Pavel Landovský
Před osmdesáti devíti lety se narodil Německém (Havlíčkově) Brodu narodil Pavel Landovský, herec s nezaměnitelným projevem, jedna z klíčových osobností pražského Činoherního klubu 60. let a také vynikající dramatik, jehož hry nezůstaly stranou zájmu rozhlasových tvůrců.
Po podpisu Charty 77 čelil zákazu činnosti a roku 1978 emigroval do Rakouska, kde působil v Burgtheateru; po roce 1989 se vrátil, aby znovu hrál a psal v Česku. Jeho tvorba i občanský postoj z něj učinily symbol neústupnosti a umělecké svobody.
Z množství jeho filmových rolí připomeňme alespoň řeckého kamaráda protagonisty, který ho v rámci svých intrik vydává za slavného dirigenta, v Kachlíkově adaptaci „směšné lásky“ Milana Kundery Já, truchlivý bůh, titulní roli v komedii Utrpení mladého Boháčka nebo majora Terazkyho ve filmové verzi Švandrlíkových Černých baronů. Není příliš divu, že audiokniha vyšla v roce 2012 právě v jeho živelné interpretaci.
V roce 2000 natočil režisér Ivan Rajmont původní rozhlasovou hru dramatika Karla Steigerwalda Marta Peschek jde do nebe, víc než hodinový dialog stárnoucí herečky (Nina Divíšková), která se po smrti touží dostat do nebe, s nerudným nebeským hlídačem Hofmanem. Role pro Pavla Landovského jako dělaná? Samozřejmě!
Hlavní roli v groteskní komedii téhož autora nazvané Neapolská choroba si zahrál v režii Ivana Chrze už v roce 1992. Děj se odehrává v pochybné nemocnici uprostřed přebujelého lesa, kam přichází protagonista – Komoří – léčit svoje banální potíže, které považuje za velmi zajímavou pohlavní chorobu. V silně obsazené vizi dystopické budoucnosti po nespecifikované katastrofě dále hrají Jiří Ornest, Jan Novotný, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský ml. či Zdenka Hadrbolcová.
Karel Steigerwald pokryl svým jménem i Landovského rozhlasovou hru Noční linka, poprvé vysílanou v roce 1978 v době, kdy Landovský odcházel do exilu. Z banální situace cestujících v nočním autobusu, jejichž náhodné setkání postupně odhaluje osobní dramata, iluze i skryté bolesti, se rodí hořce groteskní obraz společnosti, v níž se lidé míjejí, i když sedí těsně vedle sebe. V režii Jiřího Horčičky hrají Slávka Hozová, Václav Sloup, Čestmír Řanda, Zdeněk Řehoř a další.
V roce 1969 uvedl Činoherní klub Landovského divadelní hru Hodinový hoteliér, komorní grotesku o dvou bratrech, kteří se po letech setkávají v chátrajícím hotýlku a vedou svár o dědictví i vlastní minulost. V roce 1992 ji Helena Albertová adaptovala pro rozhlas a Josef Melč ji natočil s famózní dvojicí Rudolf Hrušínský a Radovan Lukavský v hlavních rolích.
Carmen Mayerová
Jedenaosmdesáté narozeniny dnes slaví Carmen Mayerová, česká herečka německo-španělského původu, dlouholetá členka Městských divadel pražských a Divadla na Vinohradech, výtečná tanečnice a skvělá zpěvačka, která svou stopu zanechala i v rozhlasových archivech.
V roce 1984 například ztvárnila v režii Josefa Červinky Bertu Nenechavou, jednu ze dvou osudových žen hlavního hrdiny, v rozhlasové úpravě komedie (žánr předlohy se jmenuje ballad opera a nejblíže je dnešnímu muzikálu) Johna Gaye Žebrácká opera. Satirický příběh o londýnském zločinci, který balancuje mezi láskou dvou žen a hrozbou šibenice v pokřiveném světě zlodějů, pasáků a úplatných úředníků poskytl sympatické herecké příležitosti pro Josefa Kemra, Rudolfa Hrušínského či Danielu Kolářovou.
Její sympatický hlas můžeme slyšet i v rozhlasovém dramatickém seriálu na motivy šesti příběhů Karla Čapka z knihy Povídky z jedné i druhé kapsy, který v roce 1975 natočil Jiří Horčička. Na interesantní nahrávce uslyšíme i jejího manžela Petra Kostku, a dále Jiřího Sováka, Františka Filipovského či Karla Högera.
Jiří Hájíček
Osmapadesáté narozeniny slaví spisovatel Jiří Hájiček, jeden z nejoceňovanějších prozaiků současnosti, jehož tvorba rozhodně neunikla pozornosti audioknižních vydavatelů a hlasům prvotřídních interpretů.
Jeho románovou prvotinu z roku 2001 Zloději zelených koní o hledačích vltavínů na jihu Čech, jejichž touha po zisku i dobrodružství postupně přerůstá v posedlost, načetl v roce 2022 v produkci OneHotBook herec Radúz Mácha.
Román Selský baroko z roku 2015, kterým vstoupil mezi nositele ceny Magnesia Litera za prózu, pojednává o kolektivizaci venkova a jejích následcích, které přetrvávají do současnosti. Pro téhož vydavatele četl v roce 2021 výtečný Martin Písařík.
