Zpět

S Werichem do Itálie

recenze, , 8.8.2014
Italské prázdniny
Vezmete-li jakoukoli knihu od Jana Wericha a zalistujete jí, či pustíte-li si jakýkoli z mnoha vydaných zvukových nosičů zachycující Werichovo rozjímání, takřka nikdy nebudete zklamáni. Platilo to a stále platí i o cestopisné novele Italské prázdniny. Werich koncem 50. let podnikl s dcerou Janou cestu z Prahy do Říma a zpět. Své prožitky ve formě zábavných historek či vážných úvah zpracoval do knížky, která na počátku let 60. otvírala pomyslná, pro většinu čtenářů tehdy rozhodně nedostupná dvířka na západ.
Werichův styl vyprávění je velmi podmanivý, inteligentní humor se tu snoubí s mnoha životními zkušenostmi. Nebylo asi proto divu, že se čtení z Italských prázdnin dočkalo zvukové podoby, resp. podob. Tady trochu váhám - nevím, zda Werich nejprve načetl vybrané kapitoly pro potřeby gramofonové desky a následně, rozhodně podstatně delší část, pro rozhlas v podobě pětidílné četby na pokračování. U obou verzí je totiž uveden rok vzniku 1963. Reedice kratší verze vyšla v roce 2005 na jednom CD, rozšířenou rozhlasovou verzi vydal Radioservis na dvou CD v květnu 2014.

Nutno říct, že rozhlasová nahrávka působí oproti té gramofonové více uvolněně. Werich sice z knihy čte, ale díky všemožným intonačním a slovním dodatkům působí nahrávka přirozeně, tak jako by celou dobu improvizoval a dával prostor asociacím, které ho aktuálně napadají. V občasných dialozích s dcerou Janou dochází k častým názorovým střetům, ale z poslechu je patrné, že jde o přátelské špičkování, kdy si oba udržují patřičný nadhled.

Jde skutečně o vyprávění, které plyne příjemným tempem. Ani vám nepřijde, že nahrávka má něco přes dvě a půl hodiny - uteče jako voda a než se nadáte, budete s Werichovými ve Vídni, v Itálii a zase zpátky. Nahrávka je to však velmi rafinovaná, žádá si posluchačovu naprostou pozornost. Vyprávění je plné odboček k jiné Werichově návštěvě Itálie, historických exkurzů, různých asociací či vzpomínek na mládí. Je zřejmé, že se žádný sentiment nechová, spíš poučená sebereflexe.
 

Abych trochu nalákal k poslechu: historka, kdy Werich zjistí, že má zabouchnuté klíčky v autě a za pomoci mnoha dalších turistů se dobývá do vlastního vozu, ve snaze ho příliš nepoškodit a klíčky získat, je velmi úsměvná. O situaci, kdy ho jedna turistka považuje za Hemingwaye, nemluvě. Velmi pozoruhodné a nadčasové je Werichovo setkání s milovníkem kultury, toho času televizním producentem, který se mu nad skleničkou svěřuje s tím, jaký nevkus pro něj televize značí. Vidíte, všechno už tu bylo, i kritika televize.

Nemá cenu pokračovat ve výčtu toho, co můžete slyšet, ani v pění chvály. Věřte, že jste-li vnímavými posluchači, Italské prázdniny vás zaujmou i v dnešní době.