Ve fejetonu Pes a kočka Čapek vystihuje povahu obou zvířátek obecně: „Kočka je trochu estét. Pes je jako obyčejný člověk. Nebo jako tvořivý člověk. Je v něm něco, co se obrací k někomu druhému, ke všem druhým; nežije jen sobě… Zkrátka pes potřebuje povzbuzujícího kontaktu s druhým, aby si hrál… Naproti tomu kočka si také zahraje, když jí k tomu dáte podnět, ale dovede si hrát, i když je sama. Hraje si jen pro sebe, samotářsky a nesdílně… Kočka se baví sama pro sebe. Pes chce jaksi bavit toho druhého… Kočka je z rodu ironiků… Pes je z rodu humoristů…“
V centru autorovy pozornosti je především kočička Pudlenka a její koťata, dále fenka Iris (maminka Čapkovy Dášeňky) a její štěňátka. Postřehy ze života zvířat jsou všem chovatelům důvěrně známé, jen je nikdo před Karlem Čapkem tak dobře neformuloval.
Marek Eben čte text jedné z největších osobností české literatury dvacátého století v kongeniálním spojenectví. Souzní s jemným humorem Karla Čapka a dodává jeho nápadům pobavení člověka, který dobře ví, o čem autor píše. „Má to úžasný humor a postřeh a také jazykovou fajnovost, takže se vnímavý posluchač opravdu potěší,“ glosuje Marek Eben a ještě dodává: „Tak jak je Dášeňka notoricky známá, tak kniha Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku byla pro mne nová. Jsem pejskař, tak k těm tématům mám blízko.“
