Vlastimil Hort zasadil příběh do půlstoletí starých kulis, přesněji řečeno na bulharské Slunečné pobřeží sedmdesátých let. V místním přímořském letovisku je naplánován mezinárodní šachový turnaj, mezi jehož favority patří i československý šachista Michal Talián. Ten ale v průběhu téměř vyhrané partie odchází ze sálu na chodbu, kde je nedlouho poté nalezen mrtev. Zranění na jeho hlavě jasně vypovídají o tom, že nešlo o nešťastnou náhodu, nýbrž o vraždu. Bulharská policie proto požádá pražského komisaře Bodláka o pomoc s vyšetřováním. Mezitím si Jan Bodláček, pracovník československé pobočky Mezinárodní šachové federace FIDES, vezme do hlavy, že smrt svého kamaráda z dob studií objasní sám.
 
Výslednou dvouapůlhodinovou nahrávku načetl pro vydavatelství Tebenas herec Luboš Veselý. Hned zkraje příběhu se od jeho hrdiny dozvídáme, že chce svůj první úkol v nové práci zvládnout bravurně. S trochou nadsázky lze říct, že jde o podobnou situaci, před níž stál na začátku natáčení i sám Luboš Veselý. Má za sebou sice již nějakou tu četbu na pokračování pro rozhlasové vlny, samostatnou audioknihu ale doposud ne. Byť je tak Král v nesnázích rozsahově spíše delší povídkou, jde svým způsobem o hercovu audioknižní premiéru. Že není tak častým hostem v nahrávacích studiích, je bohužel zpočátku trochu slyšet. Veselého hlas působí zejména v prvních minutách trochu nejistě. Herec občas udělá váhavou pauzu na místě, kde by být nemusela, jinde naopak zní navázání vět z různých odstavců trochu uspěchaně. Pozornému uchu posluchače neujde ani na několika místech ponechané polykání. S přibývajícími stránkami je ale znát, že si interpret četbě na mikrofon přivykl, nabyl sebejistoty a naplno nechává vyniknout své příjemné barvě hlasu a kultivovanému projevu. Pohrává si s jednotlivými postavami (které se v příběhu rojí v hojném počtu, až se může zdát, že je podezřelých a možných motivů trochu moc) a vede vyprávění zdárně až do samotného vyvrcholení.
   
Po odhalení pachatele ale příběh náhle končí, autor snad již nepotřeboval dodat nic víc, alespoň mírné shrnutí v duchu poirotovského závěrečného resumé by ale mnoha posluchačům pomohlo si v množství falešných stop a slepých uliček utřídit, kdo byl vrah a jakou měl motivaci. Až na tento možná trochu překotný závěr a hromadu vedlejších postav není povídce příliš co vytknout. Zvuková podoba naštěstí pomáhá vyznat se v jednotlivých aktérech příběhu, protože je Luboš Veselý výrazně odlišuje. S jejich vesměs zajímavě načrtnutými charaktery nakládá výsostně herecky, díky čemuž působí velmi životně. Milovníci šachu navíc ocení pečlivě popisované detaily týkající se hry i prostředí turnaje. Třešničkou na dortu je pak čistý zvuk nahrávky, který doplňuje jako již tradičně hudba z pera Ravena, který se kromě předělových melodií postaral i o závěrečnou píseň.