Jiří Mahen
Dvanáctý den dvanáctého měsíce roku 1882 se v Čáslavi narodil Antonín Vančura, který chtěl do světa literatury vstoupit pod příjmením hrdiny Zolova třináctého románu Germinal jako Jiří Maheu. Pravděpodobně následkem chyby tiskárenského sazeče však básník, publicista a dramaturg celoživotně spjatý s Brnem zaujal v literárních dějinách pevné místo jako Jiří Mahen.
Působil jako redaktor Lidových novin a deníku Svoboda, jako dramaturg brněnského Národního divadla i jako ředitel zdejší městské veřejné knihovny. Jeho tvorbu i osobní osud poznamenaly jednak vazby na okruh anarchistických umělců, jednak okupace Československa, na níž v roce 1939 reagoval sebevraždou.
Mahen, podle něhož se od roku 1965 jmenuje novorenesanční brněnská divadelní scéna na Malinovského náměstí, je rovněž autorem názvu Husa na provázku – toto divadlo si zvolilo název podle jeho sbírky šesti filmových skečů původně vydaných v roce 1925.
V Mahenově divadle měla v roce 1968 premiéru jeho hra Mrtvé moře, realistické drama z dob rekatolizace, která poskytla zajímavý prostor pro režiséra Miloše Hynšta hovořit na jejím půdorysu k současným dějům ve společnosti. Ukázka z představení je součástí kompletu Významné inscenace Mahenovy činohry v Brně.
V roce 1921 vychází soubor rybářských črt, příběhů a postřehů z okolí československých řek Rybářská knížka, v níž se představuje Mahen jako básník poetický, ale rozhodně ne sentimentální. Letos knížka vyšla ve zvukové podobě zásluhou Vojtěcha Hamerského a jeho EclecticAudio.
Pohádkový Mlynářův student ze sbírky Dvanáct pohádek přináší jímavý romantický příběh lásky mladého mlynářského syna k rusalce. Nenabízí však pohádkově šťastné rozuzlení, spíše otázky o smysluplnosti lidského žití a vnitřních tajemstvích duše. V roce 1965 vznikla rozhlasová dramatizace Františka Pavlíčka. Natočil ji režisér Karel Weinlich s Karlem Pavlíkem a Věrou Kubánkovou v hlavních rolích.
V roce 1982, kdy však musela tehdy zakázaného dramatika tzv. „pokrýt“ Helena Vernerová, vznikla ve Wenlichově režii ještě jedna rozhlasová nahrávka, tentokrát s Ivanem Luťanským a Miroslavou Hozovou.
Vzácnou příležitost slyšet básníkův hlas charakteristický lehce překotným, neumělým přednesem, mají posluchači v rámci supraphonského titulu Ač zemřeli – ještě mluví 2., druhé kolekce archivních nahrávek, na které lze dále slyšet třeba Pavla Eisnera, Gabrielu Preissovou, Alfonse Muchu, Jaroslava Ježka a řadu dalších.
Gustav Flaubert
12. prosince 1821 se v hlavním městě Normandie Rouenu narodil Gustave Flaubert, jeden z nejvlivnějších prozaiků 19. století a k vrcholným představitelům literárního realismu. Proslul perfekcionistickým stylem, k němuž dospěl celoživotním úsilím, přestože do literatury vstoupil už jako dospívající. Prošel pak bouřlivými studentskými roky i vášnivými milostnými vztahy, z nichž nejznámější je jeho korespondence s Louisou Coletovou. Pozdější léta prožil osaměle a v tvůrčím vypětí, které vyvrcholilo nedokončeným románem Bouvard a Pécuchet o dvou vysloužilých úřednících, kteří se na venkovském odpočinku věnují spoustě oborů lidské činnosti, což je příčinou celé řady komických situací.
Román se stal námětem slavného televizního seriálu s Miroslavem Horníčkem a Jiřím Sovákem v titulních rolích, v roce 2021 pak ve studiích Supraphonu vznikla jeho nezkrácené četba v podání Václava Kopty a Miroslava Táborského.
Jeho patrně nejslavnějším dílem je Paní Bovaryová, román o ženě, která v touze po pravé lásce uniká od nudné reality do vášnivého světa milostných pletek. Tragický příběh ženy, která nedokáže přijmout svět takový, jaký je, dal vzniknout nejen několika filmovým či divadelním adaptacím (velmi povedená se momentálně hraje na prknech Národního divadla), ale také v psychologii etablovanému termínu bovarysmus jako typu osobnostního nastavení se sklonem vnímat sebe sama jinak, než jak by to odpovídalo realitě.
Román má hned trojí zvukovou podobu. V roce 1978 ho v mírně zkrácené podobě načetl jako osmnáctidílnou četbu na pokračování herec pražského Národního divadla Miroslav Doležal.
V roce 2021 načetla v rámci dvanáctidílného projektu vydavatelství Bookmedia a Audioteka Mistři slova tento mimořádný román Valérie Zawadská.
A už v roce 1971 vznikla v Rozhlase často reprízovaná dramatizace, kterou napsal Miloslav Stehlík původně pro divadlo a kterou do podoby rozhlasového scénáře převedla Jaroslava Strejčková. Miloslav Jareš. V titulní roli se v režii Miloslava Jareše představila Viola Zinková, jíž sekundovali například Soběslav Sejk, František Hanus či Bořivoj Navrátil.
