Zpět

Krásná mozaika ze staré Prahy

recenze, , 24.01.2024
Praha v proměnách času
Mimo poměrně úzkou sféru zaručeně slavných a notoricky známých osobností se podhoubí toho, čemu jsme si zvykli říkat kultura, skládá z řady poctivých a pracovitých intelektuálů, jejichž přínos je zásadní a podíl na vytváření kulturního pokladu značný, ačkoli nemají status celebrity. Na poli popularizace dějin a dějepisu jsou takovými osobnostmi například nedávno bohužel zesnulý publicista Petr Hora Hořejš, jehož knižní i rozhlasové Toulky českou minulostí ovlivnily několik generací, spisovatel Miloš Hubáček, který sepsal řadu dodnes čtivých a populárních knížek především o námořních bojích během 2. světové války, nebo třeba spisovatel Jiří Padevět, jehož knížky zase zajímavým způsobem obrací pozornost publika k historickému detailu a k osobnímu prožitku člověka v soukolí událostí. A takovou osobností je i publicista Petr Sojka, v současné době redaktor České televize, spolutvůrce pořadu Z metropole a autor dokumentárního cyklu Tajemství pražských dvorků.
Na základě svých publicisticko-dokumentárních pořadů napsal několik knížek, z nichž ta čtvrtá v pořadí a zatím poslední – Praha v proměnách času vyšla vedle hezkého papírového vydání poprvé také jako audiokniha. Pro nakladatelství Grada ji pod režijním vedením velezkušené Heleny Rytířové načetl sám autor. Jeho hlas, který je zocelen léty televizní i rozhlasové práce (Sojka byl jedním z nadšenců, kteří stáli za původním pirátským vysíláním Rádia Stalin, první soukromé rozhlasové stanice, z níž se postupně vyvinulo dnešní Rádio 1) a který je rovněž velmi příjemný, zprostředkovává jednotlivé kapitoly o pražských pamětihodnostech s bravurou i sympatickou dávkou uměřeného nadšení.

Knížku, která má v audioverzi sympatických šest hodin, tvoří dvacet monotematických kapitol různého rozsahu (nejčastěji trvají od deseti do dvaceti minut), v nichž se Sojka soustředí vždy na jednu osobnost nebo – častěji – na jedno pražské místo, o kterém pojednává obšírně, s množstvím citací a zajímavých podrobností a jehož dějiny nezřídka protahuje až do současnosti.

Navštívíme třeba občanskou plovárnu, jejíž fungování a s ní spojené postavy i postavičky od plavčíků po význačné umělce jsou popsáno barvitě v rozmezí od jejího otevření v roce 1840 přes první republiku až do osmdesátých let, kdy zde Pablo de Sax a Tomáš Mazal natočili část svého filmového portrétu Egona Bondyho My žijeme v Praze a kdy také plovárna zanikla. V povltaví zůstáváme i v několika dalších částech – například v kratší kapitole o Řetězové (Rudolfově) lávce, která se klenula přes Vltavu v místě dnešního Mánesova mostu, nebo o plovárně Na mlejnku a dalších zařízeních tohoto druhu. Zajímavá a velmi přínosná je kapitola o unikátní Umělecké zahradě v Čiklově ulici nedaleko parku Folimanka, jejíž socialismem zdevastovanou krásu se chvályhodně rozhodl obnovit její současný majitel, osvícený podnikatel Vojtěch Haluza. Uměleckou zahradu založil jako místo pro tvorbu i pro umístění soch v plenéru sochař Karel Novák a jsou s ní spjata velká jména českého sochařství jako Otto Gutfreund, Ladislav Šaloun nebo Jan Štursa. Od padesátých let zde pak sídlil Krátký film a vznikla zde význačná animovaná díla včetně těch o medvědech od Kolína, kocourovi Mikešovi nebo pětici chlapců bojujících se zlým kocourem v poetické Zahradě Jiřího Trnky. Dnes jde o místo poetické, klidné, s množstvím soch i příjemných zákoutí, které rozhodně stojí za návštěvu.
 

V okolí Folimanky se ocitneme ještě několikrát, například v poutavém vyprávění o „Hotelu Díra“, loupežnickém úkrytu z počátku 20. století, který se nacházel zhruba v místě, kde se dnes Nuselský most napojuje na Vinohrady, nebo v rozsáhlé kapitole o překrásně zrekonstruované zahradě Ztracenka, kterou od zmíněného parku dělí jen novoměstské hradby. Je až neuvěřitelné, kolik historických tajemství, o kterých místní obyvatelé (autora tohoto přehledu nevyjímaje) často nemají ani tušení, se skrývá na tak malém prostoru.

Praha v proměnách času se samozřejmě nesoustředí jen na oblast kolem Vltavy a Folimanky, ocitneme se i na stadionu na ostrově Štvanice nebo na někdejším volejbalovém svatostánku v Holešovicích a u sportu zůstaneme v kapitole věnované všestrannému československému olympionikovi německé národnosti Emerichu Rathovi. Do světa filmu nás zavede stať o neuvěřitelném životním příběhu Ivana Jandla, který v roce 1949 za hlavní dětskou roli v protiválečném snímku Franka Zinnemanna Poznamenaní získal rovnou Oscara i Zlatý globus, ale nakonec vinou komunistického režimu skončil jako hlasatel sestav v provinčním fotbalovém klubu a amatérský divadelník. A tak dál – není zde prostor vyjmenovat vše, co autor do své knížky zařadil.

Publikace nemá krom Prahy jiný jednotící prvek a jde spíš o sbírku samostatných publicistických fejetonů, které dohromady tvoří jakousi mozaiku, která doplňuje mozaikovité publikace předchozí a která, jak lze předpokládat, bude doplňována publikacemi, které Petr Sojka teprve napíše. Samozřejmě nevíme, jak ho zavede pátrání po pražské historii příště, ale jedno je jisté – kdo si poslechne Prahu v proměnách času, bude nové knížky Petra Sojky nadšeně vyhlížet.