Rudolf Hrušínský
Sto pět let uplyne od chvíle, kdy se v Nové Včelnici u Jindřichova Hradce narodil Rudolf Hrušínský starší. Patřil k největším osobnostem českého herectví 20. století. Během života vytvořil desítky divadelních i filmových rolí, v nichž spojoval civilní projev s hlubokou psychologickou pravdivostí. Počátky jeho dráhy jsou spjaty s kočovnými divadelními společnostmi a s menšími pražskými scénami (Lidové divadlo Uranie, D 34), od roku 1960 působil v Národním divadle.
Do filmové historie se zapsal jako Josef Švejk, pan Kopfrkingl ve Spalovači mrtvol nebo doktor Skružný v oblíbené komedii Vesničko má, středisková. Po podpisu manifestu 2000 slov byl v 70. letech odstaven od práce, k filmu se vrátil zásluhou Františka Vláčila v baladickém dramatu Dým bramborové natě. V roce 1988 obdržel titul národního umělce a po roce 1989 krátce působil také v politice jako poslanec Federálního shromáždění.
Rudolf Hrušínský zemřel ve věku 73 let v roce 1993. Jeho činnost v rozhlase a nahrávacích studiích byla úctyhodně široká i neobyčejně kvalitní. Hrušínský četl, recitoval a hrál v rozhlasových hrách, z nichž některé patří do pomyslného zlatého fondu rozhlasové tvorby. To je případ třeba rozhlasové dramatizace kvazi detektivního románu Friedricha DürrenmattaSoudce a jeho kat, které bohužel pro digitální distribuci vypršela autorská práva. V roce 1993 ji podle scénáře Jaroslavy Strejčkové natočil rozhlasový specialista na Dürrenmattovy texty Josef Henke.
Ikonickou rolí v řadě dramatizací románů plodného belgického spisovatele Georgese Simenona byl Hrušínského komisař Maigret. Až na jednu výjimku v režii Jiřího Horčičky a většinou podle scénářů Jaroslavy Strejčkové vzniklo v rozmezí let 1970 až 1991 čtrnáct inscenací, jako první Maigret a tulák, jako poslední Maigret a mrtvá dívka. Radioservis je všechny vydal k digitální distribuci, momentálně ale také platí, že jim vypršela autorská práva.
Na archivním kompletu Čapek – Z díla velikána české i světové literatury, který obsahuje úctyhodných šestadvacet hodin rozhlasových i jiných nahrávek spjatých s texty Karla Čapka, se dochovala veřejná nahrávka povídky O lyrickém zloději, která vznikla v roce 1984 v Divadle hudby. Čapkův nadmíru vtipný text z Povídek z druhé kapsy zde Hrušínský interpretuje s inteligentní nadsázkou a zároveň bere v potaz reakce publika, v tomto případě především smích. Jedná se o jednu z nejlepších četeb prózy vůbec.
V roce 1972 natočil Jiří Menzel z nezvyklé pozice režiséra za neprůslyšným sklem dramatizaci novely Vladislava Vančury a částečný rozhlasový remake svého snímku Rozmarné léto o trojici mužů, jejichž poklidný život v lázních na řece Olši v Krokových Varech naruší příjezd kouzelníka Arnoštka a jeho půvabné společnice. Do hlavních rolí až na dvě výjimky obsadil herce svého předchozího filmu: vedle Rudolfa Hrušínského to byli Vlastimil Brodský a Jana Preissová. Abbého si zahrál Josef Kemr a Menzelovu filmovou roli Arnoštka ztvárnil Miroslav Masopust.
V roce 1985 načetl v režii Hany Kofránkové jako čtyřdílnou četbu na pokračování vzpomínkovou knihu básníka a čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta Všecky krásy světa. Něžným způsobem zde vyjadřuje Seifertův poetický jazyk i vlastní okouzlení textem.
Z více než stovky nahrávek v distribuci, z nichž zaznívá jeho charakteristický hlas, ještě připomeneme rozhlasové drama Sedm svědků slovenského dramatika Petera Karvaše. V režii Jiřího Horčičky se ocitneme na policejní stanici, kde postupně sedm očitých svědků – každý po svém – popisuje touž násilnou událost a mimo jiné tím vyjevuje své charaktery. Hrušínský zde ztvárnil policejního vyšetřovatele, jako svědkové se v této mimořádně obsazené moralitě představují Karel Höger, Jan Tříska, Radoslav Brzobohatý, Jaroslav Marvan, Jaroslav Kepka, Vladimír Brabec a Dana Medřická.
Karel Heřmánek
Osmasedmdesáté narozeniny by dnes oslavil herec a divadelní principál Karel Heřmánek. Patřil k výrazným osobnostem českého divadla i filmového plátna. Po studiích na JAMU prošel Divadlem na provázku, Činoherním studiem v Ústí a Divadlem Na zábradlí, kde vytvořil své nejvýraznější role. V roce 1990 založil Divadlo Bez zábradlí, které úspěšně vedl více než tři desetiletí.
Vytvořil několik desítek filmových rolí, diváci si ho pamatují zejména jako protagonistu snímků Smrt krásných srnců, Kam, pánové, kam jdete? nebo Fešák Hubert. Byl však činný i v rozhlasu, kde ztvárnil řadu zajímavých rolí v rozhlasových hrách.
V roce 1991 natočil legendární režisér Karel Weinlich podle scénáře Heleny Sýkorové rozhlasovou dramatizaci na motivy slavné pohádky Jana Wericha Tři veteráni. Postavy tří vojenských vysloužilců, kteří obdrží od skřítků kouzelnou harfu, klobouk a měšec, ale neumí je využít pro dobré věci, ztvárnili Ladislav Mrkvička, Karel Heřmánek a Alois Švehlík.
Týž režisér o tři roky dříve natočil novou verzi rozhlasové pohádky Zdeňka Svěráka O tichém království, kde se jakýkoli hluk tvrdě trestá, nazvanou Kolo se zlatými ráfky. Karel Heřmánek si zde po boku Josefa Kemra nebo Borise Rösnera zahrál královského rádce Špicla.
V roce 1976 vyšel na gramofonovém albu výběr z povídkové knihy Oty Pavla Smrt krásných srnců v nádherné interpretaci Miroslava Horníčka. Skvěle ztvárněná role tatínka Poppera v Kachyňově filmové verzi Pavlova románu Smrt krásných srnců Heřmánka předurčila, aby se stal tím, kdo Horníčka v roce 2006 doplní na CD reedici této desky. Heřmánek čte povídky Ve službách Švédska a Otázka hmyzu vyřešena.
