Audiokniha je opatřena hutnou předmluvou hudebního skladatele Alexandera Goldscheidera, který od roku 1980 žije v londýnské emigraci. Je to představení titulu právě tak jako obecnější úvaha o úloze a postavení umělce v totalitním režimu. Miniatura právě tak krátká, aby ji posluchač vstřebal, a osobní právě do té míry, aby byla schopna přesně vystihnout, o co v následujících čtyřech hodinách půjde.
 
Je třeba přiznat, že titul není určen tomu nejširšímu auditoriu, protože předpokládá alespoň rámcově poučeného posluchače; každého, kdo se do něj pustí, však odmění svěžím jazykem a příjemným tempem, které drobné jazykové a faktické chybičky pokazí jen sporadicky.
 
Oproti faktograficky opulentnímu a přísně rigoróznímu předchozímu titulu Kat, který miloval hudbu tentokrát uvozuje každý portrét vyfabulovaný rozhovor, který se však opírá o známá fakta natolik, že se mohl bez problémů odehrát. Tyto části knihy čte svým nezaměnitelným stylem na pomezí dokumentárního komentáře a vrcholného hereckého výkonu bezchybný Miroslav Táborský. Druhou část každé kapitoly tvoří ve věcné interpretaci Martina Zahálky ucelený portrét nezřídka geniální či extrémně talentované osobnosti, jež se ocitla v soukolí nacistického režimu, rodinných a pracovních vazeb a vlastních strachů, prospěchářství či jen následků špatných rozhodnutí.
 
Postupně se setkáme se stárnoucím skladatelem Richardem Straussem, oblíbeným komponistou Adolfa Hitlera Franzem Lehárem, Carlem Orffem, který se trochu nedopatřením stal symbolem umění ve Třetí říši. Prozkoumáme osudy Herberta von Karajana, jehož vztah k nacistickému režimu je opředen mnohými legendami, stejně tak jako nejednoznačná postava geniálního dirigenta Wilhelma Furtwänglera. Seznámíme se podrobně s vnuky Richarda Wagnera Wielandem a Wolfgangem, kteří stáli v čele bayreuthských slavností a do značné míry proměnili chápání a pojímání dědečkových oper na jevišti. 
 
Mezi umělci se vyloupne i zcela netalentovaná postava předního nacistického kulturtrégra Hanze Zieglera, autora proslulé výstavy o nebezpečí zvrhlé hudby na německou kulturu. Vydáme se do USA a Norska za Kirsten Flagstad, jednou z nejvýraznějších sopranistek své doby, jejíž pověst utrpěla především vinou zřejmě kolaborujícího manžela. Naopak francouzská pěvkyně Germaine Lubin může sloužit jako prototyp kolaboranta a německá sopranistka Elisabeth Schwarzkopf zase jako typická zástupkyně šedé zóny. V neposlední řadě se pustíme po stopách pěvkyně Fanii Fénelon a její osvětimské anabáze včetně vztahu k rakouské židovské houslistce Almě Rosé.
   
Žádnou námitku nelze vznést ke zvukovému zpracování. To je výsledkem skvělé práce hudebníka a zvukového režiséra Vladimíra Kučery, který je všeobecně znám pod uměleckým jménem Raven. Kniha zní dobře v laciných sluchátkách i na velké reprosoustavě, což oceníme obzvlášť při poslechu hudební složky titulu.
 
Originální hudbu napsal Alexander Goldscheider a jeho předěly mezi kapitolami i v rámci kapitol samotných tam, kde oddělují fabulaci od strohého faktického portrétu, jsou sice o něco delší, než je obvyklé, ale natolik krásné, že představují jednoznačný přínos.
 
Tebenas pak ani tentokrát nezůstává nic dlužen pověsti nakladatelství, které se snaží o co nejvyšší přidanou hodnotu. Tentokrát audioknihu uzavírá smyčcový kvartet Matěje Kroupy ALMA OSUD věnovaný již zmíněné Almě Rosé, který nahrál ženský Alma Ansámbl (Silvie Hessová, Martina Bačová, Věra Binarová a Hana Shabu Baboráková). Kratičká mollová skladba může posluchače inspirovat třeba k tomu, aby po poslechu této výtečné audioknihy a ve světle mnoha nových informací, které přináší, popřemýšlel o zlu a povaze lidské morálky. Kniha k tomu explicitně nevybízí, a právě proto je neobyčejně silná.