Jan Schánilec
Před čtyřiaosmdesáti lety se v Českých Budějovicích narodil herec a dabér Jan Schánilec. Byl dlouholetou oporou činohry Divadla na Vinohradech (Brouk v hlavě, Jindřich IV. či Pygmalion) a hrál v řadě filmů a televizních inscenací (Svatba jako řemen, Dita Saxová, Petrolejové lampy, Dobrodružství kriminalistiky). Největší věhlas mu však přinesl dabing – jeho hlasem promlouvali Bud Spencer, Jack Nicholson, komisař Maigret v podání Bruna Cremera nebo Danny Glover. V 90. letech dokonce pověsil herectví na hřebík a věnoval se téměř výhradně dabingu – založil i vlastní dabingovou agenturu a působil i jako pedagog.
Jeho rozhlasových rolí není mnoho, což je vzhledem k jeho zajímavému zabarvení hlasu a obrovské schopnosti jeho modulace tragická škoda, minimálně z pohledu milovníka mluveného slova. Přesto se pár rolí v zajímavých titulech najde.
V roce 2001 se vedle Aleše Procházky, Jiřího Hromady či Václava Knopa stal jedním z interpretů dramatizace románu Tokeah aneb Bílá růže moravského rodáka Karla Antona Postla píšícího německy pod pseudonymem Charles Sealsfield. Dobrodružné vyprávění, jehož scénář napsal Miloň Čepelka, se odehrává mezi Indiány kmene Oconů, jejichž náčelník zachránil a vychoval dceru bělocha. Vedle napínavého děje podává kniha i realistické líčení jak života Indiánů, tak i amerických kolonistů, bezohledně vytlačujících původní obyvatele země z jejich území – Postl svou nejlepší prózu psal po vlastní pětileté americké zkušenosti.
Album Supraphonu Ukázky z her Válka s mloky, Bílá nemoc, Loupežník, Ze života hmyzu z roku obsahuje studiové záznamy z her (a v případě Války s mloky z dramatizace Pavla Kohouta) Karla Čapka a částečně Josefa Čapka z 60. let. Pro nové vydání v roce 2016 bylo obohaceno o další tři ukázky z let sedmdesátých. Dvacetiminutové excerptum z dramatu Věc Makropulos vychází z tehdejšího představení Divadla na Vinohradech a Schánilec hraje Alberta Gregora. V titulní roli tehdy excelovala kontroverzní Jiřina Švorcová.
Na výběru z rozhlasových četeb Povídek mistra sarkasmu a satiry Jaroslava Haška se ocitly tři texty, Jan Schánilec čte hned ten první nazvaný Obecní volby, který pojednává o volbě nového strážníka v obci Mydlovary.
V jedné z vedlejších rolí se podílel i na gramofonovém přepisu divadelní hry prvorepublikového klasika Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota. V hlavních rolích Dykovy básnivé parafráze slavného románu Miguela de Cervantese y Saavedry, která na rozdíl od originálu vede protagonistu ke zmoudření – a tedy ztrátě iluzí, která je však vykoupena bezútěšným zoufalstvím – se představili Josef Kemr a Rudolf Hrušínský.
Ivan Bunin
Sto padesát pět let dnes uplyne od narození Ivana Alexejeviče Bunina, ruského básníka a prozaika, prvního rusky píšícího nositele Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal roku 1933. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny a už v mládí vynikl jako autor meditativní poezie a lyrických próz, v nichž s jemnou nostalgií zachycoval zánik patriarchálního světa starého Ruska. Po říjnové revoluci odešel do francouzského exilu, kde napsal svá vrcholná díla – román Život Alexeje Arseněva a povídkový cyklus Temné aleje. Bunin bývá označován za posledního klasika ruské literatury, který dokázal spojit realistickou tradici s moderní citovostí a impresionistickým citem pro detail. Do češtiny ho vedle Zdenky Psůtkové a dalších překládal Jan Zábrana, který ho ve svých denících označuje za svého nejoblíbenějšího autora.
Co se týče ozvučených verzí jeho knih, nepatří zrovna k nejvyhledávanějším autorům. V roce 2006 vznikla v Českém rozhlasu šestidílná četba na pokračování z jeho deníků nazvaných Proklaté dny, a to v interpretaci Pavla Soukupa. A něco z jeho poezie se zachovalo na supraphonském albu Chuť lásky. Brevíř světové milostné poezie, které je pohříchu jediným dostupným titulem spjatým s tímto ruským literárním géniem.
