Nakladatelství Kanopa začínalo před lety poměrně nenápadně, ale v posledních době se zdá, že jeho ediční plán pořádně nabírá na obrátkách. Po několika vydařených hororech, sci-fi a dokonce i romantice zaměřila Kanopa svou pozornost na současné detektivky. Sáhla po nedávno v češtině vydaném prvním příběhu ze série s šéfinspektorem Robertem Kettem, která v originále odstartovala v roce 2019. Za necelých pět let ale její autor Alex Smith stihl se svým hrdinou vyplodit hned patnáct románů a jednu kratší, zdarma dostupnou novelu. U nás zatím knižně vyšla pouze úvodní pětice detektivek, audioknižní verze se pak prozatím dočkal pilotní příběh Doručovatelky. A třebaže jde teprve o rozjezd celé řady, slibuje mnohé.
 
Tak předně sáhla Kanopa po osvědčeném a mnoha tituly prověřeném interpretovi. Martin Stránský je ve vodách detektivek a thrillerů jako doma a jeho jméno na obálce jistě přiláká nejednoho fanouška žánru. Od tohoto profesionála totiž nelze čekat nic jiného, než přesvědčivý výkon od první po poslední minutu. Při tolika sériích je pro interpreta jistě těžké nesklouznout do šablony. Martinovi Stránskému se léty praxe podařilo najít si různé polohy pro různé žánry, takže se už nestává, že postavy mrazivého thrilleru znějí jako z komediálních příběhů Jonasse Jonassona. Stejně tak je jeho projev logicky živější, než v dokumentárně laděných nahrávkách, jako například nedávno recenzovaných Největších záhadách zločinu, kde správně udržoval ve svém projevu jistý odstup.
 
Alex Smith se dříve, než začal psát příběhy pro dospělé, věnoval literatuře pro děti a dospívající. Projevilo se to snad i na napínavé, místy až hororové atmosféře, kterou čtenáře ke své knize doslova přiková. A možná pod dojmem výchovy vlastních dětí vybavil svého hrdinu hned trojicí rozpustilých dcer, které detektivovi přivodí nejednu pernou chvilku. V jejich ztvárnění si Stránský výjimečně dovoluje onen dobře známý rozverný tón, kdy na hranici karikatury promlouvá dětskými hlásky. Kettovy dcerky ale v příběhu hrají navzdory okolnostem roli převážně komického prvku, takže je tato interpretace namístě. Jakmile ale autor najede na temnější linku vyšetřování, kvůli které si posluchač nahrávku zřejmě pořizuje, zvážní i Stránský a humorný tón vystřídá odlišná paleta emocí. Ačkoliv autor nezachází do explicitních podrobností (a některé okolnosti a motivace nechává možná až příliš na fantazii posluchače), nabízejí Doručovatelky množství momentů, při nichž posluchači běhá mráz po zádech. K navození tohoto efektu Stránský téměř nepotřebuje ani zdařilou doprovodnou hudbu, která již tradičně počiny Kanopy doplňuje.
 
Doručovatelky jsou přímočarou detektivkou s, jak je dnes již tradicí, okolnostmi zkroušeným detektivem, disponujícím ovšem netypickým rodinným zázemím. Pokud si je pustíte před spaním, budete se u nich možná chvílemi pořádně bát, za což může dílem autorův styl, ale i odpovídající interpretace Martina Stránského. Pokud by autor propříště dokázal ještě více prokreslit pachatele a udržel napětí linkou s hrdinovou zmizelou manželkou, mají se posluchači jistě na co těšit.