Jeho dílo, ale také on sám jako předmět historiografického zkoumání, jsou trvale přítomny i v éteru ve velkém množství nahrávek studiových a rozhlasových, ale i záznamů živých divadelních představení. Jejich vyčerpávající přehled je rozsahem mimo možnosti běžného článku, zaměříme se tedy především na nahrávky, které jsou dostupné současnému posluchači.

Nemáje

Dvě lyrické básně – V chrámu a Noc – nalezneme v úctyhodném projektu Tisíc let české poezie, za kterým stál komunistický básník a prozaik Donát Šajner a režisérské trio Jiří Šrámek, Petr Obdržálek a Lubomír Poživil. Máchovy verše v kompletu vydaném původně na třech LP deskách v roce 1975 a v roce 2018 v digitální podobě vydavatelstvím Supraphon recitují František Němec a Regina Rázlová.

V poetické supraphonské antologii Zrcadlení, kterou z často vynikajících textů evropského básnictví sestavila překladatelka Jiřina Fleková, recitují v režii Jiřího Šrámka báseň V svět jsem vstoupil Jiří Adamíra a Temná noci! jasná noci! Eduard Cupák.

Hned pětice Máchových básní je součástí původně gramofonové desky, později i digitální nahrávky Čtveročasí básnictví českého 2 z roku 1982. V režii Vladimíra Justla, který je také autorem celé antologie, je recituje Petr Haničinec.

Mácha prozaik

Na kontrastu chudobné pražské čtvrti Na Františku a opulentní vinohradské zahrady Kanálka je postavena romantická próza Márinka (1833-1834, vydáno 1862), příběh nešťastné lásky vypravěče k umírající chudé dívce. Spolu s Večerem na Bezdězu, reflexivní lyrickou prózou odehrávající se během jednoho večera a následujícího rána na známé hradní zřícenině a v jejím okolí, měla tvořit součást pravděpodobně rozsáhlejšího cyklu Obrazy ze života mého, který však předčasně umírající básník již nestihl rozšířit.

Rozsáhlejší báseň v próze Pouť krkonošská (1934) Mácha vypráví ve třetí osobě. Zralé dílo plné okouzlující přírodní lyriky je pesimistickým obrazem hledání smyslu života a neschopnosti ho nalézt.

Márinku v minulosti načetl ve studiích Československého rozhlasu Vladimír Ráž, a to dvakrát (v letech 1967 a 1996), Pouť krkonošskou zase interpretovalo hned několik hlasů: Tomáš Jirman, Kristýna Hlaváčková nebo Petr Lněnička. Večer na Bezdězu i delší báseň Sen o Praze měly svou zvukovou premiéru až v roce 2022 v audioknize nakladatelství Tympanum, kterou na těchto stránkách poučeně rozebírá Přemysl Krejčík. Všechny uvedené prózy i kompletní Máj v sympaticky věcné interpretaci čte zcela příznačně herec Jiří Schwarz – ten si totiž získal popularitu i jako démonický představitel samotného Máchy v životopisném snímku Františka Vláčila Mág z roku 1988.
 

Mácha jako dějepravec

Nejrozsáhlejším prozaickým dílem měl být čtyřdílný Kat, cyklus historických románů pojmenovaných po čtyřech českých hradech: Křivoklad, Valdek, Vyšehrad a Karlův Tejn. V roce 1834 vycházel na pokračování v časopisu Květy první z nich – Křivoklad. Text, který je více romantický než nacionalistický a více vyfabulovaný než historiografický, je založen na protikladu povah zajatého krále Václava IV. a kata, s kterým je vězněn a z kterého se nakonec vyklube králův nevlastní bratr. Román, v němž se jako vedlejší, ale důležitá postava objeví i Jan Hus, zdramatizoval pro své divadlo E. F. Burian a divadelní představení přenášené živě v roce 1936 na vlnách rozhlasu se stalo základem pozdější rekonstrukce pod taktovkou režiséra Josefa Henkeho. Ten v roce 1965 obsadil do hlavních rolí Vladimíra Šmerala a Stanislava Remundu a jako básníka – vypravěče Otakara Brouska. V roce 2013 vyčištěný záznam vydal Radioservis jako samostatnou audioknihu Kat.
 

Máje

Nejstarší nahrávka Máje, která je momentálně dostupná, je sběratelsky cenný úryvek recitovaný Zdeňkem Štěpánkem. Byl natočen v roce 1959 a na zvukovém nosiči poprvé vyšel v roce 1988 na gramofonové desce Supraphonu Šírou tu zemi, zemi jedinou.

Máj je již dlouho jedním z nejzpracovávanějších textů, takže jeho různých verzí v podobě ucelených audioknih je hned sedm (resp. osm, připočítáme-li zmiňovanou audioknihu s Jiřím Schwarzem).

Jako recitační klasiku a poměrně vzácnou možnost pobýt ve společnosti Václava Vosky jakožto recitátora lze brát nahrávku Máje z roku 1967, kterou Supraphon digitálně vydal v roce 2018 k nedožitým stým narozeninám geniálního herce. Ve stejném roce využil režisér Vladimír Justl uvolňujících se poměrů a přizval k rozhlasovému provedení Máje mladého herce Jiřího Bednáře a hudebníka Jiřího Traxlera s jeho tehdejší skupinou Kontra. Vznikla osvěžující, proti klasickému melodramatickému pojetí jdoucí inscenace s částečně zhudebněným Májem, která je zajímavá dodnes.
 
Jako nepříliš objevnou, ale příjemně se poslouchající lze označit interpretaci Jiřího Štědroně na nahrávce vydavatelství Socha z roku 2017. Ani populární herečka Barbora Hrzánová nedokázala do nahrávacího studia plně přenést radostnou a hravou atmosféru svého představení z pražské Violy, které mělo v režii Miloše Horanského premiéru v roce 2003 a jako audiokniha vyšlo v roce 2009.

Strohý a pevný hlas i unikátní přehled o významu a struktuře textu zdobí – jako ostatně vždy – výkon Rudolfa Hrušínského v tomtéž divadle v roce 1984. Studiová nahrávka tohoto představení v režii Vladimíra Justla s hudbou světoznámého Marka Kopelenta a s vedlejší účastí mnoha zajímavých hlasů od Marka Ebena po Taťjanu Medveckou vyšla digitálně péčí Radioservisu v roce 2014.
 
Zbývají nám dvě audioknihy, které dokonce i mezi výše jmenovanými, nezřídka skvělými nahrávkami působí zcela mimořádně. V roce 2008 zaznamenalo brněnské studio Českého rozhlasu představení zdejšího Divadla u stolu s režírujícím vypravěčem Františkem Derflerem, Jiřím Valůškem jako Vilémem a nádherně zpívající Erikou Stárkovou v roli Jarmily. Představení založené na kontrastu věcného vypravěče a exaltovanějších poloh ostatních interpretů opatřil zajímavou hudbou bubeník slavné kapely Progres 2 Zdeněk Kluka. Jako audioknihu záznam vydal Radioservis v roce 2015.

Absolutní vrchol v neotřelém, ale profesionálně přesném podání poezie ve veřejném prostoru – a také jistý referenční bod – byla rozhlasová inscenace zkušeného režiséra Josefa Melče z roku 1986. Jestliže Bednář s Traxlerem velmi výrazně posunuli interpretaci k civilnosti, Melč se nebojí jít úplně na dřeň významu a zařazovat vedle prožitku i prvky zcizující a dokonce kabaretní. Dodnes populární herecký koncert Viktora Preisse, Radovana Lukavského, Vladimíra Ráže, Ladislava Freje a Josefa Somra vyšel digitálně v roce 2015.
 

Mácha jako Mácha

Jestliže je nahrávek Máchova díla požehnané množství, platí to i o nahrávkách dokumentárních a publicistických, které se zaměřují na Karla Hynka jako osobnost, na jeho život a také na jeho význam pro české dějiny, jakož i dobu, v níž žili autoři těchto pořadů. V roce 1933 tak měli rozhlasoví posluchači například možnost vyslechnout si přednášku Františka Xavera Šaldy Karel Hynek Mácha a náš dnešek, kterou přečetl její autor.

Osobností Karla Hynka se – do značné hloubky, byť svým typickým odlehčeným způsobem – zabývali i historik Michal Stehlík a publicista Martin Groman ve svém populárním podcastu Přepište dějiny v epizodě Mácha pragmatik. Jedná se o barvitý a přesný portrét, který Máchu představuje nejen jako extrémně talentovaného básníka, ale i jako velmi schopného podnikatele, který dokázal nebývale rychle vyprodat vlastním nákladem vydaný Máj.

A na závěr opět jedna mimořádnost: V roce 1978, který pro ně znamenal stěhování do Prahy, vznikla ještě v Liberci ve Studiu Ypsilon inscenace Život a smrt KH Máchy. Zkušený inscenátor Jan Schmidt navázal ve spolupráci se spoluautorkou, herečkou Janou Synkovou, na tradici dokumentárního divadla, kterou od počátku vetknul do poetiky své malé scény a kterou do té doby symbolizoval především zábavný životopis Michelangelo Buonarroti z roku 1974, jež se dochoval v televizním záznamu. Po deseti letech, v roce 1988, vznikla na půdorysu tohoto divadelního představení rozhlasová dokumentární hra Karel Hynek Mácha, v níž se v jeho režii vedle řady známých hlasů Studia rolí zhostili i hostující Rudolf Hrušínský, Josef Kemr nebo Ladislav Potměšil. Tuto znamenitou hru si můžete vyslechnout jako součást podcastu Ypsilonka si připomíná.

Jak je vidět, potravy pro uši zvídavého posluchače je dostatek. Zvlášť během podzimních plískanic a dlouhých zimních nocí mohou slova „byl pozdní večer, první máj…“ působit celkem nadějeplně.