Po besedě věnované Stephenu Kingovi jsme se na Světě knihy zeptali interpreta Kajetána Písařovice právě na jeho vztah k tomuto autorovi a jeho přístup při natáčení Kingových audioknih. Dotkli jsme se ale i toho, co dalšího herec chystá a jakou knihu by rád viděl zpracovanou ve zvukové podobě.
Máte rád Kinga a horory obecně? A kolik jich už máte za sebou?
Kingovky mám na svědomí dvě a chystá se třetí. Dvě, Pan Mercedes a Konec hlídky, jsou ze série Bill Hodges, teď ale chystáme povídkovou sbírku Čím temnější, tím lepší. Kinga mám rád, protože si myslím, že to je kvalitní spisovatel. Žánr hororu a fantasy sám jako konzument nevyhledávám, protože se ho regulérně bojím. King mu ale dává literární rozměr, takže i když příliš nemáte rádi daný žánr, tak se to čte skvěle.
Těšíte se na práci na Čím temnější, tím lepší?
I když je Kingovi tolik, kolik mu je, přichází stále s novými věcmi a je to autor, který neusnul na vavřínech. Má za sebou šest desítek knih a přesto má jeho tvorba stoupající tendenci. Na tento audiovýběr se těším, protože mám rád povídky jako takové. Sbírka Čím temnější, tím lepší bude navíc obsahovat jedny z jeho nejlepších příběhů. Také je mi ctí, že se můžu objevit na stejné placce vedle interpretů, jako jsou Lukáš Hlavica, Jan Vlasák nebo Pavel Soukup. To jsou mistři oboru.
Byl jste se podívat na natáčení povídek v podání ostatních?
To ne, ale práci kolegů jsem si poslechl. Každý z nás to dělá trochu jinak. Myslím, že to byl Lukáš Hlavica, kdo řekl, že když poslouchá příběh a nevidí ho, tak je něco špatně. A tihle pánové umějí udělat to, že to, co slyšíte, zároveň vidíte. A to je na téhle práci podle mě naprosto skvělé.
Jak jste vytvářel hlasovou polohu pro postavu vraha Bradyho ze série Bill Hodges?
Když jsem přemýšlel, jak přistoupit k Bradymu, tak jsem si říkal, že takový člověk musí být strašně zraněný. Hledal jsem proto hlas, který je takové ublížené, zoufalé dítě. Samozřejmě ho tím neomlouvám. Každý člověk v sobě má temnou stránku, ale někdo se ji naučí ovládat, nebo si řekne, že je na nějaké hranici a dál už jít nechce. Jiní ale v sobě tu stopku nemají a je hrozné, že v reálném životě se pak chovají jako ten knižní Brady. Mám svou práci rád i proto, že se můžu podívat i tam, kam bych sám nechtěl, třeba prostřednictvím právě takové zvrácené figury. Žádnou zápornou postavu, ať je sebehroznější, nemůžete udělat prvoplánově. Brady tak prodává zmrzlinu, občas dá i někomu kopeček navíc. Občas ale taky zajde dál a někomu zabije kočku. Hlavní postavu Psycha, které jsem kdysi dělal s Michalem Burešem, vlastně zlikvidovala jeho matka. Možná, že kdyby nebyla taková, jaká byla, stal by se z něj příjemný chlapík, který vlastní motel. Ale to se nestalo.
Co říkáte na styl, jakým King píše?
Sám jsem tam nikdy nebyl, ale myslím si, že Amerika je zvláštní země, kde se ztratíte, když chcete. Jsou města a městečka, v nichž se přihodí něco, co se vám může kdekoliv jinde zdát nereálné, ale tam se to prostě stane. A King píše právě o takových věcech. Mnohé z nich se bohužel časem dostávají z Ameriky i k nám.
Při natáčení Psycha a Kingových románů jste se setkal s různými režiséry. Jak se vám s nimi natáčelo?
Pracovalo se mi výborně jak s režisérem Hynkem Pekárkem, tak i s Michalem Burešem. Oba jsou totiž původně z rozhlasu, což je výborná režisérská škola. Což mě přivádí ještě k režisérům Petrovi Mančalovi a Jakubovi Doubravovi, na které bych nerad zapoměl a kterých si vážím.
Na co dalšího se můžou posluchači těšit?
Natočil jsem poslední román Jiřího Klečky Černý kos, který vyjde zároveň tiskem i ve zvuku, brzy bude venku také Rochus Přemysla Krejčíka, takový svým způsobem zajímavý cestopis či průvodce. Těším se na Démanty noci od Arnošta Lustiga a mám radost i z nahrávky Mickey7, kterou jsem nedávno dodělal pro OneHotBook. I když je autor Edward Ashton Američan, je toto sci-fi plné britského humoru. Zatím poslední rozhlasovou prací byla dvanáctidílná četba románu německého spisovatele Bernharda Schlinka Předčítač.
Ze starších věcí mám rád Psycho, které jsem natáčel s Michalem Burešem. Hitchcockův film je sice výborný, ale ta kniha je naprosto skvělá. Mnohdy zjistíte, že knižní předloha i výborného filmu je hlubší, zajímavější, protože nabídne ještě mnohem víc, když se díky ní můžete ponořit více do hloubky.
Máte nějaký interpretační sen?
Mám v hlavě jednu zajímavou knihu. Zkusím tedy touto cestou nahlas oslovit vydavatele: Udělejte audioknihu o konferenci ve Wannsee. Je podle mě hrozně podstatné, aby takovéto věci byly v éteru slyšet. Je to čirý horor, čiré psycho, ale umřelo na něj šest milionů lidí. Rád bych si v tom zahrál, ale hlavně bych to hrozně rád slyšel. Vlastně si myslím, že by takovou věc mohl udělat i Český rozhlas, tam by takové věci určitě měly zaznívat. Tohle je něco, co by se mělo udělat, protože knížky jako Exodus, kterou dělalo OneHotBook, to je taky věc, kterou si myslím, že má člověk číst anebo slyšet téměř jako povinnou četbu.
Čím dalším se umělecky zabýváte?
Vidět mě můžou diváci ve Vršovickém divadle MANA v představení Geradla Durrella Ptáci, zvířata a moji příbuzní v režii Radovana Lipuse. V srpnu budu v Broumově s představením Dobré dílo. To se shodou okolností dotýká nakladatelství Dobrého díla a figur, jako byli Anastáz Opasek nebo Karel Kryl. Dotočil jsem taky pět dílů detektivky, která poběží v televizi. Ale protože spolu mluvíme na literárním festivalu, tak bych čtenářům tohoto rozhovoru rád vzkázal: Čtěte a poslouchejte!
