Carlin si vydobyl známost a popularitu prostřednictvím svého podcastu Hardcore History. Ten vytvořil půdorys i jeho knize, v níž kombinuje badatelsky orientovaný přístup se záměrem nepoučovat, spíše zaujmout (a vlastně proč nepoužít i slovo bavit). Nahlíží na dějiny lidstva napříč kontinenty i jednotlivými obdobími – propojuje minulost s přítomností a nebojí se do toho vtáhnout úvahy nad dalším směřováním. Tam, kde by se historik už z logiky svého povolání neodvážil, Carlin si klidně zafabuluje, ale vždy s respektem k faktům a ke čtenáři: víme, kdy autor popisuje nastřádaná fakta a kdy se nad nimi zamýšlí. Na dějiny se ohlíží vždy z bodu ukotveného pevně v přítomnosti, máme tak možnost porovnávat a vnímat vše v širším kontextu.
 
Vlastně jde o zcela ideální přístup, chceme-li chápat historii jako něco neustále živého, neuzavřeného, co námi prostupuje – a co může být i znepokojivě přitažlivé. Ano, zdůrazněme nyní ono znepokojivě, protože v knize Hardcore historie si Carlin tematicky vymezil pole všemožnými tragédiemi, příklonem lidstva k (sebe)zničení, poukazuje na proměnu toho, co lze vnímat jako krutost, na sílu zbraní či epidemií.
 
Carlinův text si vyloženě říká o převedení do zvukové podoby. Nejenže není zbytečně obsažný (při poslechu se dotkne deseti hodin), ale autorův vypravěčský přístup zaručuje, že se i nahrávka dobře poslouchá. Ona znepokojivá přitažlivost se v té nejlepší možné míře převedla do zvuku díky herci Zbyšku Horákovi. V jeho přednesu rozhodně nečekejte nějaký suchý učitelský výklad. Naopak, je to povídání někoho, kdo si možná až trochu podvratně vychutnává možnost zasvětit posluchače do toků dějin, v nichž násilí, nemoci a smrt měly nezastupitelné místo. Ačkoliv by text fungoval i s umírněnější interpretací, Horák se nebojí vkládat do čtení jistou dávku ironie a vhodně pracovat s temporytmem. Má své posluchače pevně v rukou, když jim díky zajímavému, místy až fascinujícímu textu nedá ani vydechnout.