Čtvrtá oběť
Cesty čínského komisaře Li a americké patoložky Margaret se vlivem okolností rozdělily, ale vyšetřování série rituálních poprav v Pekingu je opět svede ke spolupráci, ať už se jim to líbí, nebo ne. První tři oběti kdosi omámil drogami, svázal, označil číslovaným plakátem s přezdívkou a nakonec zručně sťal. Čtvrtý zavražděný dopadl stejně, jenže provedení se v detailech lišilo, a navíc šlo o amerického diplomata čínského původu. Co skrýval a proč zemřel stejně bizarním způsobem jako další tři Číňané?
„V čínské sérii Peter May ukazuje, že umí zaujmout i prostředím velmi odlišným od toho, jaké znají třeba posluchači trilogie Lewis. Nevyužívá však Peking pouze jako atraktivní exotickou kulisu, ale zabývá se historií i režimem a tím, jak ovlivňuje a poznamenává životy lidí. Jako příjemné odlehčení pak funguje napětí mezi ústřední dvojicí, kterou k sobě poutají silné city, jež ale nesmí být naplněny a tudíž vybublávají v malých rozmíškách, neutuchajícím jiskření, ale i rýpaní, a občasném pořádném výbuchu emocí. Herci se tedy mohli důkladně vyřádit,“ uvedla Šárka Nováková, redaktorka vydavatelství OneHotBook.
Autor navíc reálie důkladně nastudoval a při psaní spolupracoval přímo s čínskou policií.
„První díl jsem začal připravovat v roce 1997. Tou dobou byla čínská policie úplně odtržená, na webu ani v literatuře se o ní nedalo nic najít. Na internetu jsem naštěstí objevil kontakt na amerického kriminalistu Dr. Richarda Warda, který v 90. letech školil v Šanghaji pět set nejlepších policistů z celé země v západních metodách a technikách. Pro čínskou policii byl něco jako Bůh. Požádal jsem ho o pomoc a on souhlasil se schůzkou v Paříži, kde byl tehdy na konferenci o mezinárodním terorismu. Zřejmě jsem u něj ‘prošel’, protože pak už kontaktoval policejní velitelství v Pekingu, a když jsem potřeboval informace, dveře se mi zázračně otevřely. Vzali mě pod křídlo – ať už jsem chtěl jít kamkoli a dělat cokoli, prostě to zařídili,“ prozradil Peter May.
A jak prožívali další díl v kůži svých hrdinů sami interpreti?
„Dozvíme se, že Li dostal od nadřízených nůž na krk, aby ukončil svůj nevhodný vztah s Američankou. Bude moci pokračovat ve svém povolání, ale musí se jí vzdát,“ vysvětluje výchozí situaci Martin Myšička. A Jana Plodková navazuje:
„Ale neřekl jí to... Margaret je z toho úplně vyřízená, protože celou dobu čeká, že se jí ozve. Pořád ho má ráda, ale zároveň na něj chce přestat myslet, protože v takové nejistotě nemůže žít. Takže zažívá neustálé emocionální výkyvy a skoky.“ Oba herci si tedy emocionální bože svých postav náležitě užili.
„Zejména mě bavilo hlasem vystihovat různé nuance Margaretiných stavů. Užívala jsem si scény, kdy na sebe ti dva třeba i křičí. Hodně mě bavilo, když do sebe jen tak lehce rýpali, spíše v hravém tónu než ve zlém úmyslu,“ líčí Jana Plodková. A Martin Myšička k tomu dodává:
„Bavily mě momenty, kdy vyloženě vedeme dialog. Tam už jde ve smyslu dramatického útvaru o téměř stejnou práci jako na rozhlasové hře. Když jsme na sebe mohli navazovat a být v kontaktu, pracovalo se mi lépe, než když jsme si jen četli každý svoji kapitolu. Přímé řeči se se čtou lépe než vyprávěcí mód i proto, že člověk může mluvit více hovorově včetně zámlk nebo přeřeků a není to technická nedokonalost, projev naopak působí o to přirozeněji.“ Oba vypravěči také přiznali, že na čínských thrillerech Petera Maye se jim líbí i další kontext související se zemí, kde se odehrávají.
„Člověk se dozví zajímavé věci, ve Čtvrté oběti se hodně vypráví například o terakotové armádě,“ doporučuje Jana Plodková.
„Pro mě byly zajímavé situace z doby čínské kulturní revoluce. Je tam velká scéna, co se dělo ve školách – kdy bývalí studenti v podstatě šikanovali své bývalé učitele. A kam až to zašlo. I ti mladí, kteří byli naočkovaní režimem, dělali hrozné zlo, ačkoli byli třeba skoro děti. A je poutavé, jak je autor ukazuje po třiceti letech, kde kdo skončil a jak to nesou... a není to černobílé, ukazuje obě strany, viníky i agresory, jejichž role se třeba po letech obrací,“ upozorňuje Martin Myšička.
Nahrávku v režii
Michala Bureše doprovází původní hudební doprovod, místy temný a zádumčivý, jinde hravý, pomrkávající, pokaždé však atmosféricky komponovaný a okořeněný orientálními strunnými nástroji i rytmy.
text: OneHotBook