Marek Greger je spisovatel, který napsal už desítku knih, žádnou z nich ale dosud veřejně nepublikoval. Změna přišla až s humorně laděným příběhem o reinkarnaci Vydři-duši. Pokud máte pocit, že vám autorovo jméno i hlas jsou povědomé, patrně jste před téměř dvaceti lety často poslouchali večerní show Vyndej to! na rádiu Evropa 2, kterou uváděl spolu s Liborem Boučkem. Narozdíl od něj se Greger později z veřejného života stáhl a věnoval se jiným činnostem, zejména marketingu. Na kurzech psaní ale získal inspiraci pro několik knih, mezi nimiž byl i právě příběh o lidských duších, které se po skončení své pozemské pouti připravují na svůj návrat na Zemi.

A nutno říct, že na to jde poměrně originálně a především s humorem sobě vlastním. Namísto klasické představy nebe nad Zemí se duše soustředí naopak kdesi dole, v něčem, co autor pojmenovává Centro Universum. Tam kromě nich potkáváme i kárnou komisi, určující jejich příští osud, stejně jako různé lektory a vedoucí kurzů. Těmi mohou nebohé dušičky procházet, aby se do příští inkarnace vybavili jinými, v ideálním případě lepšími vlastnostmi, než tomu bylo při jejich minulém pobytu na Zemi.

Jak sám Marek Greger přiznává, psaní této knihy mu pomáhalo vyrovnávat se s nepřízní vlastního osudu. Zlomený a procházející krizí středního věku si možná sám kladl otázku, proč se některé události dějí právě jemu. Tento motiv každopádně propsal do Vydři-duchů. Na svých  literárních postavách se snaží objasnit, proč někteří lidé ve svých životech strádají zdánlivě nezaslouženě více, než jiní. A protože na to šel s humorným nadhledem, může se do příběhu začíst i ten, kdo těmito pocity netrpí a jen se chce bavit autorovými vtípky na účet kdekoho. Gregerovy postřehy jsou povětšinou trefné, za zdánlivě lehkým perem psanými vtipnými přirovnáními je ovšem znát hlubší podtón, vycházející z jeho vlastních, patrně zdaleka ne tak veselých prožitků. Pro nějakou tu vulgaritu nejde autor daleko, takže citlivým duším tento příběh o lidských dušičkách patří do ruky jen po předchozím varování. Nekorektní humor, místy opepřený peprnými výrazy či nějakou tou nechutností (scény, kdy se nebohá duše brodí splašky, se opravdu nehodí poslouchat u rodinného oběda), k příběhu zkrátka patří, takže jej berte, jak je, nebo nechte být.
 
A stejně jako samotná kniha je svébytná i autorská interpretace její zvukové podoby. Načítání vlastních textů představuje velmi tenký led, na němž se už svého času probořil leckterý zavedený tvůrce. Zatímco třeba u Zdeňka Svěráka si jiný hlas jeho textů umíme představit jen těžko, například u takového Jaroslava Rudiše je pro mnohé jeho interpretace spíše autentická, než umělecky hodnotná. A taková série Zeměplocha, načítaná svého času překladatelem Janem Kantůrkem, to je kapitola sama o sobě. Jedni ho milují, jiní raději trpělivě čekají na nové zpracování s profesionálními herci. Marek Greger je v práci s hlasem jistý, v jeho projevu lze ovšem vypozorovat jinou, než hereckou zkušenost. Leckterý posluchač ji snadno odhadne na zkušenost moderátorskou, aniž by musel znát jeho předchozí působení. Moderování, podobně jako převážně dabingová činnost, dokáže hlasivky pořádně vytrénovat, práce s nimi je však při načítání audioknih trochu jiná, než povídání v éteru. V humorné literatuře se ale dá leccos odpustit i na poli možná až příliš výrazného měnění hlasů, stejně jako v případě výše zmíněného Rudiše ale nelze popřít autenticitu a autorský i interpretační zápal. Tvárný profesionální hlas například Davida Novotného by patrně dokázal z audiopodoby vytáhnout ještě víc, na to, že Greger není profesionální interpret a téměř sedmihodinová četba je jeho prvotinou, jde ale o nečekaně jistý, byť stále specifický výkon. Hudební předěly, či ještě více doprovodné ruchy a zvuky prostředí, nejsou tak častým audioknižním prvkem, v tomto případě ale posunují zpracování technicky dobře vyrobené nahrávky zase o kousek výš.

Vydři-duši představují zajímavý úkaz na poli české audioknižní tvorby, leckdo by řekl až svérázný, a to jak svým obsahem, tak i formou a interpretací. Nesednou jistě každému, ale ti, kteří se vžijí do jejich světa a splynou s autorovým podáním, budou vzhledem k tomu, že přiznaně vrcholí otevřeným koncem, po jejich vyposlechnutí patrně vyhlížet, kdy se objeví avizované pokračování. Vzhledem k tomu, že v případě knižního vydání žádal titul úspěšně o podporu prostřednictvím crowdfundingové kampaně, nelze vyloučit, že se týž scénář časem zopakuje i v případě "dvojky".