Častou praxí audioknižních vydavatelů je nenatáčet autorská ani jiná slova úvodem, předmluvy či poděkování závěrem, čímž mohou posluchače připravit o leckdy zajímavý kontext nebo dojem komplexnosti. Sbírka s názvem Škvíra, jejíž autorkou je C. J. Tudor, je ovšem koncipovaná tak, že každou povídku předchází autorčin komentář, v němž vysvětluje její genezi a zasazuje ji do kontextu. To dává prózám nový – často příjemně osobní – rozměr. Logicky pak byla natočena i předmluva k celé knize. V ní C. J. Tudor vzpomíná na pro ni obtížný rok 2021, pandemii, smrt otce, pokusy napsat další román, i to, jak cítila, že ta kniha nefunguje – což jí ostatně potvrdil i vydavatel. Autorka byla šťastná, že jí dovolili s onou knihou skoncovat, a místo ní v roce 2022 vydat sbírku povídek, což jí umožnilo pustit se do své srdeční záležitosti, románu s názvem Závěj. Ten, jak už nyní víme, opravdu vyšel, byl přeložen a čerstvě si jej můžeme i poslechnout. Svého času tedy udělala přesně to, co člověk potřebuje v takovou chvíli udělat, soustředila se na kratší příběhy. Navíc některým námětům sluší právě kratší formát.
 

 
Již tradičně se audioknižního vydání – v překladu Nadi Špetlákové – ujalo vydavatelství Témbr a slyšet můžeme i dobře známé hlasy. První tři autorčiny romány (Kříďák, Jáma, Ti druzí) načetl Vasil Fridrich, kterého následně vystřídala Jitka Ježková (Upálené). Od té doby jako by se tito dva měli nad texty C. J. Tudor potkávat i nadále. V rámci audioknihy Škvíra se v režii Jana Drbohlava oba střídají a nyní víme, že totéž duo – tentokrát doplněné o Zuzanu Slavíkovou – se zhostilo i audioknižní Závěje.
 
Během necelých osm a půl hodiny dlouhé nahrávky, kde se střídá herecká interpretace s hudbou Petra Hanzlíka a zvukem psacího stroje, příhodně rozdělující autorčin komentář od literární fikce, můžeme slyšet celkem jedenáct povídek. Z nich některé mají ráz (ostatně i poněkud eschatologický námět), jaký známe třeba z nahrávek ČRo jako Nahoru a dolů Jiřího Kratochvila (1993) nebo Dočasná havárie Olgy Tokarczuk (2014). Jde především o příběhy Finalizace, Kopírka a Já nejsem Ed, která se v podání Vasila Fridricha stala učiněnou hereckou etudou. Jiné jako Gloria a Lev v bráně budou blízké čtenářům Kateřiny Surmanové. Zatímco Věžák je dobrodružný horor, který možná ocení i hráči Silentu Hillu, Prchavé blues se klene pozvolna ve stylu Stephena Kinga, aby skončilo dobře načasovanou, až hitchcockovskou pointou. Povšimnutí si pak zaslouží také postapokalyptické sci-fi Poslední chod s pointou neméně překvapivou a vedoucí k hlubšímu morálnímu zamyšlení.
 
Celkově je Škvíra výborně natočenou audioknihou, která pochopitelně nemá šanci zavděčit se všem, podobně jako povídkové antologie snažící se o co největší pestrost autorských přístupů a zpracování. Leckteří budou zklamaní, že některé z povídek jsou krátké, jiní, že některé jsou v žánru sci-fi, další, že takových tam není víc. Pravdou však zůstává, že Škvíra postihuje velmi širokou žánrovou škálu literárně fantastické prózy a je tak pravděpodobné, že posluchač nalezne to, co je mu blízké.