Do životopisu se totiž pustil Pratchettův někdejší asistent, později manažer a nyní správce jeho pozůstalosti Rob Wilkins, který po jeho boku prožil dvacet let, z nichž část byla poznamenána nemocí a blížícím se koncem. Ale abychom nezačínali hned tím nejsmutnějším: Wilkins kromě jiného do značné míry dokázal nasáknout i Pratchettovým smyslem pro humor, nadsázkou a ironii, kterou v knize Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou zprostředkovává s lehkostí a s osvěžující přístupností. Kniha navíc vznikala zprvu v součinnosti s autorem, který se – přes prvotní nechuť – do vlastního životopisu pustil, nakonec mu ale už nezbylo dost času a sil ho dokončit.
 
Z nedokončené Pratchettovy autobiografie Wilkins obsáhle čerpá a cituje, zatímco vykresluje a rekonstruuje spisovatelův život plný bílých míst a podivuhodných nejasností (nehledě na všechny ty „historky tak dobré, že by se neměla zkoumat jejich věrohodnost“) tak, jak si ho pamatuje z vlastních prožitků nebo Pratchettových vyprávění. Výsledkem není portrét zamilovaného spisovatele, a už vůbec žádný nelidsky dokonalý pomník. O to ovšem, jak hned v úvodu předznamenává, Wilkinsovi vůbec nešlo, právě naopak: Chtěl Terryho Pratchetta ukázat jako člověka z masa a kostí, včetně jeho nedokonalostí a chyb, pro které nakonec bude nejsympatičtější. A to se mu povedlo. Wilkins ve svém knižním portrétu autora (nejen) Úžasné Zeměplochy vypráví tu s poťouchlostí, tu laskavě, tu zábavně a živelně, nelze se vyhnout pasážím smutným a dojemným, neklouže však k patosu či přehnanosti ani neupřímné křečovitosti. Neprozrazujme ale žádné detaily nebo konkrétní historky a příběhy, na ty ať si čtenářstvo (a v tomto případě hlavně posluchačstvo) přijde samo. Předjímat a prozrazovat by totiž byla jednoduše škoda.
 
Zůstaňme u toho, že Wilkinsova biografie Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou je výborně napsaná kniha nejen pro milovníky díla Terryho Pratchetta, ale vlastně i pro ty, koho zajímá pohled do duše spisovatele, rytíře britského impéria původem z chudých poměrů, který se díky své píli a bezbřehé fantazii nesmazatelně zapsal nejen do literárních dějin, ale především do paměti celých generací „snílků a bláznů“, které tolik adoroval a k nimž se sám počítal.
 
Kniha vyšla v anglickém originále loni, v letošním roce ji vydalo nakladatelství Argo a zároveň byla vydána v audiální verzi u OneHotBook, kde se jí, coby osmnáct hodin dlouhé četby, ujal Jan Vondráček. Zkušený interpret, dabér, herec, hlasový herec a mimo jiné narátor zeměplošské série, v níž je hlavní postavou Smrť.
   
Biografie, a nebeletristické knihy celkově, poskytují interpretům poměrně omezený prostor k manévrování, o to víc se na nich možná ukazují jejich schopnosti. Udělat takto dlouhou nahrávku tak, aby nejen nebyla nudná, ale navíc byla zábavná, posluchačsky příjemná a netrpěla monotónností, není snadné. Odpadají všechny možnosti vyřádit se v dialozích, ve vypjatějších popisech, v prožívání citově zabarvených situací. Tedy přinejmenším to poslední tu tak úplně nemizí, nicméně v non-fiction literatuře je nutné takové momenty interpretovat nesrovnatelně rezervovaněji, než to dovoluje próza. Vondráček (a sním pochopitelně i režisér nahrávky Hynek Pekárek) se tohoto úkolu zhostil výborně. Co se týká vyváženosti emocí a typu čteného textu, není mu vůbec co vytýkat, interpretův libozvučný hlas se navíc poslouchá opravdu dobře a ze všech třech pratchettovských interpretů (při vší úctě ke „zbylým“ dvěma, kteří jsou jinak skvělí) byl možná tou nejlepší volbou. Za zmínku též stojí, že tam, kde mu to situace dovolí, uplatňuje herecký talent a byť kniha neobsahuje dialogy, přece jen tu malý prostor pro modulace hlasu zůstává. A to v případě citování samotného Terryho Pratchetta (ať už jeho nedokončeného vlastního životopisu či vzpomínek na to, co kdy řekl), jehož čte Vondráček o něco hlubším hlasem, čímž se také dobře vypořádává s problémem nepřenositelnosti grafického oddělení toho, co píše Wilkins a co Pratchett.
 
Výsledek je po všech stránkách nadmíru povedený, a to co se týká knihy i jejího audio zpracování. Fanouškům Terryho Pratchetta tento počin ujít jednoznačně nesmí, ale zbystřit by měli i ti, kdo kolem Zeměplochy zatím jen nezúčastněně procházeli. Možná je čas vstoupit. Hluboký lidský příběh, smích i slzy dojetí zaručeny.