Tu má na svědomí OneHotBook, respektive tvůrčí tým pod vedením zkušeného režiséra Hynka Pekárka, jehož není třeba našim čtenářům představovat. Jméno autora by však některým nemuselo být na první dobrou povědomé, přestože o jeho tvorbu – i kdyby jen z dálky – nejspíš zakopnul skoro každý. Walter Tevis je totiž mimo jiné autorem románu Muž, který spadl na Zemi, kterýžto coby audioknihu vydal OneHotBook loni, ale jenž byl především v roce 1976 zfilmován Nicolasem Roegem, a to s geniálním hudebníkem Davidem Bowiem v hlavní roli. Fanouškům streamovacích platforem zase jistě před třemi lety neunikl seriálový hit ze šachového prostředí Dámský gambit, který vznikl taktéž podle Tevisovy předlohy. I ta vyšla v minulém roce jako audiokniha a stala se bestsellerem.

Zpěv drozda (přinejmenším zatím) sice zfilmován nebyl, přesto jde o dílo známé nejen žánrovým fanouškům. Jedná se totiž o jeden z těch nadčasových science fiction románů, které nejen, že ani po desítkách let nepřestávají být aktuální, naopak na své naléhavosti jejich vyznění v lecčem nabývá. Kniha vyšla česky hned třikrát, poprvé již v roce 1986 (šest let po vydání anglického originálu), podruhé roku 2008 a naposledy minulý rok, po čemž následovala i letošní audiokniha.

Příběh Zpěvu drozda, zasazený do středně vzdálené budoucnosti (tedy za několik málo staletí), není klasickou politicky alegorickou dystopií, autor v něm na jedné straně uvažoval stinné stránky možného technologického vývoje, na druhé – avšak v souvztažnosti s tím – zkoumal samou podstatu lidské nátury, zejména sklony ke zpohodlnění, otupění, ale třeba taky návykovým látkám. Tevis nám představuje budoucnost, která zažila svůj zlatý věk, jenže každý zlatý věk jednou končí, vyčerpá se a přichází doba stagnace, možná i konce lidské rasy. Otěže totiž dávno přebrala inteligence uměle vytvořená, konkrétně roboti. Jenže i ti mají své nejlepší časy za sebou, už se nevyrábí, většina z nich jen ze setrvačnosti naplňuje svůj program, zatímco lidé tráví veškerý čas pod vlivem drog a jejich životy řídí absurdní zákony a nařízení. Tevis geniálně načrtnul svět, který umírá (kvůli zákonu, který někdo zapomněl zrušit, se dávno nerodí ani lidské děti, čehož jako by si nikdo dlouho ani nevšiml) a topí se v absolutním bezčasí, jen pomalu čeká, až si pro něj přijde nevyhnutelný zánik. Otupělost lidstva v bezútěšném světě pak bradburyovsky ilustruje absencí schopností číst, což je na první pohled alfou a omegou celého díla, byť závažných témat tu pod povrchem i na povrchu bublá mnohem víc. Když se totiž objeví trojice postav, která si postupně čtení osvojí, začne na povrch vyplouvat nejen historie lidské rasy i robotů, ale také pravda o podstatě jejich společné ustrnulé existence, která je nejen bezútěšná, nadto úzkostlivá (tedy pokud jeden přestane brát drogy, což je pochopitelně proti zákonu), ale také tíživě zbytečná.

Komplexní vyprávění o nepěkné budoucnosti svěřil autor třem postavám, které jsou všechny tak trochu outsidery, přestože protnutí jejich cest není zrovna idealistické. Těmi jsou robot Spofforth, lidský muž Bentley a lidská žena Mary Lou, která do světa nezapadá nejen svým životním stylem, ale především tím, že je těhotná.
 
Hlasová role robota Spoffortha je poměrně nevděčná, interpret musí šetřit emocemi, ale zároveň nesmí být nudný. Tomáši Pavelkovi, který se pasáží zaměřených na Spoffortha ujal, se toto podařilo bezmála výborně a není mu co vytýkat, byť – už z podstaty své role – je z trojice narátorů jeho interpretace nejméně osobitá. Dobře slyšet je to zejména v porovnání s Martinem Písaříkem, jemuž režie svěřila vyprávění Bentleyho, který z více než jedenáctihodinové stopáže nahrávky zabírá nejvíce času. Písařík je v audioknižním světě velmi zkušený interpret, k tomu má ve svých partech mnohem více místa pro emoce, a také je náležitě využívá. Trojlístek uzavírá herečka a zpěvačka Kateřina Winterová, interpretující pasáže Mary Lou. Oproti svým mužským kolegům dostala poměrně omezený prostor, neboť kapitoly vyprávěné z pohledu Mary Lou jsou v menšině. Ten však Winterová – jejíž jméno je v audioknižním světě zatím spíše vzácně se vyskytující – rozhodně nepromarnila, právě naopak. Svěřenou postavu vykreslila výtečně, velmi věrohodně a posluchačsky nadmíru příjemně.

Byť tedy vedle excelentního Písaříka mají oba zbývající interpreti role spíše doplňující (pro příběh však pochopitelně zcela zásadní), zvládli je se ctí a nadmíru dobře. Těžko hledat v nahrávce slabé místo. Zpěv drozda je zkrátka výborný, od příběhu, přes režijní práci až po výběr a výkony interpretů. A tak to má ostatně i být.