Zpět

Švédské drama s příchutí Afriky

recenze, , 25.2.2015
Bílá lvice
Pohřešuje se Louisa Åkerblomová – matka od rodiny, makléřka, členka metodistické církve. Kdo mohl chtít, aby zmizela? A co s ní je? Komisař Kurt Wallander ve svém třetím případu tuší, že hledaná už nemusí být naživu. Mezitím se na druhém konci světa, v jižní Africe, chystá atentát na Nelsona Mandelu, který bojuje za konec apartheidu. Spojitost akce s Evropou je zřejmá. Výcvik atentátníků pro Afriku mají ve Švédsku na starosti bývalí sovětští pracovníci KGB. Na Wallandera čeká obtížné a velmi osobní pátrání, protože se v ohrožení ocitá nejen jeho rodina ale i on sám.
Příběh Bílá lvice balancuje na hranici politického thrilleru a detektivky, čímž Henning Mankell vybočil z vlastního zaběhnutého stereotypu. Oproti jiným autorům i některým vlastním knihám je zde méně popisný, jde více po napětí a obou dějových linkách, tedy plánování atentátu a vyšetřování vraždy. Bílá lvice vychází jako třetí audiokniha v řadě, protože vydavatelství OneHotBook zvolilo správný přístup chronologického načítání románů v pořadí, ve kterém vycházely v knižním vydání v originále.

Potřetí se zde také představuje interpret Jiří Vyorálek, který i díky méně zadumané a ponuré atmosféře knihy vybředl z pomalého a melancholického způsobu vyprávění, což celkovému vyznění výrazně pomáhá a posluchač nemá pocit, že se četba vleče. Jeho způsob čtení je velmi specifický a nezaměnitelný, k duchu celé série se však výborně hodí. Jednotlivé postavy se snaží odlišovat, v čemž mu výrazně napomáhá sám autor, který je nechává mluvit s různým přízvukem, přičemž Jiří Vyorálek si nejvíce vyhrál s různými odstíny přízvuku ruského.

Hojně používaným zvukovým efektem je i zastření vypravěčova hlasu při telefonních hovorech, což vhodně odděluje obě mluvící strany telefonátu. Poctivou prací s výslednou kvalitou zvuku je ostatně vydavatelství OneHotBook pověstné. Zasmušilost krajiny jižního Švédska dokreslují smyčcové melodie, které vzápětí střídají tradiční bonga a sborový zpěv v kapitolách z Afriky.

Bílá lvice se svým pojetím příběhu určitě stojí za poslech. Henning Mankell sám na africkém kontinentu žil, takže určitě nepřekvapí, že popisy prostředí a jihoafrické historie zvládá nejen po faktické stránce, ale ve shodě se svými schopnostmi velmi poutavě. I když se příběh odehrává na počátku devadesátých let, rozhodně mu to neubírá na čtivosti a ani zápletka nepůsobí přežitě. Mankell patří k nejúspěšnějším spisovatelům kriminální literatury a Bílá lvice s přesahem do sféry politické špionáže mezi doposud vydanými audioknižními wallanderovkami vyniká. Běžné policejní vyšetřování zmizení ženy přechází ve vysokou hru, přičemž na jedné straně herního pole pohybují šachovými figurkami členové mafie spolu s bývalými příslušníky KGB, zatímco na druhé straně stojí, i přes podporu svých kolegů, prakticky osamocený Wallander. Vypjatý souboj, ve kterém dochází ke ztrátám na obou stranách, udržuje posluchačovu pozornost po celou délku stopáže, tedy zhruba čtrnáct hodin.

Jiřímu Vyorálkovi se v novém příběhu podařilo zatím nejlépe uchopit nejen postavu samotného komisaře Wallandera, ale i jeho afrických a zejména ruských protivníků z podsvětí. Bílá lvice tak patří mezi stále se rozrůstající skupinu audioknih s nemalou přidanou hodnotu, kterou čtenář papírové knihy nedostane. Kromě tvůrců hudebních podkresů a zvukových efektů na tom má doslova lví podíl sám interpret.

Jiří Vyorálek a Kurt Wallander už zkrátka patří k sobě. Mrazivé švédské drama s příměsí žhavého jihoafrického temperamentu, Bílá lvice, to dokazuje.