Audioknihy Roxann Hill vydává SAGA Egmont a načítá Kateřina Peřinová. Nejde o žádnou vysokou literaturu, to od detektivek a thrillerů zpravidla nikdo ani nečeká. Přesto by se skoro až chtělo říct, že Ráj mrtvých dětí je tuctový a nepříliš dobře napsaný román. Avšak svých čtenářů má nemálo a nerad bych urážel jejich vkus. Neodpustím si však tvrzení, že v žánrové literatuře existuje mnoho výrazně lepších věcí, přesto chápu, že pro oddech či čtenáře méně náročné má román jistě své kouzlo.

Příběh Ráje mrtvých dětí vypráví o – nepříliš věrohodně podané – soukromé vyšetřovatelce, která je povolána ke zdánlivé sebevraždě mladé ženy. Brzy se objeví i další mrtvý a vše se tak nějak začne zamotávat, případ autorka okořeňuje zasazením do sakrálního prostředí, s nímž jsou oběti spojené. Knihu – stejně jako její další pokračování – načetla Kateřina Peřinová, jejíž audioknižní zkušenosti nejsou zatím nijak široké, respektive krom trojice románů z pera Roxann Hill načetla doposud jen jednu další knihu.

Hlas Kateřiny Peřinové je velmi příjemný a svou jemností vysloveně hladí v uších, avšak to samo o sobě bohužel nestačí. Interpretčin projev je poněkud bez energie, význam řečených slov se tak místy vnímá obtížněji, protože i navzdory libozvučnému projevu tu má interpretka mírné tendence posluchače nudit. To by samo o sobě ještě nemusel být až takový problém, rezervovanější projev zas tak na škodu být nemusí, obzvlášť když jde o příjemný hlas. Na druhou stranu vzhledem k tématu je interpretčin hlas a projev libozvučný možná až moc a často se vůbec nehodí k jednotlivým scénám. Interpretka v jejich náladě příliš nerozlišuje, což vyznívá nezřídka neautenticky, jako by vůbec nebyl význam vět pro způsob jejich intepretace důležitý.
 
Největším problémem celé nahrávky jsou však pauzy. Nejen ty, které vznikly nejspíš ve střižně mezi jednotlivými kapitolami (ačkoli i ty jsou zbytečně nápadně dlouhé), ale zejména ty, které dělá interpretka. Nejen, že dělá krátké odmlky opravdu často (v některých kapitolách co pár slov), ale dělá je na jaksi nesmyslných místech a více než o pauzy logické jde tedy o pauzy mechanické, jako by každých několik vteřin bylo potřeba krátké ticho, ať už se na dané místo hodí či nikoli. Výsledek kvůli tomu působí poměrně roboticky a posluchač tak může získat dojem, že knihu – řečeno s trochou nadsázky – načetl Google překladač nebo nějaký počítačový program. Se zmíněnými chybami by se ovšem dalo pracovat, kdyby režisér či režisérka (pokud nějaký/á ve studiu byl/a) interpretku vedli. S trochou shovívavosti by se nad mnohými ze zmíněných chyb daly i přivřít oči. Ne už tolik nad faktem, že k textu se Peřinová zkrátka nehodí, její barva hlasu by byla velmi dobře využitelná v jiných literárních žánrech, zde se ovšem už samotný výběr interpretky zkratka nepovedl.

Problémy nejsou však jen v projevu, ale i v celkové produkci. Z poslechu někdy vytrhne špatné sladění hlasitosti, když se v nové kapitole najednou ozve četba znatelně hlasitěji než v předchozí, což by se rozhodně stávat nemělo. Zábavnosti nahrávky jako celku pak nepřidá ani téměř úplná absence hudby.
 
Ačkoli jistý (a odhaduji, že kupodivu ne malý) potenciál interpretky je slyšitelný, absence kvalitního režijního vedení je slyšet ještě více. Výsledná audiokniha sice není absolutním průšvihem, Peřinová vyslovuje zřetelně a nedělá ve výslovnosti chyby, k tomu barva jejího hlasu se poslouchá opravdu hezky, avšak pro náročnější recipientky a recipienty bude Ráj mrtvých dětí spíše zklamáním než požitkem. Na druhou stranu pro náročnější bude patrně zklamáním i román jako takový, ať už by byla audiokniha udělaná sebelépe.