Hodinový záznam z pražského studia Lucerna byl za přítomnosti publika natočen v lednu 1977, na LP desce jej pak v následujícím roce (byť na přebalu je udáván letopočet 1979) vydal Supraphon pod názvem Povídky Šimka a Grossmanna. Ve dvou následujících letech na úspěch této nahrávky navázaly ještě obdobně koncipované záznamy vystoupení, nesoucí názvy Povídky Šimka a Grossmanna 2 a 3. „Dvojka“ se zatím reedice nedočkala, překvapivě už roku 2019 ale v digitální podobě znovu vyšel závěrečný díl této řady, ovšem pod drobně poupraveným názvem Povídky Šimka a Grossmanna 3., patrně aby nedošlo k záměně s jinou, mladší řadou čtených povídek Š+G. Supraphon si totiž počátkem 90. let trochu zavařil tím, že ze tří výše uvedených výběrových desek vybral ty nejzajímavější texty, přidal jednu povídku načtenou v roce 1966 Grossmannem a naopak zcela vynechal písničky, a to vše vydal jako dvojici magnetofonových kazet pod poněkud matoucími názvy Povídky Šimka a Grossmanna 1 a 2. Když v roce 1996 vyšly všechny povídky Š+G knižně, a to včetně textů, které za minulého režimu cenzoři nedovolili veřejně inscenovat, začaly vznikat nové záznamy čtení povídek v Šimkově podání, které pokračovaly v nové číselné řadě. Proto v nabídce distributorů dnes najdeme i Povídky Šimka a Grossmanna 3, které z hlediska obsahu a doby nahrávky nemají s původní stejnojmennou LP deskou z roku 1981 společného už vůbec nic. Šimek dále stihl natočit ještě díly s pořadovými čísly 4-6, po jeho smrti pak zbývající dva disky vyšly s hlasem Jiřího Krampola. Aby toho nebylo málo, některé povídky z původní trojice LP vyšly od té doby na různých kompilacích a část z nich existuje díky zaznamenaným představením i v dobovém podání Jiřího Grossmanna. Vyznat se v diskografii Š+G zkrátka není zrovna snadné. Pokud někdo tedy chce mít všechny natočené povídky, má co dělat, aby mu žádná neunikla.  Naopak posluchač, který by se chtěl vyhnout tomu, že zakoupí nahrávku s povídkami, které už má zakoupeny na jiném výběru z dřívějška, má před sebou takřka neřešitelný úkol.
 
Vraťme se ale k samotné nahrávce. Povídky Šimka a Grossmanna jsou cenným artefaktem především pro věrné fanoušky, protože přinášejí záznam z Lucerny v takové podobě, v jaké od konce sedmdesátých let nevyšel. Povídky pro toto představení vybíral sám Šimek tak, aby byly zastoupeny jak starší texty, tak mladší, které psal s Grossmannem při jeho stále častěji se opakujících pobytech v nemocnici. O doprovodné písně se postarala dvojice Janík a Paleček, kterou znají posluchači už z některých pořadů Návštěvní dny Š+G. Vybrané melodie ale povětšinou zestárly víc, než samotné povídky. Na rozdíl od nich, nebo od písní, které na základě zahraničních hitů otextoval sám Grossmann a které zazněly i na následujících LP, bohužel nejsou nadčasové ani zvlášť zapamatováníhodné. Samotné Šimkově interpretaci ale není co vytknout, je znát, že se do časů, kdy povídky interpretovali spolu s Grossmannem, vrátil rád. Z jeho hlasu je cítit radost ze vzpomínek na společné chvíle, které oba přátelé a kolegové strávili při jejich psaní, ale i trocha nostalgie a sentimentu z toho, jak málo času bylo jednomu z nich na tomto světě vyměřeno.
 
Povídky Šimka a Grossmanna představují tedy dobrou volbu pro ty, kteří si chtějí doplnit sbírku o další kousek, byť v zásadě nepřináší nic nového. Pro případné zájemce o reprezentativní průřez tvorbou této komediální dvojice poslouží jistě také dobře, i když v tomto ohledu udělá ještě lepší službu například výběrový disk To byli pánové Šimek a Grossmann, který kromě hlasů obou autorů nabídne i zajímavější hudební dramaturgii.