Zpět

Jak na McBaina

recenze, , 21.8.2017
Profesionál
Čím je pro příznivce anglické detektivky Hercule Poirot, tím jsou pro milovníky americké drsné školy Steve Carella, Meyer Meyer či Bert Kling z 87. revíru. Pro mnohé české čtenáře byly případy z pera Ed McBaina nejen vyhledávanými detektivkami, ale v 70. a 80. letech i únikem z šedi normalizace. Snad za to mohly brilantní překlady Jana Zábrany, napětí, spád, popis vyšetřovacích metod, ale i vhled do jednání pachatelů, či do soukromí samotných vyšetřovatelů. Nutno dodat, že byť první případy vycházely už v polovině 50. let, a u nás na přeskáčku od roku 1967, své kouzlo a napětí neztrácejí ani v dnešní době, které dominují zejména severské detektivky.
Je skoro až s podivem, že donedávna neexistovaly případy 87. revíru v audiopodobě, pomineme-li rozhlasovou dramatizaci příběhu Brokovnice. Pro přesnost je třeba dodat, že zvuková knihovna K. E. Macana sice od konce 70. let vybrané případy zpracovávala, nahrávky ale sloužily pouze nevidomým posluchačům a nebyly určeny pro veřejné vydání. Proto je třeba kvitovat krok vydavatelství Bookmedia, resp. Audiotéku, která začala vydávat případy Ed McBaina chronologicky. Příběhy na sebe volně navazují, ale lze je poslouchat i na přeskáčku – McBain podstatné souvislosti vždy zopakuje, je-li to nutné.

Audioknižní série má k dnešku čtyři případy: první dva, Zabiják (překlad Křišťan Bém) a Útočník (překlad Alena Maxová), vyšly ve zvukové podobě v listopadu 2016, další Překupník (překlad Alena Havlíková) a Profesionál (překlad Alena Maxová) pak v červenci 2017. Doplňme, že první tři detektivky byly v originále vydány roku 1956, Profesionál o rok později. V Zabijákovi detektivové pátrají po šíleném vrahovi policistů, v Útočníkovi mají co dočinění s mužem přepadávajícím mladé ženy, Překupník se točí kolem drog a Profesionál kolem podvodů a vražd žen ze seznamovacích inzerátů. Režie audioknih se ujal dvorní režisér Bookmedia Jakub Tabery, interpretace pak divadelní, rozhlasový a dabingový herec Jiří Plachý. 

Plachý je bezpochyby výtečným spíkrem – objevoval se často v rozhlase, s jeho hlasem jsme se mohli potkávat v 90. letech jak v dabingu, kde exceloval, tak i v komentářích televizních dokumentů. Žádný hlas ale bohužel nemládne a přidají-li se určité zdravotní obtíže, slyšitelné i v hlasovém projevu, naskýtá se otázka, byla-li volba interpreta tou nejvhodnější. Bylo by nespravedlivé tvrdit, že Plachý nečte jak nejlépe dovede, v dialozích je velmi přesvědčivý, McBain ale zasluhuje mladší a drsnější hlas.

Notný díl mých výtek padá na hlavu režiséra Taberyho, který by měl více hlídat temporytmus, váhavé čtení vracet a nedopustit, aby z četby bylo u prvních kapitol slyšet, že se interpret teprve rozjíždí a hledá správnou formu. Je určitě špatně, ponechat v nahrávce polohlasem vyřčenou větu následovanou dovětkem „zařval detektiv“. Dramatické vyprávění by nemělo vyznít jako popisný komentář nějakého dokumentu, což je evidentní hlavně u první detektivky Zabiják. Abych ale tolik nekřivdil tvůrcům zvukové verze, překlad Zabijáka je velmi klopotný, plný zbytečných kudrlinek a poetismů, takže působí místy spíše jako román pro služky než drsná kriminálka.

Zmínil jsem Plachého jistý projev v dialozích – to je jeden klad. Druhým je čistá četba bez hudebních předělů. Přestože je u audioknih vítám a oceňuji, mcbainovky si plně vystačí i bez hudby. 

Dlouhá léta jsem toužil po důstojném načtení McBainovek. K tomu bohužel s tituly vydavatelství Bookmedia nedošlo. Je samozřejmě pochopitelné, že interpret není nejmladší, studio něco stojí, není patrně tolik času na vycizelovanou nahrávku, ale i tak by posluchač podobné nedostatky neměl slyšet a vnímat. V rozjeté sérii jistě není moudré měnit interpreta, určitě by ale věci pomohlo skutečně precizní režijní vedení.