co se básní týče. Mezi audioknihami se ve velkém množství nachází i ty, které jsou zařazeny do povinné školní četby a je mezi nimi i několik básnických sbírek jako je Erbenova Kytice, Shakespearovy sonety a Hrubínova Romance pro křídlovku.
10) Audioknihy jsou jediné knihy, které umějí mluvit (a proto díky nim můžeme “číst se zavřenýma očima”) – Poslední bod jsme trochu pozměnili a nahradili za slogan: „Audioknihy jsou jediné knihy, které se čtou samy“
Na světě neexistují oceňovanější vynálezy, než ty které nahrazují práci za člověka a ten má pak více energie a času zvládat činnosti, které za něj prozatím nikdo neudělá. Vše začalo pákou, která mu pomohla při zvedání těžkých závaží, pokračovalo to jízdním kolem, které mu ulehčilo krok, pak přišly parní stroje, jež ulehčili rukám, přešlo to k telefonům, mobilním telefonům a internetu až k relativně novému automatickému vysavači. I knihy si donedávna jedinec musel číst sám, nyní to za něj s chutí udělá někdo jiný.
