Pětihodinovou nahrávkou se už potřinácté k detektivním příběhům Georgese Simenona vrací vydavatelství OneHotBook a s ním také interpret Jan Vlasák a režisér Hynek Pekárek. Ten se tak vedle Rudolfa Hrušínského, jenž v rozhlasových dramatizacích představoval Maigreta v průběhu dvaceti let celkem čtrnáctkrát, stal nejvýraznějším audiálním představitelem tohoto svérázného policisty z pařížského nábřeží Zlatníků. A na svého kolegu navazuje Vlasák v aktuálním příběhu Vražda v hotelu Majestic nevědomky ještě jednou. Eliška Willigová, autorka dramatizace Maigret a případ Nahour z roku 1977, připsala na konci této rozhlasové hry drobnou komickou repliku, v níž je znavený komisař po dokončení vyšetřování namísto zaslouženého volna povolán k dvojnásobné vraždě právě do hotelu Majestic. S Rudolfem Hrušínským ale tento příběh nikdy natočen nebyl, nyní se jej tedy pozorní posluchači po letech dočkali ve Vlasákově podání.
 
Ovšem ty nejpozornější fanoušky Simenonových detektivek, nebo ty, kteří umějí správně počítat do dvou, jistě zarazí, že se v rozhlase mluví o dvojnásobném mordu. Dramatizace totiž vyzrazuje trochu příliš a navíc předbíhá, protože k druhé vraždě opravdu dojde, jen o něco později. Spolu s tím, jak se případ postupně víc a víc komplikuje, stupňuje se na Maigreta tlak ze strany jeho nadřízených i novinářů. V podezření je kdekdo. Manžel oběti se chová nanejvýš podivně a zdá se, že má co skrývat. Čisté svědomí možná nemá ani nálezce první oběti, protože se zdá, že by k mrtvé mohl mít jistý vztah. A jak do toho všeho zapadají tanečnice z nočních klubů? To už si budete muset poslechnout sami.
   
Pokud tak učiníte, neuděláte krok vedle. Jan Vlasák se za osm let s úlohou dobráckého detektiva sžil natolik, že byste mu uvěřili, že i v soukromí nosí typický Maigretův klobouk a plášť, s nimiž se fotí pro obálky audioknih, odkládá je jen před spaním a nezbytné lulky se nevzdává ani tehdy. Herec se opět pouští do spleti barů, tančíren a labyrintu hotelových chodeb energicky, přesto s vlídností a nadhledem v hlase. Maigret je totiž sice neúprosný ve snaze potrestat zločin, malé přimhouření oka nad slabostmi nešťastných osůbek, žijících více či méně počestné životy ve spodních patrech společnosti, si ale tu a tam dovolí. Navzdory faktu, že je váženým policistou, zůstává lidský a chápavý. A přesně takového jej Jan Vlasák podává posluchačům. Mnohem více příležitostí odvázat se ale má jako interpret právě v oněch drobných vedlejších postavičkách, tentokrát se vyřádil zejména v případě jisté panovačné ženštiny, terorizující svého chotě u večeře.
 
Audioknihu doprovází dobře známý hudební motiv, jako již tradičně provedený v aranži odlišné od předchozích nahrávek ze série. Doplňují ho navíc ještě další velmi zdařilé melodie. Ty působí nejen krásně starosvětsky, když nás vmžiku přenesou do atmosféry Francie třicátých let, ale mají v sobě i pro detektivku žádaný náboj napětí a dramatična. Škoda jen, že občas znějí oproti Vlasákovu vyprávění trochu příliš hlasitě.