Jan Tříska
4. listopadu 1936 se v Praze narodil herec Jan Tříska. Patřil k nejtalentovanějším i nejvýraznějším českým hercům své generace. Po studiích na DAMU se stal v roce 1959 nejmladším členem činohry Národního divadla, odkud později přešel do Divadla za branou Otomara Krejči. Po jeho zrušení působil v Městských divadlech pražských, než se roku 1977 rozhodl pro emigraci – nejprve do Kanady, poté do Spojených států.
Tam našel uplatnění v divadle a částečně i ve filmu (například ve snímcích Lid versus Larry Flynt, Ronin či 2010: Druhá vesmírná odysea). Po roce 1989 se vracel i na česká jeviště i plátna kin, mimo jiné jako Igor Hnízdo v Obecné škole, kancléř Vilém Rieger v Havlově poslední divadelní hře Odcházení či v titulní roli tragédie Král Lear na Letních shakespearovských slavnostech.
Zemřel v září 2017 na následky zranění po pádu z Karlova mostu, dva dny před zahájením natáčení filmu Na střeše, který se měl stát jeho dalším velkým návratem.
Herec vybavený příjemným mužným hlasem se uplatnil i v dabingu a samozřejmě i v rozhlase. V roce 1967 ztvárnil s Marií Tomášovou, svou zřejmě nejčastější hereckou partnerkou, hlavní role v poetickém dramatu v Rozhlase tehdy debutujícího Antonína Přidala Všechny moje hlasy. Hru o mladém muži, který si vymýšlí životní příběhy k hlasům, které slyší z vedlejšího bytu, a postupně ztrácí kontakt s realitou, natočil režisér Petr Adler.
Stejná dvojice doplněná o skvělou Leopoldu Dostálovou si zahrála v původní rozhlasové hře Josefa Topola Hodina lásky, symbolistickém dialogu dvojice milenců Ela a Ely, proti nimž staví stařenu Teti, která představuje kontrapunkt všeho, co lze nazvat láskou. Nahrávka vznikla v roce 1968 a režie se ujal Otomar Krejča.
Ve stejném roce napsal dramatik a režisér Jiří Vilímek rozhlasové drama Neodvratný skon maratónského běžce, které se zabývá vyráběním veřejných hrdinů na zakázku a otázkou, jak dlouhé trvání může mít cokoli, co je založeno na lži, byť by byla sebeušlechtilejší. Hru natočil Jiří Horčička, získala prestižní cenu Prix Italie a s počátkem normalizace putovala na dlouhou dobu do trezoru. Vedle Třísky se v hlavních rolích představili ještě Josef Somr, Josef Kemr, Jana Dítětová a Radoslav Brzobohatý.
V roce 2000 natočil pro AudioStory čtyři povídky čechoamerického lékaře, genetika a spisovatele Jaroslava Červenky Hurikán, Utonulá ve Staryku a Nejlepší čas života, které z anglických originálů přeložila Pavla Hainzová. Příběhy z Afriky, Ruska a Ameriky oceněné v amerických literárních soutěžích a zde vydané pod názvem Hurikán a jiné povídky přinášejí silný citový náboj a obraz světa viděný očima člověka, jenž poznal mnoho kontinentů i tváří života.
Zdeněk Ornest
Před pětatřiceti lety zemřel ve věku necelých dvaašedesáti let Zdeněk Ornest, český herec s mimořádně vytříbeným projevem a kultivovaným projevem řeči. Narodil se 10. ledna 1929 v Kutné Hoře jako Zdeněk Ohrenstein, byl bratrem básníka Jiřího Ortena a divadelního režiséra Oty Ornesta a strýcem herce Jiřího Ornesta.
Z tragických válečných let, kdy jako dítě prošel Terezínem, Osvětimí a Dachau, si odnesl hlubokou citlivost, která se promítla do jeho civilního a přesného herectví. Po studiích na DAMU působil v Olomouci, v Hudebním divadle v Nuslích a nejdéle v pražském Divadle S. K. Neumanna (dnes Pod Palmovkou), kde ztvárnil řadu rolí především charakterních. Jednou z nejvýznamnějších byla hlavní role porotce č. 8 – architekta Davise, který jako jediný hlasuje pro nevinu mladého muže z vyloučeného prostředí, který je obviněn z otcovraždy v inscenaci dramatu Reginalda Rose Dvanáct rozhněvaných mužů. Toto představení, které mělo v režii Oty Ševčíka premiéru v roce 1985 ve foyer divadla, jehož jevištní část procházela rekonstrukcí, natočil na sklonku roku 1986 Československý rozhlas jako rozhlasové drama.
V rozhlase byl Ornest jako doma, hrál zde malé i velké role v rozhlasových hrách, četl prózu a recitoval básně. V roce 1974 si zahrál jednu z hlavních rolí v rozhlasové adaptaci vlastenecké, plebejsky humorné předlohy českých lidových loutkářů o knížeti Oldřichovi, který zabloudí v lesích a najde útočiště u prostého uhlíře Matěje a jeho ženy Anky. Hru s názvem Posvícení v Hudlicích připisovanou Prokopu Konopáskovi natočil režisér Vladimír Gromov, dále hrají Libuše Švormová, Čestmír Řanda, Oldřich Musil a další.
V roce 1987 převedl Josef Hlavnička do podoby rozhlasového scénáře román norského autora počátku 20. století Sigurda Christiansena Mrtvý mezi dvěma živými. Drama v názvem Přepadení vypráví o poštovním úředníkovi, který při přepadení pošty vydá pokladnu lupičům, kteří právě zastřelili jeho kolegu. Maloměstské prostředí jím začne opovrhovat a muži se postupně hroutí jedna životní jistota za druhou. Hlavní roli tohoto vynikajícího rozhlasového díla si zahrál Ladislav Mrkvička, Ornest vytvořil postavu inženýra Engelhardta, který jako jeden z mála stojí na straně hlavního hrdiny.
Jednu z rolí ztvárnil i v rozhlasové hře Františka Kožíka Cristobal Colón, zachycuje osud Kryštofa Kolumba, který se na své výpravě do Indie stává objevitelem nového světa, ale jeho víra v posvátné poslání se rozpadá v konfrontaci s mocí, ziskuchtivostí i pod nánosy vlastní viny. Inscenaci natočil v roce 1968 režisér Josef Červinka a do titulní role obsadil Jiřího Adamíru.
V roce 1987 natočila režisérka Alena Adamcová rozhlasovou adaptaci jednoho z dramat Jana Nerudy Francesca di Rimini. Klasik, jehož divadelní hry patřily s touto jedinou výjimkou ke slabinám jeho tvorby, rozehrává motiv z Dantovy Božské komedie jako příběh zakázané lásky Francescy k Paolovi, bratru svého znetvořeného manžela, za něhož byla proti své vůli provdána z politicko-mocenských důvodů. Titulní roli ztvárnila Hana Maciuchová, manžela hraje Viktor Preiss, Paola Petr Štěpánek a Zdeněk Ornest ztvárnil otce obou bratrů, v podstatě prvotního hybatele tragického děje.
Dobrodružný příběh mezinárodní skupiny vědců vyslaných na mírovou misi na Venuši, kterou naleznou v troskách po jaderné válce, představuje dramatizace filosofické sci-fi polského génia Stanislawa Lema Astronauti. Scénář napsal Tomáš Vondrovic, režie se ujal Ladislav Rybišar a Zdeněk Ornest si spolu s Oldřichem Ungerem zahráli dvojici kovových broučků. V hlavních rolích výtečné inscenace vydané původně v roce 1974 na LP desce Supraphonu uslyšíme další vynikající herce, jakými byli Martin Růžek, Vladimír Ráž, Otakar Brousek, Vladimír Brabec a řada dalších.
