V této sympatické edici zatím vyšlo šest titulů, na CD opatřených česko-slovenským slovníčkem (bohužel ale nikoli ve verzi ke stažení). Jde například o psychologickou novelu Ivany Gibové Bordeline nebo sbírku povídek populárního Michala Hvoreckého Čierny lev. Prozatím posledním titulem je výživná sbírka kratičkých textů v Praze usazeného básníka a údajně nejpřekládanějšího slovenského spisovatele do angličtiny Róberta Gála Traktát.

Názvem i formou Gál odkazuje k jednomu z nejdůležitějších děl moderní filozofie, jímž je Tractatus logico-philosophicus, jediné dílo Ludwiga Wittgensteina vydané za jeho života, konkrétně v Rakousku v roce 1921. Není zde prostor na výčet všeho, čím je toto do oddílů a číslovaných výroků strukturované dílo důležité, vystačíme si tedy alespoň s trivializujícím tvrzením, že se mimo jiné jedná o zkoumání jazyka v procesu poznání a zejména hranic jeho možností (ilustrativně může působit citace závěrečného, sedmého oddílu sestávajícího z jediné věty: „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“)

I u Gála jde především o jazyk a jeho souvislost s poznáním, ale také prožíváním. Když něčemu nerozumíme a přesto o tom mluvíme, říká Gál, znamená to především, že tomu chceme porozumět. Jeho Traktát je souborem výroků, maxim, aforismů a krátkých úvah, který je – možná zdánlivě – neuspořádaný, až by se chtělo říci chaotický, přičemž řád mu nedodává ani tak struktura, jako spíš téma a formální čistota. Hodně Gálových závěrů se odehrává v intencích paradoxního dualistického vymezování, kdy proti sobě staví běžné pojmy v neobvyklých souvislostech a pak pozoruje, co vyplyne z toho, jak mezi nimi jako mezi elektrickými póly jiskří. Například: Nula není číslo, ale pocit, tak jako nekonečno. Nula je však do značné míry daná empiricky, zatímco nekonečno je výsledkem extrapolace, nevyslovenou možností. A je-li bůh spíše nekonečnem než nulou, znamená věřit nutně extrapolovat.
 
Na rozdíl od Wittgensteina, který v Tractatu mimo jiné podrobně rozebírá tautologii, se Gál tautologiím nebrání, nýbrž zkoumá, zda by i mezi tím, co je řešeno na jejím začátku, a tím, co stojí na jejím konci, nemohlo vzniknout ono jiskření. Traktát totiž není dílem filozofickým, přinejmenším nikoli jen filozofickým, nýbrž v nejbytostnějším smyslu dílem básnickým.

Vždy je nesmírně zajímavé prozkoumat, jak si tvůrci poradí s textem, který je pro zvukové zpracování z podstaty nevhodný. Je to totiž i případ Gálova Traktátu, jehož forma vypointovaných krátkých sdělení principiálně svádí nikoli k souvislému, nýbrž k reflektujícímu čtení. Velká většina myšlenek a úvah, které autor předkládá, vybízí k jejich prozkoumávání a hlubšímu zamyšlení, dost jich také možná není na první přečtení plně pochopitelných, takže text nutí čtenáře často zastavovat a číst znovu.

Těmto potřebám audiokniha příliš vstříc nevychází a možná ani z principu nemůže. Režisér Miroslav Zelinský přizval slovenského herce a režiséra s bohatou mezinárodní zkušeností Petera Gábora. Ten čte pečlivě a také – což je skvělé – velmi věcně, což v tomto případě především znamená nenávodně. Traktát nemá úplně nejlepší zvuk, spoje tam, kde se stříhalo, jsou jasně slyšitelné a působí poměrně rušivě. Otázku vzbuzuje i kontraproduktivní použití hudby na začátku audioknihy, která totiž svou hlasitostí oproti řeči způsobí namísto uvození do nálady spíš drobnou zástavu srdce.

Traktát je rozhodně zajímavý text, stojí za to Gála vyslechnout, přemýšlet s ním, podle něho a také proti němu. Možná to ale tentokrát půjde lépe s textem v ruce než se sluchátky na uších.