Příběh o Pérákovi je sám o sobě dost bizarní. V čem vás osobně tak fascinuje?
Ondřej Neff: Postava Péráka, toho mýtického osamělého bojovníka proti esesákům, mě fascinovala už jako dítě a bral jsem ho vždycky jako obrovskou nadsázku. Sama jeho podstata je v podstatě legrační. Když si představíte, že někdo bojuje s nacisty a skáče na pérových botách, je to absurdní představa, ale zároveň je to směsice dobrodružství a revolty. V tom je možná Pérák univerzální hrdina, podobně jako švýcarský nůž. Můj Pérák přitom není vázaný ani na film Jiřího Trnky, ani na jiné současníky, kteří se jím zabývají.
Ljuba Krbová: Je to velmi akční dílo, které posluchače vtáhne. Ondřej má dar psát tak, že to celé vidíte před očima. Navíc je to téma, které je stále živé. Když jsme se o tom bavili s přáteli, všichni věděli, o koho jde.
Jakou roli v tomto akčním světě hraje vaše postava, paní Krbová?
Ljuba Krbová: Hraju reportérku, kterou její téma vtáhne trochu víc, než by si přála. Při jednom rozhovoru si uvědomí, že narazila na látku vhodnou pro „hluboce lidský příběh“, a potom se s amatérským historikem (Petr Čtvrtníček) a jeho asistentem (Denis Šafařík) pustí do dobrodružného hledání stop po Pérákovi. Vlastně nejen jí půjde o život, protože se objeví zlo v nejčistší podobě a půjde o to, kdo se přikloní na kterou stranu.
To zní, jako by ta role byla psaná přímo pro vás. Pane Neffe, je to tak?
Ondřej Neff: Bylo přirozené, že tam Ljuba bude obsazena. Hraje reportérku, kterou její téma až příliš vtáhne. Na obsazení dalších rolí jsem vliv neměl.
A jak taková spolupráce probíhá v praxi? Jste, paní Krbová, manželovou první čtenářkou a kritičkou?
Ljuba Krbová: Jsme zvyklí spolu komunikovat o tom, na čem pracujeme, a často jsem opravdu první čtenářkou jeho textů. Ondřej jako autor na malé ploše vytvořil i menší ženský konflikt mezi mou postavou a zápornou rolí, kterou hraje Zdeňka Žádníková Volencová. Ta jiskřička žárlivosti v hájení pozic je velmi zábavná. Nicméně dovolila jsem si požádat o malou změnu v textu, protože svou postavu vnímám jako uhlazenou a elegantní.
Vaše profesní cesty se ale protnuly už dříve, aniž byste o tom věděli, že?
Ondřej Neff: Je to tak. Ljuba už jednou vystupovala jako hlavní ženská postava v mé rozhlasové hře Velká solární. Bylo to v době, kdy jsme se vůbec neznali a vzájemně jsme netušili, jak to s námi dopadne.
Ljuba Krbová: V jednom z našich prvních společných bytů jsme malovali, a aby nám čas rychleji ubíhal, pustil Ondřej na kazetě tuhle hru. Chvíli jsem poslouchala a pak mu říkám: „Jestlipak víš, kdo ti tam hraje tu hlavní ženskou roli?“ Ondřej odpověděl, že neví. – „No, tak to jsem já,“ povídám mu. Takže já jsem hrála v jeho hře léta předtím, než jsme oba mohli tušit, co nám přinese budoucnost.
Paní Krbová, vy jste známá interpretací silných ženských postav. Neinspirují vás tato témata také k vlastní tvorbě?
Ljuba Krbová: Šest let jsem hrála monodrama Margaritě od španělského autora Carlose Bea, které mě pro své závažné téma velmi naplňovalo. Zároveň to ale byla i jistá zkouška odvahy a obrovská výzva, protože v monodramatu vám na jevišti nikdo a nic nepomůže. Ondřej mě pak nabádal, abych podobné monodrama napsala sama. A tak jsem sbírala ke svým zkušenostem i zážitky svých přítelkyň a známých. Tak vznikla moje hra pro jednu herečku, která představuje další způsob, jak můžu prozkoumat a na jevišti oživit témata, která považuji za důležitá.
Pracovní název je Neviditelná a je o ženách, které se v jistém věku stanou neviditelnými, často ve chvílích, kdy jejich manžel odchází za ženou, která ještě „vidět“ je. To je výchozí situace. Mám ambici – ačkoliv nevím, zda se mi ji podaří naplnit – tou hrou povzbudit ženy, které podobná situace postihla. Vyprávím o životních vzestupech a pádech, které jsou někdy směšné, jindy dojemné, ale také tragické.
Přejeme vám, aby hra měla velký úspěch. Ten váš manžel zažívá nejen jako autor, ale také jako spisovatel, který významně oživil dílo Julese Verna. Pane Neffe, jak jste se dostal k převyprávění jeho deseti románů?
Ondřej Neff: Obdivoval jsem knihy pro mládež, které ilustroval Zdeněk Burian, včetně verneovek, ale ty texty jsou dnes zastaralé. Oslovilo mě nakladatelství a já se k nim dostal vlastně náhodou, když jsem odmítl práci na Robinsonovi. Postupně jich bylo deset a devět z nich je s ilustracemi Zdeňka Buriana. Velmi jsem si přál, aby mezi nimi byl i Vynález zkázy, což je verneovka populární díky filmu Karla Zemana.
Vaše spojení s filmem a adaptacemi je tedy dlouhodobé. Vzpomenete si na dobu, kdy jste v 90. letech daboval první videokazety?
Ondřej Neff: Na sklonku minulého režimu byla romantická doba, kdy vzniklo video. Existovala celá síť lidí, kteří sem dostávali kazety, a bylo potřeba je opatřit českým překladem. Já jsem byl jeden z těch zoufalců-překladatelů, především sci-fi filmů. Moje vrcholné dílo byly samozřejmě Hvězdné války, na tom jsem si dal záležet a jsem pyšný, že název druhého dílu, Impérium vrací úder, jsem vymyslel já. Překládal jsem i Terminátora. Bylo mi řečeno, že to bude nějaký béčkový film. Nechal jsem si pustit kazetu z Libanonu, která měla francouzské titulky a byla sponzorovaná firmou Nestlé. Takže po scénách, kde Terminátor všechno kosí, následovala reklama na mléko se zdravým libanonským dítětem. Ale to jsme od Péráka hodně daleko.
Závěrem, co zajímavého jste v poslední době poslouchali vy?
Ljuba Krbová: Ráda poslouchám hudbu své dcery, která je skladatelka a má kapelu The Odd Gifts. Její hudba je pro mě objevná a inspirativní.
Ondřej Neff: Byla to audiokniha podle románu Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel v podání Martina Stránského.



Foto: Pavel Šinágl, Audioteka








