Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu, Massachusetts, jako jedno ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholickými sklony a opustil matku ještě před Edgarovým narozením. Matka zemřela v roce 1811 ve věku 24 let na tuberkulózu. Syna Edgara však ovlivnila na celý život, už po její smrti se zmínil, že jedině matce vděčí za veškerý intelekt a nadání. Když matka zemřela, Edgar věřil, že se znovu objeví živá a zdravá, neboť Julie i Ofélie po smrti vstanou a jdou se uklonit divákům. Navždy v něm zůstala podstata divadelní iluze: „Všechno, co vidíš, je falešné.“
Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do útulku v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem; odtud Poeovo prostřední jméno Allan. Edgar studoval literaturu na University of Virginia, kde však začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy. Ve finanční krizi se zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu, což se ukázalo jako nesmyslné rozhodnutí. Poeovi nebylo nic vzdálenějšího než vojenská disciplína. V roce 1834 získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Vstoupil posléze do richmondského Southern Literary Messenger a v roce 1835 se stal jeho šéfredaktorem.
V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm (zesnulou o jedenáct let později v roce 1847). Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a bludných vidin. Roku 1845 uveřejnil Havrana, báseň, která doslova ohromila tehdejší veřejnost. Poe zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů. Jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy. Zažije hrůzu deliria, cestuje z místa na místo, pokouší se o sebevraždu. Prochází různými vztahy k ženám, které mu komplikuje hrůza z pohlavního spojení, jež zřejmě vyvolal zážitek přítomnosti u narození sestry.
3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Z deliria tremens, do kterého upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel v ranních hodinách 7. října 1849.
Edgar Allan Poe představuje zcela nový typ romantického autora. Zatímco v Evropě jsou romantikové okouzleni gotickou architekturou, v Americe nehraje gotika žádnou roli, Amerika nemá středověk. Tím silnější je ovšem v Poeově díle téma zvrácené techniky a technologie, a také okultismus, spiritismus, metempsychóza a tehdy módní mesmerismus, jak se v jeho době říkalo hypnóze. Hrůzostrašná gotická próza se v Poeově díle stává groteskou, psychologickým horrorem, filozofickou alegorií. Z technologie nebo vědeckého modelu se přímo stávají síly hrůzy, jako ve známé povídce Jáma a kyvadlo, kde stroj smrti funguje na základě matematických a geometrických vztahů, souhry pohybů stěn a kobky a kyvadla.
První Poeův životopis napsal jako strhující esej roku 1857 jeho obdivovatel Charles Boudelaire. Vyjadřuje v něm hluboké porozumění pro Poeovu povahu a jeho nešťastný život i tragickou smrt dává za vinu demokratickému charakteru Spojených států: „…ze všech dokumentů, jež jsem četl, nabývám přesvědčení, že Spojené státy byly pro Poea jediné velké vězení, jímž probíhal s horečným vzrušením bytosti, která se zrodila, aby dýchala v méně nenormálním světě, než je ta obrovitá barbarská země, osvětlená plynem, a že jeho vnitřní, duchovní život básníka nebo i pijáka byl jediným vytrvalým úsilím uniknout vlivu této odporné atmosféry. Veřejné mínění v demokratických společnostech je neúprosná diktatura…“
V povídce Pád domu Usherů se samo zdivo starého paláce, „způsob sestavení jeho kamenů“, stává spolu s plísněmi, které na něm bují, a s hynoucími stromy v okolí tajemnou chemickou silou tvořící zvláštní atmosféru domu. Tento přízračný van rozkládá stavbu i determinuje osud hrdinů. Pocit bezmoci, prázdna kdesi pod maelströmem nebo mezi akcí jámy a kyvadla, nezadržitelný rozpad všeho, co je člověku drahé, včetně alkoholického rozpadu lidské bytosti, ale také ironie, racionální odstup a profesionální prakticismus jsou motivy, které řadí Edgara Allana Poea k moderním autorům, vždy znovu oslovujícím a inspirujícím.
Jeden z nejznámějších textů E. A. Poea jsme doplnili o povídku Berenice, v níž autor rozvíjí podobné motivy jako v Pádu domu Usherů, jen v drastičtější, skutečně hororové podobě. Chorobná posedlost, kataleptické stavy, proměna osobnosti, vrcholící propuknuvším šílenstvím, doplňují charakteristiku Poeových hrdinů, kteří jsou často, ba téměř vždy, i vypravěči.
