Exnerův první případ
Kniha samotná a vlastně i samotná Erbenova cesta k detektivní próze má zajímavý počátek. V první půlce 60. let totiž Erben sbíral materiál k populárně naučné knize o československé archeologii. To ho přivedlo i na archeologické naleziště na návrší Okrouhlík v chrášťanských Bylanech poblíž Českého Brodu. Zde se během neformálního rozhovoru stočila řeč k jeho vozu Praga a spontánně se začalo řešit, zda by se v jeho nadměrném kufru dala ukrýt mrtvola a jak by se taková zápletka dále rozvíjela.
Tento námět pak Erben opravdu zpracoval: Poklad byzantského kupce začíná bizarní nehodou automobilového veterána Praga Alfa, z jehož zavazadlového prostoru vypadne na louku u silnice tělo zavražděné ženy. Z předního českého archeologa Bohumila Soudského učinil Erben pro jeho nestandardní fyziognomii předobraz hlavního podezřelého a kapitán Exner si při své premiéře musí osvojit nejeden poznatek z archeologie, aby rozlouskl případ odehrávající se na akademické půdě a sahající až k pokladu z 9. století, který byl pravděpodobně ztracen během 2. světové války. V pátrání mu – částečně proti jeho vůli – pomáhá mladá energická studentka Vysoké školy uměleckoprůmyslové Kamila Housková, která ho nakonec přivede na správnou stopu.
Lze s jistou nadsázkou tvrdit, že populární knížku o archeologii tímhle románem Václav Erben opravdu napsal, zatímco když profesor Soudský tvořil svou monografii Bylany: osada nejstarších zemědělců z mladší doby kamenné (1966), možná mu zpříjemňovala práci i vzpomínka na mladého nadšeného spisovatele.
Úspěšný román byl dva roky po svém vydání zfilmován a povedený snímek s Jiřím Valou v roli excentrického detektiva a s Gabrielou Vránovou jako zvídavou studentkou natočil režisér Ivo Novák, autor pozdějších hitů Léto s kovbojem a Fešák Hubert. Oblíbený, byť s komunistickým režimem jednoznačně propojený Vala se tak stal prvním ze šesti (případně sedmi, o tom dále) filmových a televizních představitelů Michala Exnera.
Michal Exner rozhlasový
A právě román Poklad byzantského kupce zahajuje i výčet audioknižních exnerovek, přičemž jde o první počin z cyklu četeb na pokračování, které pro Český rozhlas připravuje slovesná redaktorka Eva Lenartová a režisér Tomáš Soldán. Jelikož je seriálová rozhlasová četba poněkud jiný žánr než kompletní audiokniha, deset zhruba půlhodinových dílů u každého titulu znamenalo úpravy a škrty v textu, přesto posluchač nemusí mít obavu, že by zůstal o něco podstatného ochuzen.
V dramaturgii se v rozhlase vlastně řídí jen kvalitou předlohy, takže některé Erbenovy knihy, které jsou přece jen poplatné době svého vzniku, zůstanou mimo uvažovaný materiál, o dalších ale v Rozhlase seriózně uvažují, a to podle vyjádření Evy Lenartové i o takových, které již svou zvukovou podobu mají – což je ostatně i případ Pokladu byzantského kupce, který již v roce 2015 vyšel na dnes již prakticky nedostupném CD z produkce zaniklého nakladatelství Indeart v interpretaci Vladimíra Hausera. Zatím vzniklo pět exnerovských seriálů. Stranou zůstal druhý počin série, román Znamení lyry z roku 1965, který se odehrává ve vojenském prostředí, které popisuje se zřetelnou ironií. Ve třetím románu s názvem Bláznova smrt řeší Exner – zpočátku soukromě – vraždu schizofrenika v prostředí maloměsta Meziboří. Jde o jeden z nejlepších Erbenových románů, který oslovil nejen rozhlasové, ale i televizní pracovníky: v roce 1973 vznikla v režii Zdeňka Kubečka stejnojmenná inscenace s Petrem Kostkou v hlavní roli.
Dalším počinem Rozhlasu je Vražda pro zlatého muže, příběh vydaný v roce 1969, ve kterém Erben vrátil Exnera do archeologického prostředí a zároveň ho v intencích politického uvolnění konce 60. let vypravil do Paříže. V románu Na dosah ruky, šestém dílu série z roku 1971, zase kriminalista rozplétá osudy dvou záhadně zmizelých postarších dam a pátrání ho zavede do tehdy ještě nepříliš vzdálené minulosti. Posledním počinem je Smrt talentovaného ševce, případ vraždy neoblíbeného obuvníka a proslaveného naivního malíře v jedné osobě Rambouska, který Exnera zastihne na dovolené. Tento román také posloužil jako námět filmovému plátnu, ve stejnojmenném snímku Jana Schmidta z roku 1982 si Exnera zahrál charismatický Jiří Kodet.
Všechny rozhlasové exnerovky načetl Tomáš Jirman, herec, jehož tvář je už od 80. let asi známější než jméno. Jirman skvěle odstiňuje jednotlivé pasáže textu vhodnými změnami intonace a v jeho podání také výtečně vyniká jemná i zjevná ironie Erbenovy předlohy. Posluchačský zážitek pak spoluvytváří i použité dobové písně, například Rezavý svět Marty Kubišové navozuje v úvodu každého dílu Bláznovy smrti atmosféru skryté beznaděje, která je v románu patrná.
Jaký je vlastně JUDr. Michal Exner?
O geniálním výtvarníkovi Adolfu Bornovi se málo ví, že je úzce spjatý s renesancí detektivního žánru v 60. letech 20. století, kdy detektivka naštěstí přestala být předmětem ideologické zášti komunistů. V rozhovoru pro Revui Labyrint z počátku 90. let vysvětluje důvody, proč se původní česká detektivka neetablovala jako natolik populární žánr, jak bylo obvyklé v západních literaturách nebo třeba v latinské Americe. Hlavní příčinu vidí v napětí, které vzniká mezi čtenářem žijícím v totalitní společnosti a detektivem, který má být předmětem čtenářské obliby, ale i v rámci fabulace pořád představuje zástupce režimní represivní složky. Pro autory tak bylo téměř nemožné nasvítit postavy svých knížek tak, aby jejich hlavní hrdina působil přesvědčivě a zároveň sympaticky.
Některé postavy detektivů z próz té doby jsou s oficiálními místy spojeny natolik vágně, že trochu působí, jako by přežívaly ve vzduchoprázdnu. To je případ třeba malíře Horáce z knížek jinak skvělé Hany Proškové, jejíž rozhlasová hra Tajemství Planet z roku 1987 s Pavlem Soukupem v hlavní roli rozhodně patří do zlatého fondu české zvukové detektivky. Jindy se autoři spolehli na umístění děje do starší, komunistickým režimem ještě nepoznamenané doby, jak to učinili třeba Jan Zábrana a Josef Škvorecký se svými třemi případy pro doktora Pivoňku a detektivní kancelář Ostrozrak. Podobné finty však čtenářům nestačily a mnohem raději sahali po zahraničních autorech.
Co tedy udělal Václav Erben jinak než všichni ostatní? Zkonstruoval svého vyšetřovatele tak, že při vší inteligenci a značném vzdělání působí i coby vyšetřovatel Veřejné bezpečnosti v podstatě jako asociál. Erben staví na efektu, jakým iritovaly společensky konzervativní komunistický režim tzv. máničky, underground nebo v jeho agonické fázi pankáči, ale činí tak v jeho absolutní hodnotě, to znamená obráceně a tím pádem nenápadně.
Takže tam, kde se pohoršený aparátčík mohl zbláznit z neobvyklého zjevu, který mu přišel odporný, nastupuje na odiv stavěná elegance. Tam, kde vystresovaný socialistický muž v nepadnoucím obleku varovně zvedal prst před roztrhanými džínami a zavíracím špendlíkem v uchu, nasazuje Erben jízdu v naleštěném veteránovi po dědečkovi. A namísto nezávislých koncertů, které Exnerovi kolegové z pořádkových oddílů tak rádi rozháněli obušky a slzným plynem, se kriminalista věnuje společensky přijatelnému děvkařství, které však jako by bylo vystřiženo z prvorepublikových filmů a zbaveno jakékoli stopy kunderovské misogynie.
Televizní seriál, Osamělý mrtvý muž a Martin Stránský
Je vlastně krajně nepravděpodobné, aby něco takového zafungovalo. Přesto to nejenže fungovalo v dobách, pro které to bylo určeno, ale z větší části se to přeneslo i do nových poměrů a nového společenského nastavení po listopadové revoluci. Exner je zkrátka nesmírně oblíbený i dnes.
Pokus o televizní adaptaci podstatné části exnerovských případů přišel dokonce až v roce 2017. Dvanáctidílný seriál scénáristů Jana Drbohlava a Daniela Severy a režisérského tandemu Vít Karas – Ivan Pokorný přinesl adaptaci šesti knih, a to těch, které nemají filmovou ani televizní podobu z dřívějška (s výjimkou Bláznovy smrti).
Drbohlav se Severou přemístili postavu Michala Exnera do současnosti a z Erbenových knih vždy převzali kostru případu a postavy, přičemž se ale některé vedlejší motivy objevují jinde než v knihách. Jedná se o scénáristicky solidní, herecky dobře obsazený počin, který mírně skřípe na straně režie, která nad detektivní epikou a vztahovými peripetiemi vyklenula podivný můstek přehánění a sklonů k parodii, obzvlášť pokud jde o hlavní postavu samotnou. Ta je ovšem výborně ztvárněna oblíbeným hercem Michalem Dlouhým.
V souvislosti se seriálem je potřeba zmínit audioknihu Osamělý mrtvý muž, přestože se momentálně bohužel nachází v sekci nedostupných titulů. Vznikla v roce 2019 ve vydavatelství Euromedia Group a jejím hlasem se stal herec Martin Stránský, v jehož famózní interpretaci řeší Exner případ muže zastřeleného narkotizační puškou a pátrání ho dovede do plasticky popsaného prostředí pražské Zoo. Režie se ujal scénárista seriálu Jan Drbohlav, mimo jiné i velezkušený zvukový režisér, a audiokniha je také vybavena adaptovanou hudbou ze seriálu, kterou složil Ondřej Brousek. Můžeme pouze doufat, že se tento titul na pomyslné pulty audioknižních e-shopů ještě vrátí.
Exner marginální
Abychom učinili zadost požadavku na alespoň rámcovou kompletnost, dodejme ještě, že dalšími filmovými a televizními Exnery byli ještě Karel Heřmánek v televizní inscenaci podle stejnojmenného románu Dialogy pro klarinet, cimbál a bicí (kniha 1975, TV film 1985) a mimo rámec klasických přehledů ještě František Němec, a to v televizní inscenaci Čas pracuje pro vraha z roku 1979. Postava se sice jmenuje kapitán Marha a ze všech ztvárnění je knižnímu originálu vzdálen nejvíce, přesto se jedná o adaptaci pátého dílu série, románu Efektivně mrtvá žena).
V roce 1987 vznikla v jihočeském studiu Československého rozhlasu dramatizace v pořadí sedmé exnerovky Pastvina zmizelých (knižně 1971). Hlavní roli zde ztvárnil někdejší herec českobudějovického divadla a dnešní podnikatel Ladislav Bambas, mimo jiné otec i mezi audiofily oblíbeného Daniela (např. audioknihy Niklase Natt och Daga). Zhruba hodinový poslech nabízí zploštělou verzi románového příběhu, v které hraje roli prapodivné místo venkovské krajiny, na kterém mysteriózně zmizelo několik na první pohled nesouvisejících lidí. I přes snad až přílišné zjednodušení jde o příjemnou rozhlasovou hru s velice dobrými hereckými výkony.
Jak je vidět, detektivky s kapitánem Exnerem jsou opravdu (pop)kulturní fenomén, který následně nalezl ohlas v nejednom odvozeném druhu umění – v Hudebním divadle v Karlíně se dokonce počátkem 80. let hrál na námět Erbenových knih muzikál libretistky Hany Čihákové a skladatele Milana Dvořáka Vražda ve varieté, aneb kapitán Exner zasahuje (Exnera zde ztvárnil Ladislav Županič).
Pro audiofila je pak výbornou zprávou, že zvukové podoby Erbenových knížek jsou jak v Jirmanově, tak ve Stránského podání tím nejlepším, na co lze v této souvislosti narazit.
