Co byste popsal jako koncept Šarkanu?
Mé Vydavateľstvo Šarkan stojí na čtyřech edičních liniích. Tou první a hlavní je slovenská klasika, neboli jsem se rozhodl vydávat postupně díla v rámci povinné četby, která nevyšla v audioknižní podobě ve slovenštině a už zde dávno měla být. Druhou linií je světová klasika, tedy opět zásadní díla, která mi ve slovenštině chyběla zvukově. Některá z nich česky samozřejmě vyšla, ale měl jsem pocit, že by bylo fajn, kdyby byla i ve slovenštině. Pak jsou to dětské audioknihy, a stejně tak je pro mě zajímavá poezie.
Jak vás napadlo vydávat audioknihy?
Můj vydavatelský projekt je vlastně splněním studentského snu. Já jsem si jako středoškolák uvědomil, že mě velmi lákají audioknihy a chtěl jsem je poslouchat, ale zjistil jsem, že kromě českých audioknih vlastně na Slovensku audioknihy moc nejsou. Bylo jen pár tehdy prvních a jen málo z nich bylo navíc kvalitních, což mě zaujalo. Ptal jsem se sám sebe, proč tomu tak je, až jsem si uvědomil, že vlastně vydávat audioknihy pro tak malý trh je asi náročné, ale zároveň jsem měl pocit, že by mě to zajímalo. Tak jsem se v tomto oboru začal vzdělávat, časem jsem si udělal zvukařský kurz v Praze. Ale neměl jsem na vydávání prostředky, tak jsem zkusil požádat o grant, který mi později vyšel, takže jsem si mohl v roce 2020 zařídit profesionální nahrávací studio a vydat první audioknihy. Od té doby mi každým rokem slovenský Fond na podporu umění vždy podpoří několik audioknih a to díky tomu, protože si vybírám specifické, většinou nekomerční tituly, které potřebují podporu hlavně v podmínkách slovenského trhu.
Poznámka – Aktuálně se představitelé Rady slovenského Fondu na podporu umění (nominováni současnou politickou garniturou na Slovensku) při hodnocení aktuální Výzvy na podporu vydávání audioknih rozhodli zvrátit rozhodnutí odborných komisí, které grant schválily více renomovaným slovenským vydavatelům audioknih a nepodpořit více kvalitních projektů („Rada hlasováním změnila návrh odborné komise na: nepodpořit žádost.“). Jako odůvodnění při žádostech většiny relevantních žadatelů Rada FPU uvedla: „Rada se rozhodla žádost nepodpořit z důvodu nedostatečné umělecké kvality projektu v kontextu ostatních předložených žádostí.“ Aktuálně tak na Slovensku díky této situaci nevzniknou desítky nových audioknih, protože mnozí vydavatelé na to z politických důvodů nedostali podporu (kterou jim původně doporučila odborná komise).
Doposud mě to nepřestalo bavit, i když živit se musím z jiných zdrojů, takže to dělám jako druhou práci. Naplňuje mě to, protože mám pocit, že vznikají hodnoty, když se audioknihy dělají po každé stránce co nejkvalitnější, aby byly co nejlépe zvukově nahrané ve výborných podmínkách, ale zároveň se snažíme, aby třeba i autorská hudba byla co nejlepší.
Chceme také co nejvhodnější výběr interpretů. A taky se snažíme, ačkoli se CD ukazují být už marginálním formátem, aby byl výsledek i vizuálně hezký. Na obálkách tak máme i Braillovo písmo, protože mám pocit, že je to důležité. Vytvoření ilustrací zadávám studentům ilustrace, aby měli kontakt s něčím novým. Když už je ve vydání fyzického nosiče tolik vložené energie, tak chci, aby to stálo za to a mohl jsem tu výslednou audioknihu dát někomu třeba jako dárek. Takže je to trochu osvěta, ale také naplnění našeho snu, které snad odráží i naše nadšení pro audioknihy.
Je nás tady teprve pár, kteří to děláme, ale má to rostoucí tendenci a věřím, že jednou bude situace u nás trochu jako v Čechách, kde mají audioknihy silný hlas a zažívají renesanci.
Proč se podle vás na Slovensku daří audioknihám méně, než v Čechách?
Mnoho Slováků poslouchá české audioknihy, protože ty slovenské nejsou v nabídce, ale postupně se to zlepšuje. Je to i tou češtinou, protože pro Slováky je čeština jednou z bran do světa. Čteme česky, posloucháme, takže některé audioknihy nemá smysl moc vydávat ve slovenštině. Největší bariéra je v tom, že je to malý trh. Navíc tehdy, když audioknihy začaly být populární například v Čechách a Polsku, tak u nás taková vlna nepřišla. Vydavatelé nevytvořili pořádnou nabídku a lidé si nevybudovali návyk poslouchat slovenské knihy.
Tradice rozhlasu je samozřejmě silná i na Slovensku, podobně jako v Čechách. Ale to, jak postupně vydává rozhlasové klenoty Radioservis, to je výborná práce. Já tvrdím, že pod pyramidou slovenského rozhlasu je kopec kvalitních věcí, ale sedí na něm jako na zlatém vejci. V jistém momentě, kdy měly vyjít na CD, nevyšly, a tím pádem zde chyběla nabídka.
Čím se snažíte v konkurenci českých vydavatelství prorazit?
Já si netroufám konkurovat českým vydavatelům, myslím, že v Česku je naprosto skvělá nabídka jak vydavatelství, tak titulů, takže jsem nadšený z toho, co všechno vzniká, ale není to myslím konkurence. Spíš jsem si uvědomil, že některé audioknihy, které jsem vydal, nevyšly v češtině, konkrétně jde o Dostojevského romány, kterých jsem několik natočil. Existují česky jako krásné rozhlasové hry, ale nevyšly jako nezkrácená audiokniha. Díky Fondu na podporu umění jsem tak natočil například kompletního Idiota nebo Bratov Karamazovovcov.
Náš interpret Peter Himič má jako dramaturg Národního divadla Košice dlouholeté zkušenosti s adaptacemi Dostojevského, takže byl naprosto skvělá volba. Je to jeden z nejlepších interpretů ve sloventšině. Je fenomenální, oblíbili si ho nejen mnozí Slováci, ale také Češi. Máme na něj výborné reference, stačí podívat se na recenze na e-shopech. Čili když je něco relevantního pro český trh z mého vydavatelství, tak to jsou díla, která nevyšla v plné verzi v češtině.
Jak vybíráte vhodné interprety?
Ve většině případů stojím sám jako vydavatel za dramaturgií titulů a také oslovením narátorů. Vždy šlo o vytipování interpretů z hlediska toho, že se ten daný hlas musel hodit na danou audioknihu, čili jsem si nevybral podle toho, jestli má známé jméno, ale zda mi daný herec nebo herečka sedí na konkrétní knihu. V několika případech vybrala i režisérka audioknih Michala Hadušovská.
Zmínil jste, že je pro vás důležitá i hudební složka. Jak k ní přistupujete?
Do velké míry je pro mě práce na audioknihách lákává z toho hlediska, že rád zkoumám samotnou formu, že mě zajímá, co to znamená udělat audioknihu. Celý proces vzniku audioknih mě zajímal od začátku, takže jsem si chtěl z každé strany vyzkoušet, jaké je to nahrávat audioknihu i jaké to je nahrávat hudbu do audioknihy, jak různě může ta hudba vypadat. Jinak je to v případě dlouhého románu a jinak je to při poezii, kde je hudby víc, jiné je to u dětských audioknih i s různými ruchy. Takto jsme vlastně nějakým způsobem přišli i k dramaturgii té hudby v našich audioknihách. U mnoha titulů jsem dal příležitost skladatelům, aby vytvořili hudbu na míru. Většinou spolupracuji s Romanem Džačárem, slovenským sound artistou, který žije dlouhá léta v Praze, který nám vytvořil opravdu zajímavou a skvělou hudbu. Vyzdvihl bych Dostojevského romány, nebo hudbu do naší poezie Milana Rúfuse Zvony nebo titul Walta Whitmana Spev o mne.
Ale máme i jiné sound artisty, například Veronika Jánošíková si hrála nejen s hudebními nástroji, ale i s nahrávkami přírody ve více našich dílech. Nejedná se tedy pouze o hudbu, jde i o ruchy nebo experimentální zvukové plochy, kombinaci hudby se zvuky přírody. Třeba audioknihu Volanie divočiny jsme udělali tak, že tam jsou pouze zvuky přírody, které navozují atmosféru amerického severu. Je tam množství citlivě vybraných zvuků, kde vlci chodí po sněhu, kde vyjí a je slyšet zvuky saní, které táhnou psi na Aljašce. Bylo to opět takové zkoumání formy.
Převládá u vás CD nebo download?
Cédéčka nám už dohromady vůbec nejdou, alespoň na Slovensku si už dnes velmi málo lidí kupuje audioknihy na CD. Mám takový pocit, že v Čechách to je pořád trochu jiné, že je u vás větší tradice kupování audioknih na CD. Pomalu už ale jde také jen o sběratele. Tuším, že i v Čechách už vydávají na CD spíše jen větší vydavatelské domy. My sami ale chceme, aby to bylo hezké a aby ta hodnota zůstala i ve fyzické podobě.
Co je váš oblíbený titul?
Srdcovky jsou asi nahrávky Dostojevského, protože tam se setkalo několik věcí. Mé nadšení pro jeho díla, ačkoli je to kontroverzní autor. V jeho knihách je znát silný ruský nacionalismus, což je kontroverzní i v kontextu současné války a toho, co Rusové páchají na Ukrajině. Je to tedy problematický, ale velmi silný autor. Je tam i faktor již zmiňovaného silného interpreta Petera Himiče, který nás vlastně navedl v momentě, kdy jsme si říkali, že stačí tři tituly Idiot, Bratia Karamazovovci, a Zločin a trest, abychom nahráli ještě čtvrtého Dostojevského, konkrétně jeho Besy (slovensky vyšlo pod názvem Diablom posadnutí).
S pomocí Fondu na podporu umění se nám s Dostojevského romány podařilo něco výjimečného i díky tomu, že Peter Himič jeho dílu skvěle rozumí a na natáčení chodí perfektně připravený. Je to pro mě dechberoucí zážitek nahrávat s ním a rád bych na tuto svou srdcovku upozornil i české posluchače, kteří možná zatím neměli ve zvyku poslouchat audioknihy ve slovenštině. Interpretace Petera Himiče by se jim mohla líbit, protože je bravurní.
A jaká nahrávka se dá označit za váš bestseller?
Daleko nejprodávanější audiokniha v poměru k ostatním je Zločin a trest, pravděpodobně i proto, že nevyšel v Čechách, takže si myslím, že mnoho zákazníků i z Česka si na Audiolibrixu tento titul našlo.
Na co byste nalákal posluchače v následujících měsících?
Někdy v létě vychází Utrpenie mladého Werthera. Česká verze je už sice dávno k dispozici, ale tím, že to je stěžejní dílo pro slovenské studenty, tak má pro mě význam nahrát ho i ve slovenštině. A zhruba čtyřicetihodinoví Bratia Karamazovovci, které jsem už zmiňoval, by měli vyjít koncem léta nebo na podzim. Tam nám zbývá nahrát epilog a poté musí ještě vzniknout hudební složka.
