Mezi audioknižní produkcí se příliš často nevyskytují záznamy živých vystoupení. Správně by spíše měly patřit do škatulky mluveného slova a ne přímo audioknih, ale puristé prominou, pojem audiokniha už je dnes takřka všeobjímající a zahrnuje jak jednohlasé či vícehlasé četby, tak výpravné dramatizace, zvukové podoby divadelních her, umělecký přednes poezie či právě záznamy za přítomnosti publika natáčeného čtení humoristických povídek. V tomto ohledu je díky spolupráci bratří Krausů nejaktivnější vydavatelství Fonia, které takto připravilo již třináctý titul, nazvaný Literární novinky.

Společné mají to, že jde o živé záznamy představení z pražské Violy, při nichž Ivan Kraus vybírá ze své obsáhlé povídkové produkce tematicky laděné kousky, které pak spolu spolu se svým bratrem Janem čtou, podle slyšitelných reakcí v pozadí, dychtivému publiku. V minulosti tak došlo na téma Vánoc, dovolených, či fenoménu televize. Nyní tedy přišly na řadu glosy, týkající se spisovatelů, kritiků i literatury vůbec.

Jako obvykle jsou povídky na několika místech doplněny poznámkami některého z bratrů, které pro posluchače představují cenné střípky, zasazující fantasticky znějící povídky do někdy až děsivě realistického, jindy vpravdě tragikomického rámce. Tentokrát se po četbě povídky Lektorský posudek rozpovídal Jan Kraus o tom, jak před lety sám kdysi dostal nelichotivý komentář k jedné povídce, kterou zaslal do některé z tehdejších redakcí, která brala popisované reálné události jako nepřiměřenou a nepovedenou snahu o nadsázku. Znalci do značné míry autobiografických povídek Ivana Krause například ze sbírky Číslo do nebe ale vědí, že v rodině Krausových bylo nemožné na denním pořádku a o bizarní a neuvěřitelné historky tu nikdy nebyla nouze.